Článek
Co si má člověk myslet o devatenáctiletém mladíkovi, který pronáší věty jako „Moje dětství trvalo deset let, to stačí“ nebo „Už jsem si navykl na nemalé požadavky a mimořádný tlak“. A který na otázku týdeníku Focus, o čem právě sní, odpovídá: „O pořádném, vydatném odpočinku“. Tomu poslednímu lze bez váhání uvěřit: pracuje osmnáct hodin denně, a to už pět let - přinejmenším.
Měl už dost bufetové stravy
Flynn McGarry se stal v USA takřka bleskově celebritou na scéně, kam se dětské hvězdy nepouští. Na rozdíl od hudby či filmu se od vrcholných hráčů Haute Cuisine, špičkové gastronomie, očekává nejen talent, ale i vzdělání a zkušenosti.
Obě poslední položky chlapci, jenž vypadá ještě mladší, než ve skutečnosti je, pochopitelně chybějí. Když o něm příloha NYT zveřejnila obsáhlý článek, měl už za sebou otrkávání se v několika nejlepších restauracích Ameriky, v Grant Achatz´s Alinea v Chicagu a u Daniela Humma v Eleven Madiosn Park v New Yorku, kde připravoval menu o dvanácti chodech, ale také pohoštění pro tradiční hledání velikonočních vajíček na zahradě Bílého domu za prezidenta Baracka Obamy.
Když mu bylo deset, rodiče se rozvedli, a bufetová strava, kterou matka neustále objednávala, mu lezla na nervy. Vyřešil to jednoduše - začal vařit. „Chtěl jsem pomoci jí i sobě. A zjistil jsem, že to docela obstojně uspokojuje,“ vypráví.
Matka Meg, povoláním filmařka, ho přihlásila do kuchařského kurzu pro děti, on si obstaral jednu z kuchařek Thomase Kellerse a prodal cennou kytaru po otci, aby si mohl pořídit hrnec pro vaření metodou Sous-vide.
Učit se za pochodu ho nepřestalo bavit
Do obýváku v bytu v kalifornském San Fernando Valley začal Flynn zvát kamarády a chvála na zázračné kuchařské dítě se záhy rozkřikla. Justin Bieber v zástěře se stal senzací.
Zlom se dostavil v okamžiku, kdy přeměnil obývák definitivně na jídelnu. Na naprosto stejný koncept spoléhá i ve své zánovní restauraci. Vejde se do ní jen 16 hostů, které potěší menu o přinejmenším dvanácti chodech. Většinou se servírují nikoli na talíře, ale na tácy, jak to bývá běžné u rodinného stolu.
„Určitě nemůže být všechno hned perfektní,“ podotýká. „Ale učím se nejlépe tak, že si všechno na vlastní kůži vyzkouším, místo abych slepě vykonával jen to, co mi někdo doporučí,“ shrnuje své krédo.