Hlavní obsah

Ředitel Festivalu krátkých filmů Praha Karel Spěšný: Oceňujeme nápaditost, překvapivost a kreativitu

Právo, Věra Míšková

Festival krátkých filmů Praha organizuje už popatnácté pořadatel Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, společnost Film Servis Festival Karlovy Vary. Divákům umožňuje seznámit se s jinak málo známou částí filmové tvorby - krátkými, ale nikoliv animovanými filmy. Jeho ředitelem je Karel Spěšný, který ho se svým týmem pozvedl z malé přehlídky v respektovaný festival, jehož je Právo mediálním partnerem.

Foto: Festival krátkých filmů Praha

Jenovéfa Boková a Eliška Křenková ve filmu Tomasze Wińského Jiří pes uprchlík.

Článek

Patnáct let, to není zrovna malé jubileum - jak byste vývoj festivalu shrnul?

Na začátku byly vlastně dva důvody, proč jsme ho chtěli dělat. Jednak šlo o to, ukázat divákům filmy, které nás bavily a byly v mnoha směrech jedinečné, zároveň ale v Čechách nikdo moc nevěděl, že existují. A pak jsme chtěli, aby i čeští filmaři začali takové krátké filmy točit. Během let se z trochu náhodně posbíraných programů prvních ročníků vyvinula celkem sofistikovaně skládaná sestava, která tvoří opravdu průřez z celého světa.

Produkce krátkých filmů se za tu dobu také neuvěřitelně zprofesionalizovala a z nás se stal festival „kategorie A“, na který se filmy v obrovských počtech samy hlásí. Co se druhého důvodu týče, teprve před třemi lety jsme si konečně řekli, že má smysl začít dělat i domácí soutěž. Vybrali jsme tehdy pět filmů. Letos jsme jich vybrali devět a každý z nich je co do žánru úplně jiný. Takže možná se právě začíná plnit i ten druhý cíl.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Ředitel Festivalu krátkých filmů Praha Karel Spěšný

Letošní ročník hlásí, že festival objeví „pravý ženský svět“ - jaký ten pravý ženský svět podle vás i podle filmů je?

V sekci s názvem Naprosto úžasná je pět filmů, které napsaly a natočily holky a jejich námětem je svět holek. Celkem s nadhledem se v nich řeší takové věci, jako jak se zbavit spolužačky, co se pořád naváží, co s nejlepší kamarádkou, co zradila, nebo že s trochou talentu se dá totálně rozsekat i perfektně rozjetý večírek. Jejich svět je cokoli, jen ne sentimentální, naopak v něm fungují docela nemilosrdná pravidla. A ty filmy ho popisují s poměrně velkou sebeironií a občas možná provokativní otevřeností.

Už v minulých letech jsme nejednou mluvili o tom, že rádi zařazujete komediálně laděné filmy a výrazným rysem letošního programu má být zvýšená hladina humoru. Znamená to, že se takových filmů obecně točí víc?

Základní charakteristikou dobré krátkometrážní komedie je, že to je svižně vyprávěná anekdota, postavená na ulítlém nápadu, dotaženém do pointy. Tím se fatálně liší od komedie celovečerní. My nejvíc oceňujeme nápaditost, překvapivost a kreativitu. A je nám vlastně jedno, jestli je ve formě vyprávění příběhu, nebo v praštěné zápletce. Letos se zrovna sešlo víc výtečných filmů v žánru komedie, postavených na nečekané zápletce. A navíc hned v několika případech mají i nezvyklé vyprávění. Ale je to spíš souhra než nějaký trend.

Foto: Festival krátkých filmů Praha

V Mezinárodní soutěži bude například americko-pákistánský Miláček.

Co vás letos zavedlo právě do Kanady, jejíž filmy mají svou samostatnou sekci?

V Kanadě je dlouhodobě velká a kvalitní produkce krátkých filmů. Spoustu filmů jsme během uplynulých let hráli, některé se nám naopak z nějakého důvodu nevešly, i když se nám hodně líbily. Tak jsme letos poskládali z devíti filmů z posledních zhruba deseti let program Země mezi moři, který je, myslím, docela pestrý a rozmanitý a zároveň v něm jsou asi ty nejúspěšnější filmy posledních let. Mimochodem je mezi nimi i krátký film jednoho z nejúspěšnějších současných světových režisérů Denise Villeneuva, který má na svém kontě třeba Blade Runner 2049 nebo Sicario.

Sekce Prach prachu je o posledních věcech člověka, tedy téma, které může být pro některé diváky skoro tabu - jak na něj publikum pozvete?

No tak nejspíš asi právě tím, že tyhle filmy vás přesvědčí o tom, že to žádné tabu není. Smrt je základní součástí našeho světa. A nadhled a důstojnost se nevylučují, naopak. Je důležité umět se i na tíživé věci podívat s ironií a nebrat je, nebo sebe, tak vážně.

Foto: Festival krátkých filmů Praha

Tohle je Nejsmutnější kluk na celém světě – film z Kanady.

Co čeká diváky v letošní novince - VR kině?

V Národní technické knihovně si mohou od čtvrtka do soboty zkusit zajít tak trochu do kina budoucnosti. Ke sledování VR filmů si musíte nasadit headset, v němž vlastně přestáváte vnímat okolí, takže je to normálně trochu osamělý zážitek. Do našeho VR kina ale můžete stejně jako do klasického kina zajít s přáteli, posadit se vedle sebe a ve stejné chvíli se ponořit do stejného zážitku.

A když skončí, můžete si o něm povídat, jako byste to udělali cestou z kina. Připravené máme dva programy po zhruba 30 minutách, ty se střídají a jsou zdarma. Vzhledem k tomu, že kapacita je omezená, doporučuji si „lístek" rezervovat. Informace najdete na našem webu www.pragueshorts.com.

Foto: Festival krátkých filmů Praha

V populární sekci Brutal Relax Show se diváci mohou těšit na Zákeřné vlasy.

Získat do programu filmy již ověnčené cenami z jiných festivalů možná nemusí být úplně snadné, ale je to výběr nabíledni. Jak hledáte ostatní filmy, úplné novinky?

No my se vlastně cenami z jiných festivalů až tak moc neřídíme. Už docela dávno jsme si řekli, že chceme hrát filmy, které baví nás. Nicméně k otázce, ta úplně základní cesta je, že filmy se na festival samy přihlašují. Dnes navíc existují agentury, které ty zajímavější filmy zastupují a snaží se je na festivaly dostat. Totéž dělají třeba i národní filmová centra řady zemí.

Spoustu filmů si také najdeme na dalších festivalech. Tímhle způsobem nám projde každý rok rukama něco přes dva tisíce filmů. Z nich si vybereme 25 filmů do mezinárodní soutěže a další zhruba stovku uplatníme v dalších programových blocích, poskládaných kolem nějakého tématu, žánru nebo právě třeba země.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám