Hlavní obsah
Heydrich (uprostřed) přichází na Pražský hrad. Doprovází ho Karl Hermann Frank (vlevo). Foto: Foto ČTK/Sueddeutsche Zeitung Photo/Scherl

Přesně před 80 lety přijel Heydrich do Prahy. Nikoho ostřejšího neměli, říká historik

Podle historika z Vojenského historického ústavu Jindřicha Marka byl Reinhard Heydrich, který přišel do protektorátu 27. září před 80 lety, bestie, ale hlavně chladnokrevný technolog nacistické moci.

Heydrich (uprostřed) přichází na Pražský hrad. Doprovází ho Karl Hermann Frank (vlevo). Foto: Foto ČTK/Sueddeutsche Zeitung Photo/Scherl
Přesně před 80 lety přijel Heydrich do Prahy. Nikoho ostřejšího neměli, říká historik

Připomínáme si osmdesát let ode dne, kdy přišel jako zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. Proč vystřídal Konstantina von Neuratha?

Z prostého důvodu. V září 1941 se nacistickému Německu na východních bojištích dařilo, obsadili Kyjev, začali obléhat Leningrad. Okupovali skoro celou Evropu. A k tomu potřebovali přísun zbraní a dalšího materiálu. Český zbrojařský průmysl byl významným dodavatelem německých vojsk a Němci, kteří mají rádi pořádek, chtěli, aby v českých zemích byl absolutní klid a žádný odboj a sabotáže.

Připravoval chladnokrevné vyvraždění Židů i likvidaci českého národa

Gestapu se sice dařilo skoro paralyzovat český vojenský odboj, ale přesto Berlín nebyl spokojen s Neurathem, který byl aristokrat a vše řešil pomalu. Nebyl také spokojen s protektorátní vládou, protože předseda vlády generál Alois Eliáš brzdil germanizační opatření a byl ve spojení s domácím odbojem i s Benešem v Anglii.

A to už v té době Němci věděli?

Gestapo to vědělo, a proto se nacisté rozhodli poslat do Prahy ostrého muže. A nikoho ostřejšího než Heydricha neměli. 27. září 1941 český rozhlas oznámil, že Neurath onemocněl a že ho bude zastupovat Heydrich. Pro zasvěcené to nebyla dobrá zpráva, protože to byl jeden z nejvýše postavených nacistů a byl ostrý jak břitva a okamžitě začal jednat.

Přivítání Reinharda Heydricha (uprostřed) 28. září 1941 na Hradčanském náměstí.

Foto: Foto ČTK/Sueddeutsche Zeitung Photo/Scherl

Jaké měl od Hitlera instrukce?

Zabezpečit klid v protektorátu. Jak to udělá, nechali na něm. Ještě týž den, kdy přiletěl na letiště do Kbel, nechal zatknout a později popravit předsedu vlády Eliáše. Ještě ten den připravuje vyhlášení stanného práva. A další dny už v Ruzyni popravčí čety střílejí generály a důstojníky z odbojové organizace Obrana národa, generála Josefa Bílého, generála Huga Vojtu, primátora Prahy Otokara Klapku, starostu Sokola Augustina Pechláta. Během dvou dnů nastolil Heydrich extrémní teror.

Německé lidové soudy rozdávaly rozsudky smrti za pár minut. V letech 1939 a 1940 také dávaly vysoké tresty, ale až Heydrich v tom udělal „pořádek“ a říkal, že „nebude starými metodami germanizovat ten český ksindl“.

To bylo jeho pojetí konečného řešení české otázky?

Ano, byl tady plán dlouhodobější germanizace a integrace, ale Heydrich se rozhodl, že se s tím nebude zdržovat. Ale tím si nadělal řadu nepřátel, byť gestapo vojenský odboj hodně narušilo.

Ze slavných Tří králů byl Josef Balabán už popraven, těžce raněný Josef Mašín byl v rukou gestapa a štábní kapitán Václav Morávek byl štván na útěku. Generál Bedřich Homola, velitel Obrany národa, se skrýval, neměl sílu už na nějaké akce a v prosinci byl dopaden a později popraven.

Ale českoslovenští vojáci v zahraničí, hlavně v Anglii, byli Heydrichovým řáděním hodně pobouřeni, že popravuje jejich kamarády a bývalé velitele. A pět dní po nástupu Heydricha, tedy 3. října, vybrali dva parašutisty: Jozef Gabčíka a Karla Svobodu, který se ale poté zranil a byl vystřídán Janem Kubišem.

