Zpěvák Tomáš Ringel: Chci zpívat muzikály i velké písně

Až v devíti letech. Do té doby jsem totiž vůbec netušil, že umím zpívat. Vždy na Vánoce ale celá rodina posloucháme koledy. Tenkrát jsme je poslouchali z kazetového magnetofonu, já si je zpíval nahlas a člověk, který k nám přišel na návštěvu, mi řekl, že zpívám čistě. Začal jsem o tom přemýšlet, dost mi to vrtalo hlavou.

Potom jsem se dozvěděl o televizní soutěži Talentmania a rozhodl se do ní přihlásit. Rodiče i babička mi sice říkali, že to nejde, protože u nás v rodině nikdo nezpívá a nemáme to v genech, já byl ale přesvědčen, že to zvládnu. Postoupil jsem až do finále a tehdy vlastně začala má pěvecká cesta.

Hlásil jsem se na ni, ale po krátkém čase jsem z ní odešel. Chodím na soukromé hodiny k panu učiteli Pavlu Veselému a naprosto mu důvěřuju. Probudil ve mně vše, co mi bylo pěvecky dáno, a spoustu věcí mě naučil. Rozhodl jsem se, že se budu učit u něho. Namísto konzervatoře jsem začal studovat cestovní ruch.

Naprosto, muzikál je má největší vášeň. Brzy jsem ale začal mutovat, což pro mě znamenalo na tři roky v profesionálním zpívání stopku. Abych si nezničil hlasivky, nesměl jsem vystupovat nikde, kde se ode mě vyžadoval stoprocentní výkon. Teď, když už to mám za sebou, chodím opět na konkurzy a snažím se v muzikálovém světě prosadit.

Snažím se zpívat co nejvíc doma. Protože denně poctivě cvičím, je to trochu nepříjemné pro sousedy. Čas zabíjím i přípravou na ukončení středoškolského studia.

To bych chtěl také. Rád bych se pohyboval na muzikálových prknech i sólové dráze. Miluju styl sedmdesátých let, kdy zpěvák stojí na pódiu ve smokingu, doprovází ho orchestr a on interpretuje takzvané velké písně. To je můj sen.

Přesně tak. Zpíval jsem ji poprvé na koncertu Evy Pilarové. Měla ji ráda a já ji mám také rád.

Byla to velká náhoda. Můj táta pochází z Kutné Hory. V roce 2013 se dozvěděl, že tam v jednom kulturním domě bude mít Eva Pilarová vánoční koncert. Rozhodl se ho navštívit a napadla ho taková věc. Napsal dopis, přiložil k němu cédéčko s mým zpěvem písně z filmu Osobní strážce od Whitney Houstonové, dal to do dárkové tašky a po koncertě ji paní Pilarové předal.

Myslel si, že takových dopisů dostává každý den desítky, takže to bral spíš jako hezký zrealizovaný nápad. Jenže paní Pilarová si to cédéčko pustila už cestou z koncertu domů a asi za týden mi zavolala. Další týden jsme se setkali v pořadu Vše nejlepší Aleše Cibulky a já v něm písničku od Whitney Houstonové zazpíval.

Účinkovali jsme spolu dost často, na jejích koncertech i turné. Zážitkem pro mě byla možnost vystoupit na koncertech k jejím pětapadesáti letům na scéně, které se konaly v brněnském Mahenově divadle a pražské Lucerně. Bylo to úžasné.

Stalo se to v kulturním domě v Hlučíně, zahajovala tam své vánoční turné. Byla ale po úrazu a neměla chuť k jídlu. Během čtyři sta kilometrů dlouhé cesty snědla jen čokoládu a před koncertem zapila prášek proti bolesti ramene silnou kávou. Na pódiu pak odzpívala dvě písničky a odešla do zákulisí, kde zkolabovala.

V publiku naštěstí seděla paní doktorka, která jí poskytla první pomoc, a zavolala se záchranka. Ta paní Pilarovou odvezla do nemocnice v Ostravě, kde lékaři konstatovali, že došlo k totálnímu vyčerpání organismu. Ona jim na to řekla, že by ráda koncert dokončila, ale doktoři i její manžel byli proti.

V Hlučíně, kde bylo asi čtyři sta lidí, jsem zatím zpíval já. Nejdřív na hudební základ, ale protože nás brzy zradila technika, respektive se zasekl počítat, zpíval jsem s kapelou paní Pilarové písně z repertoáru Karla Gotta a dalších. Pomohl i sbor, se kterým jsme na konci zazpívali vánoční koledy.

Dala mi spoustu rad, a to jak do osobního, tak uměleckého života. Dvěma z nich se budu řídit celý život. První je nenechat se nikdy odradit od toho, co chci dělat. A druhá je zůstat skromný. Těmito cennými radami se budu řídit celý život a rozhodně na tak skvělého člověka, jako byla paní Eva, nikdy nezapomenu. Za každých okolností při mně stála a za to jí nikdy nepřestanu být vděčný.