Zachránili nemocné i uprchlíky s postižením

„Je to zázrak, při kterém pomáhala spousta lidí,“ řekl Tomáš Rusňák, velitel záchranářů působících na Tachovsku a Chebsku.

Na západ Čech přijela například Mariana, jejíž adoptivní osmiletý syn Vadim je nevidomý, má mentální hendikep a těžko chodí. „Do poslední chvíle jsem nechtěla Ukrajinu opustit. Ale Bůh mi vzkázal, ať odjedu. Všichni blízcí mě k tomu povzbuzovali,“ popsala žena pocházející ze Lvova, které doma zůstali další tři synové.

Za azyl v tuzemsku je velmi vděčná. „Beru to jako dar z nebes,“ uvedla a obracela se přitom na řidiče jedné ze sanitek Royal Rangers Štěpána Pěnkavu.

„Vadim je úžasný kluk a skvěle transport zvládl. Jsem šťastný, že se vše podařilo,“ říkal se slzami v očích. Podobně mluvil také jeho kolega Pavel Hrdlička. „Vždycky nás to dojme,“ dodal.

Díky konvoji se dostala do bezpečí také rodina 17letého Romana ze Záporoží. Ten má onemocnění páteře a další zdravotní komplikace.

„Když ruští vojáci zaútočili na jadernou elektrárnu, rozhodli jsme se utéct. Syn potřebuje operace, ale Kyjev je rozbombardovaný. Moc si vážíme veškeré pomoci,“ zdůraznila jeho matka Svetlana.

Dostat patnáctičlennou skupinu z Ukrajiny však nebylo vůbec jednoduché. „Původně to měla být akce na čtyřiadvacet hodin, nakonec se zkomplikovala a trvala téměř tři dny,“ sdělil Rusňák.

On i jeho parťáci z Royal Rangers zažívali řadu vypjatých situací. Třeba na slovensko-ukrajinských hranicích vojáci konvoj zastavili a nechtěli pustit 18letého chlapce s těžkou epilepsií.

„Říkali, že pro něj platí mobilizace. Museli jsme na velitelství, kde jsme doložili jeho zdravotní dokumentaci, a mohli pokračovat,“ líčil Rusňák. Ten se během cesty vracel do válečné zóny, aby ještě vyzvedl těžce zraněnou dívku po autonehodě, zbylá část konvoje už pokračovala do Černošína.

Uprchlíci zůstanou ve středisku Víteček několik dní. Poté se přesunou do bezbariérových bytů v západních a středních Čechách.