Těch se tenkrát zeptali, jestli jsou ochotni se vrátit do vlasti a zabít Heydricha nebo jako náhradní cíl K. H. Franka. Parašutisté souhlasili a měli odletět co nejdříve. Původní – hodně optimistický – plán byl, že ho zlikvidují na státní svátek 28. října.

A co to Heydrichovo řádění vyvolalo v protektorátu?

Tam si Heydrich vytvořil také silného nepřítele: sokoly, kterým zabil starostu Pechláta, zakázal jim činnost a odvlekl 1500 sokolů do koncentračních táborů, které většina z nich nepřežila.

Ale sokolové, kteří zůstali, byli ochotní pomáhat výsadkářům a bez nich by atentát byl nemožný. Poskytli jim úkryt, zásoby a hlavně informace o pohybu Heydricha. Sami dva by v protektorátu neměli žádnou šanci, ale síť sokolů, jejich manželek a dětí ke zdaru atentátu hodně přispěla.

Proč se tak do sokolů Heydrich pustil?

Označení bestie je namístě, ale hlavně to byl chladnokrevný technokrat moci. Byl velice inteligentní a talentovaný. Uměl hrát na housle, byl pilotem, šermířem, měl tři děti, které měl rád, čtvrté bylo na cestě. Ale byl to prototyp nacistického architekta moci. Byl architektem holocaustu. Bez emocí připravoval chladnokrevné vyvraždění Židů i likvidaci českého národa postupným poněmčením a likvidací jeho elit.

Bez obětavých sokolů by úspěch atentátu nebyl možný

Sudetský Němec K. H. Frank měl vůči Čechům různé emoce, ale Heydrich byl zcela ledový, vše dělal systematicky a rychle. On dobře věděl, koho rychle pacifikovat: učitele, důstojníky, sokoly a skauty. Tedy opory občanské společnosti, za kterými byly obrovské organizace a spolky jako Sokol, Junák, ochotnická divadla, hasiči…

Tenkrát nečekali na dotace – i chudý dělník v Sokolu si musel koupit sokolský kroj za své – a byli organizovaní a obětaví. I v Sokolu byl organizovaný odboj, tzv. OSVO (Obec sokolská v odboji) nebo také Jindra. Tam byli skalní odbojáři jako František Pecháček, Jan Zelenka-Hajský nebo Novákovi. Na ně narazili parašutisté a dostalo se jim od nich podstatné pomoci.

A jak zapůsobil Heydrichův teror na českou společnost?

Logicky ji vyděsil a zastrašil. Heydrich měl určitý úspěch u části dělníků. On tehdy řekl: „Českému dělníkovi musíme dát nažrat a on nám bude vyrábět zbraně.“

V roce 1941 bylo už vše na lístky, bylo málo jídla a kvetl černý trh. Také vedle čistých odbojářů bylo v první vlně popraveno několik desítek šmelinářů. Heydrich potřeboval dělníky těžkého průmyslu na výrobu tanků, tak jim v té protektorátní bídě zvyšoval dávky: rum, sádlo, rybí konzervy.

Historik Jindřich Marek.

Foto: archiv

Když jsem kdysi zpovídal některé četníky, kteří nekolaborovali tolik, jak se o nich traduje, tak mi jeden říkal, že když byl v Brně v noci na obchůzce a šel kolem zbrojovky, tak slyšel dělníky, jak si lebedili, že se mají lépe než před válkou.

Heydrich si koupil ty, kteří nepřemýšlejí, co bude pozítří. Taky jeho teror měl úspěch. Pokud máte doma tři děti a dá se popravit za cokoli, tak si rozmyslíte, zda budete dělat vnější odboj.

Ale odboj zcela nezničil?

Ne. Jak sokoly, vojáky a další odbojáře zahnal do kouta, tak byli připravení se bránit.

Bylo něco za tím, že Heydrich přišel do země v předvečer svátku sv. Václava?

Neřekl bych, i když Němci svátek sv. Václava využívali. Např. nejvyšší vyznamenání protektorátu byla svatováclavská orlice. Byl pěstován kult sv. Václava ve zjednodušené interpretaci, že je dobré spolupracovat a přizpůsobit se říši.

