Článek
Osudy syna české matky a německého vojáka, šestasedmdesátiletého Petra Noacka, přibližuje kniha Obsluhoval jsem i krále, kterou nyní vydává plzeňské nakladatelství Starý most. Na základě Noackových vzpomínek ji sepsal publicista Josef Kejha.
Vnuk hoteliéra – dědeček mimo jiné provozoval zámecký hotel na Konopišti – na svoji profesi nedá dopustit. „Neměnil bych,“ řekl Právu Noack. „Kdybych mohl začít znova, vybral bych si ji znovu. I když to bylo těžké, začínal jsem a nebylo mi ani čtrnáct. Ale děda mi říkal: ,Zůstaň u jídla, ať jsou tady komunisti, nebo fašisti, jíst se musí furt.‘ A podle toho jsem se řídil.“
Štěstí u Porsche
Ještě jako skaut se v Plzni setkal s pasažérkou z Titaniku. „Byla to náhoda. Stará dáma koukala z okna a já se nabídl, že jí dojdu nakoupit. A ona mi pak ukázala zažloutlé fotografie z parníku, na kterém se v šestadvaceti letech plavila s manželem. Přežila, on ne.“
V osmašedesátém Noack emigroval i s rodinou do Německa, o jednadvacet let později se při povolené návštěvě Prahy shodou náhod dostal mezi číšníky, kteří na španělském velvyslanectví obsluhovali krále Juana Carlose a královnu Sofii.
A v roce 1994 kariéru završil službou ve Stuttgartu u rodu Porsche. Náhoda.
Kniha Vypráví životní příběh plzeňského rodáka Noacka, který se z pikolíka v hotelu Slovan vypracoval na majordoma u rodiny Porsche.
„Ve Frankfurter Allgemaine Zeitung mi padl do oka inzerát: Průmyslník v penzi z jižního Německa hledá butlera (majordoma – pozn. red.) pro svou domácnost. Manželský pár vítaný.“ Z průmyslníka se vyklubal Ferdinand Porsche. „Rodina Porsche, to bylo to nejlepší setkání, které jsem zažil. Nebrali mne jako nějakého posluhu, zaměstnance, prožili jsme tam krásné věci,“ podotkl Noack, který u slavné rodiny zůstal až do svého odchodu do důchodu, tedy do roku 2008. Nyní žije s manželkou v Praze.
Co tě nezahubí…
Josef Kejha musel více než pět set stran vzpomínek přetavit do sto padesáti stránek útlé knihy. „Na Petrovi se mi líbí především jedna věc. Že v žádném případě nezahořkl. Se všemi křivdami a průšvihy se dokázal vyrovnat ve stylu – co tě nezahubí, to tě posílí.“