Hlavní obsah

RECENZE: Šedesátky, sex a rokenrol v londýnském Soho

Z filmu Poslední noc v Soho je cítit hlavně láska k hudbě a obrovská touha režiséra Edgara Wrighta natočit „něco ze šedesátek“. Zda má Wright i co říct, je už otázka úplně jiná.

Trailer k filmu Poslední noc v Soho

 
Článek

Eloise, naivní dívenka z vesnice (Thomasin McKenzieová), jede do Londýna, neboť se chce stát módní návrhářkou. Babička ji vypravuje skoro jako Karkulku a varuje ji před všemožným nebezpečím velkého světa, které kdysi udolalo její maminku (spáchala sebevraždu).

Protivná spolubydlící na koleji Eloise vůbec nesedne, a tak se rozhodne odejít do podnájmu k jedné stařeně. Dívka, která miluje šedesátá léta, však v podkrovním pokojíku zažívá zvláštní vize starého Londýna, zejména známé čtvrti Soho. Vídává začínající zpěvačku Sandie (Anya Taylor-Joyová), která se chce prosadit v nemilosrdném showbusinessu, seznámí se s jedním manažerem a domnívá se, že se do ní zamiluje a pomůže jí s kariérou. Jenže hvězdný úspěch na pódiích se moc nedostavuje a ze Sandie se stává lepší prostitutka.

Foto: Focus Features

Poslední noc v Soho

Eloise v pokoji cítí jakési zlo a začíná mít vážné psychické problémy. Posedlá démony, nedokáže už rozlišit snové vize od reality a málem zabije bývalou spolubydlící. Získává dojem, že Sandie je reálná osoba, kterou někdo zavraždil.

Fantomová nostalgie

Edgar Wright se vyžívá v módě a hudbě zlatých šedesátých, přestože to sám nemohl zažít. Tato fantomová nostalgie je poměrně častým jevem u mladé a střední generace. Řecké slovo nostalgia původně znamenalo bolestný stesk po domově a později po čemkoliv, co jsme měli a ztratili, jenže Wright ani většina diváků v šedesátých letech nežila. Touží tedy po domově, který nikdy neměla.

Zjednodušeně by se to dalo vysvětlit tím, že hudba byla prostě o hodně lepší než dnes a vedle Ameriky to právě v Londýně vřelo nejvíc. Po klubech se motali Led Zeppelin, Clapton, Rolling Stones, Dusty Springfield a další.

Wrightův šedesátkový Londýn je vysoce stylizovaný, líčí ho jako noční město se spoustou výrazných červených a modrých neonů. Zajímají ho kluby, pódia, sex a drogy. Hudebně-taneční čísla zabírají poměrně výraznou část filmu a nelze jim upřít vysokou úroveň. Oslňující kostýmy, světla, kamera, střih, hudba. Atmosféru Poslední noc v Soho má, přesto se zejména v druhé polovině dvouhodinového snímku dostavuje nuda. A pocit, že jde o další vítězství formy nad obsahem.

Tehdejší Londýn musela být jízda, ale Wrightův film není. Když pomineme fakt, že často opakované trikové vize s démony dnes nikoho nemůžou děsit (ani bavit), hlavním problémem jsou nudnost příběhu, který se zmateně rozhoduje, čím vlastně chce být, a ploché, nezajímavé postavy. A pokud je nezajímavá i ta hlavní, má film vážný problém. Wrightova naivka nedává divákům moc důvodů, proč jí držet palce. Hezká tvářička, která se zajímá o šatičky a občas dělá hysterické scény. Také postava spolužáka, který chce Eloise sbalit, je pouze vlezle hodná a nudná.

Vizuálně a hudebně závratná hostina, ale obsah nikde. Hlavní hrdinka ani za nic nebojuje, jen pasivně sleduje starý příběh o nanynce, která nejdřív souhlasila s tím, že dělala prostitutku, a pak se chtěla mstít. Ve výsledku dostáváme nádherně natočený banální horůrek.

Celkové hodnocení: 60 %

Reklama

Výběr článků

Načítám