Ale nic v tom nebylo, 24. září Hitler řešil problémy v říši a přišel na řadu i protektorát a on se rozhodl sem poslat z jeho pohledu nejschopnějšího ze schopných. Ale je pravda, že je velmi dramatické, že masivní popravy začaly na svátek národního světce.

Traduje se, že když Heydrich přebíral klíče od korunovačních klenotů, tak si nasadil svatováclavskou korunu a tím na sebe přivolal kletbu, která říká, že kdokoli nepovolaný to udělá, do roka zemře. Je to jen legenda?

To je legenda, která se nám, kteří jsme viděli poměrně dobrý film Atentát od režiséra Jiřího Sequense, zažrala do paměti. Ale nikdo nenarazil na seriózní doklad. Ale to, že tam byl a s klenoty manipuloval, vyvolalo mýty. Podobně jako legenda o Lomikarovi a Kozinovi vznikla, aniž by byly doklady o tom, co Kozina před popravou říkal. Ale protože Lomikar zemřel do roka od Kozinovy popravy, Chodové si pak doma říkali, vidíš Lomikare, do roka a do dne. A to pak zlidovělo.

Říkal jste, že se Heydrichovi dařilo koupit si dělníky, ale i přesto v továrnách sabotovali nebo aspoň dělali akce PP, tedy pracuj pomalu.

Ano, byl tady i spontánní odboj, který hraničil se švejkováním jako zmíněné pracuj pomalu, nebo když něco zkazíš, tak jenom dobře. V kupování dělníků Heydrichovi hodně pomáhaly protektorátní kolaborantské odbory, především NOÚZ – Národní odborová ústředna zaměstnanecká. Např. zorganizovaly lázeňský pobyt několika tisíc dělníků v Luhačovicích.

Odbory také vytvářely různé plakáty proti Židům, kde se snažily odvést pozornost od protektorátní bídy a nedostatek potravin svést na Židy. Asi nejslavnější plakát ukazuje dělníka, jak buduje a za plentou Židi keťasí a šmelí. Snažily se všechnu vinu přenést i na lidi v Anglii, v Americe nebo na komunisty.

Proč je tento příběh tyrana a jeho likvidace stále tak přitažlivý?

Je to jeden z největších úspěchů likvidace tyrana v Evropě, třetího nejvyššího nacisty v říši, jedné z největších bestií. Už za války ten příběh rezonoval i v Hollywoodu, kde natočili dva filmy.

Při té tragédii vidět dnes tyto filmy je spíš k popukání, protože Gabčík s Kubišem vypadají jako srbští venkovani, vousatí, vlasatí s beranicemi, protože v Americe byli v té době populární jugoslávští četníci. Byly to filmy, které vznikly z obdivu k té akci, ale bez jakýchkoli informací.

Ohlas v zahraničí měl atentát a také drama, které následovalo, obrovský. Lidice, Ležáky, vybitý odboj, smrt parašutistů v kostele. Bylo to antické drama. Třeba v Latinské Americe přejmenovávali vesnice na Lidice, často tak pojmenovávali i holčičky. A už nikdy to tady nebylo jako před atentátem. Lidé, které nacisté vyvraždili po atentátu v nekomunistickém odboji, chyběli v roce 1948, aby se postavili nástupu komunistické totality.

Existuje srovnatelný atentát na nacistického pohlavára?

Velice obdivuji polskou odbojovou organizaci Armia Krajowa. Ta systematicky odsuzovala k smrti a pak likvidovala významné okupační představitele. Ale v hierarchii nacistické moci měli tito hodnostáři k Heydrichovi hrozně daleko.

Samozřejmě za to Poláci také těžce platili. U nás nacisté popravovali systematicky celé rodiny, ale v Polsku to dělali systémem pouličních exekucí. Přijelo auto, vyskákali vojáci, pochytali na ulici stovku lidí a postříleli je tam všechny.

A také to mělo obrovský zahraničněpolitický dosah pro budoucnost Československa. Británie a Francie odvolaly podpis mnichovské dohody a mocnosti neměly problém s poválečným odsunem Němců.

To byla taková pyramida. Boj našich letců v Anglii, vznik exilové vlády postupně tvořily spodní vrstvy pyramidy snahy vrátit Československo do předmnichovských hranic. Ale když přišel atentát a Lidice, tak se ten proces dovršil.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků