Hlavní obsah
Busta Václava Havla v americkém Kongresu Foto: Susan Walsh, ČTK/AP

Knižní výběr Salonu: Kaprálová, Steiner, Rafejenko a Havel v Americe

V dnešním výběru Salonu najdete sbírku povídek bystré pozorovatelky Dory Kaprálové, „přípravné studie“ k nikdy nenapsaným knihám George Steinera, fantasktní burlesku o Ukrajině od Vladimira Rafejenka a knihu rozhovorů s americkými obdivovateli Václava Havla.

Busta Václava Havla v americkém Kongresu Foto: Susan Walsh, ČTK/AP
Knižní výběr Salonu: Kaprálová, Steiner, Rafejenko a Havel v Americe

Dora Kaprálová
Ostrovy

Druhé město

Dora Kaprálová: Ostrovy

Foto: Michal Šanda

Povídkové Ostrovy mají s autorčinými předchozími tituly (Zimní kniha o lásce, Berlínský zápisník) společné svébytné, citlivé vnímání světa. Objevné postřehy z všednodenního života viděné pohledem bystré pozorovatelky. Nechybí ani osvědčené berlínské reálie. Záměrem rozhodně nebylo napsat průvodce, nicméně se tu o Berlíně dozvídáme leccos zajímavého, co je běžnému turistovi skryté. Co je mým domovem v Berlíně? Co je mým rájem srdce? Kdepak ho najdu? Na mé mapě Rixdorfu je česká vesnice mohutným mytickým ptákem, který rozprostírá křídla Českou ulicí a letí k zahradě Komenského… Když jsem se před devíti lety do Berlína přestěhovala, z Brna, připadla mi migrace českých exulantů, kteří zde našli za přívětivých podmínek roku 1737 nový domov, vzrušující. Mým oblíbeným ostrovem se stal Ostrov ohraničené lidskosti. Povídka kratinká, ale jako když bičem mrskne.
(Vybral Michal Šanda.)

George Steiner
Knihy, které jsem nenapsal

Přeložil Michal Kleprlík.
Dauphin

George Steiner: Knihy, které jsem nenapsal

Foto: archív, Právo

„Přípravné studie“ amerického polyhistora a spisovatele k nikdy nenapsaným knihám oslní šířkou záběru, ačkoli nemůžou – a ani nechtějí – zvolené téma pojednat ve vší jeho komplexnosti. Když například v eseji Člověk a zvíře autor píše o současné změně perspektivy ve prospěch ochrany živé přírody, o citlivějším přístupu ke zvířatům, opomene zmínit průmyslové velkochovy (a téma pokusů na zvířatech uvede jen letmo s dodatkem, že „rozhodně stojí za to se nad těmito otázkami zamýšlet“); přichází však s nečekanými, vtipnými postřehy („Zanedlouho po svém návratu na Ithaku se Odysseus opět loučí s Penelopou. Zůstal by, kdyby ještě žil jeho pes Argos?“), a hlavně s důležitým závěrem, že pro poctivé psaní o lidech a zvířatech musíme najít odvahu ponořit se do vlastního nitra hlouběji, než je nám obvykle příjemné.
(Vybral Štěpán Kučera.)

Vladimir Rafejenko
Dlouhé časy

Přeložily Jekaterina Gazukina a Tereza Chlaňová.
Větrné mlýny

Vladimir Rafejenko: Dlouhé časy

Foto: Visegrad Eastern Partnership Literary Award

Konflikt na východě Ukrajiny nám připadá vzdálený, byť ta vzdálenost je spíše mentální než geografická. (Ne)pochopitelnost tamního střetu je pro každého z nás odvislá od naší volby představ o fungování světa ve 21. století a o našem místě v něm. Doněcký spisovatel Vladimir Rafejenko napsal o svém městě (v románu ho nazývá město Z), které musel opustit, fantaskní burlesku připomínající na jedné straně Bulgakovova Mistra a Markétku a na straně druhé Topolovu Sestru. Součástí každého ze čtyř dílů románu jsou povídky o životě a většinou i smrti skutečných obyvatel té zkoušené oblasti; dobře připravená „svatba“ mezi realitou a fantazií v literatuře bezesporu funguje. Spoustu odkazů na evropskou, ale především na ukrajinskou, ruskou a sovětskou kulturu a reálie bychom nepochopili bez vysvětlivek, kterými je kniha příhodně doplněna.
(Vybral Jakub Šofar.)

Rosamund Johnston, Lenka Kabrhelová
Havel v Americe

Host

Rosamund Johnston, Lenka Kabrhelová: Havel v Americe

Foto: archív nakladatelství Host

Ať má v těchto knižních rozhovorech slovo Bill Clinton, Madeleine Albrightová, Henry Kissinger, či oba Bushové, je pro ně Václav Havel morální autoritou, velkým esejistou, dramatikem, ba filosofem, skromným, plachým člověkem se smyslem pro humor, tím, kdo pro ně byl obrovskou inspirací. Každý v USA chtěl být Havlem – shrnuje to v posledním a jediném nejalovém rozhovoru historik Timothy Snyder, a leccos tím vysvětluje. Například i to, že se k Havlovi v Americe hlásí osobnosti politicky protichůdné, včetně těch s velice nevalnou pověstí: přimykáním k němu se chtěly a chtějí zdát lepší. Jenže liberál Snyder jde ve své reflexi osobnosti Václava Havla dál, než by se odvážili čeští filistři: „Podle mě se nechal trochu moc zatáhnout do vize, v níž Spojené státy představují svobodu. (…) Řeknu to ještě ostřeji: myslím, že jsme ho trochu zneužili.“ Je to stále uctivé, ale už velmi kritické, k Havlovi i k USA. A tím osvobodivé, v té knize nadšených tirád.
(Vybral Matěj Stropnický.)

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků