„Mám vždy 42 hodin na to, abych převezl kmenové buňky v malé krabici. Okolo jsou dva balíky ledu – a přesně po tento časový úsek dokáže led balení buněk chladit. Od chvíle, kdy jsou kmenové buňky získány od dárce, máme maximálně 72 hodin do chvíle, kdy musí být implantovány pacientovi. Takže jsem si neustále vědom ubíhajícího času,“ uvedl Hodes.

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Porazil i hurikán

„Loni jsem měl třeba cestu, kdy mě v USA zastihl hurikán. V Providence jsem vyzvedl kmenové buňky a měl jsem letět přes Washington zpět do Londýna. Jenže když jsem měl odlétat z Providence, paní na přepážce mi řekla, že pro mě má špatné zprávy. Z Washingtonu už dál nic neletělo kvůli hrozbě hurikánu,“ jal se popisovat dramatické chvíle Hodes.

„Vyndal jsem tedy svou zásilku před ni na stůl a řekl: ,V této krabici jsou kmenové buňky, které nutně potřebuje pacient ve Velké Británii. Prosím, prosím, pomozte mi se tam dostat včas.‘ Najednou přestala dělat na všem ostatním a začala se věnovat jen mně. Zařídila mi let v malém vrtulovém letadle, změnila mi trasu přes letiště Newark a dostala mě zpět do Velké Británie ještě dříve, než jsem tam měl původně doletět. Ta žena byla úžasná,“ zdůraznil Brit.

Noční můry

„Nemám problémy se stresem, ale už jsem měl noční můry o tom, že jsem přepravovaný box nechal ve vlaku. Když jste v letadle, tak ho můžete dát do skříňky nad hlavou a víte, že vám nikam nezmizí. Ale když sedím v autobuse nebo ve vlaku, tak to nikdy nepustím z ruky,“ uvedl kurýr s tím, že si uvědomuje, že převáží něco, co může zachránit něčí život.

„Zásadně nejezdím nikam soukromou dopravou a využívám jen tu veřejnou. Dokážete si představit scénář, že bych řídil auto, měl nehodu, sjel do škarpy a nikdo mě tam 24 hodin nenašel? Ty kmenové buňky by přišly vniveč. Jistě, můžete mít nehodu i ve vlaku, autobusu či letadle, ale je to méně pravděpodobné a přece jen se dá doufat, že by tam dorazili záchranáři,“ dodal Hodes.

Pomoc není pro všechny

Nejdelší cesta, kterou Hodes podnikl, byla do Austrálie. Z Londýna do Brisbane a zpět do Manchesteru se dokázal dostat za 37 hodin. Na světě čeká zhruba 37 000 osob na transplantaci kmenových buněk. Avšak ani 22 miliónů registrovaných dárců nestačí k tomu, aby se našel vhodný dárce pro všechny z nich.