Hlavní obsah
 

RECENZE: Petra Hřebíčková zachraňuje ve filmu Štěstí je krásná věc, co může

Třicet let starou a dodnes hojně hranou písničku Michala Horáčka, Petra Hapky a Richarda Müllera Štěstí je krásná věc dostala do názvu komedie, kterou podle scénáře Jaroslava Sauera (Špindl, Pepa, Špindl 2) natočil jako svůj celovečerní debut režisér Jiří Diarmaid Novák. Dnes vstupuje do kin a Müller v ní svůj starý song a také jeden nový zpívá.

 
RECENZE: Petra Hřebíčková zachraňuje ve filmu Štěstí je krásná věc, co může

S českými komediemi posledních let je ta potíž, že je většinou píší a točí filmaři, kteří k tomu nemají potřebné profesionální předpoklady. A tak se více než smích v kinosálech často usazuje smutek či pocit trapnosti. Ani Štěstí je krásná věc se od ostatních komedií neliší především obehraným a velmi předvídatelným příběhem.

Dva venkovští, zdvořile řečeno, prosťáčci Jana a Čenda se mají rádi, ale jinak se jim v životě moc nedaří. Nemají práci, tudíž nemají ani moc peněz, a z těch nemnoha ještě Čenda hodně nasype do automatu. Půjčuje si od sousedů a známých, a přesto každý měsíc přicházejí do jejich už tak dost skromného příbytku exekutoři a pokaždé jim něco dalšího seberou.

A najednou přijde rána, z níž se hrdinové filmu nemohou notnou chvíli vzpamatovat. Na tiket, který tamní farář sebere jedné stařence, dá jim ho a ještě ho požehná, vyhrají 176 milionů korun!

Co se bude dít dál, si každý dovede předem správně domyslet. Po chvílích závratného štěstí a prvních vlastně docela skromných nákupech vrátí Čenda dluhy, tu a tam rozdá i víc a s většími i menšími úspěchy čelí náporu všech, kteří si z jeho koláče chtějí pořádně ukousnout. Pak ale začne rozhazovat bez rozmyslu, naletí podvodníkovi, doma to začne povážlivě skřípat, aby se po několika dalších zápletkách, u nichž je zřejmé, jak dopadnou, nad dvojicí rozklenulo velké slunce štěstí a lásky. A díky rovněž předem zjevnému závěru ani chudí nakonec nezůstanou.

Do kvalit nejznámější z podobných komedií Dědictví aneb Kurvahošigutntag režisérky Věry Chytilové nebo ke klasice těchto příběhů, Fričovu Valentinu Dobrotivému, má film Štěstí je krásná věc hodně daleko. Jednoduchý a v téměř každém obraze předvídatelný příběh nenašel ani dost zápletek, aby to poctivě vydalo na celovečerní film. To, co se na plátně odehrává, by se vešlo stejně dobře do půlhodinových televizních Bakalářů a divák by se rozhodně necítil o nic ochuzen.

Jednu velkou devízu však film Štěstí je krásná věc přece jen má. Petra Hřebíčková v roli Jany mohla uplatnit svůj komediální talent a dokázala, že ho nemá vůbec málo. Detailní mimikou se smyslem pro sebeironii odvedla i větší výkon než její herecký partner Karel Zima. Ten je pro roli vesnického trouby typově dost předurčený, takže občas až mírně přehrává, což nelze říct o herečce obsazované většinou spíše do krásek v komediích, které si přisuzují přívlastek romantická. A i v dalších rolích jsou Jan Dolanský, Marek Taclík nebo Ondřej Pavelka oporami.

Především díky nim i díky tomu, že se příliš nepřehrabuje v milostných vztazích, je film Štěstí je krásná věc navzdory velmi jednoduchému a řídkému scénáři, řadě nelogičností a obehraných scén přece jen čistší žánrovou komedií než většina těch, které už jsme nejen letos v kinech viděli.

Štěstí je krásná věc
Česko 2020, 101 min. Režie: Jiří Diarmaid Novák, hrají: Petra Hřebíčková, Karel Zima, Jan Dolanský, Marek Taclík a další

Hodnocení: 30 %

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků