Hlavní obsah

Zpěvák Radoslav Banga: Kvalitní pop je opravdová magie

Právo, Jaroslav Špulák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Ještě na začátku března si zpěvák, skladatel a hudebník Radoslav Banga myslel, že za několik týdnů vyjde nové album jeho kapely Gipsy.cz. Pandemie koronaviru ale záměry zhatila. Minulý týden proto vydal písničku Plán, kterou avizuje podzimní emisi svého prvního sólového alba. Ve stejném čase se na trhu objeví jeho autobiografická kniha.

Foto: Karolína Ryvolová

Radoslav Banga se vydal na sólovou dráhu.

Článek

Co přesně se v březnu stalo?

Nastala komplikace s koronavirem, takže vydání našeho alba přestalo být aktuální. Nemohli bychom ho podpořit, prezentovat na koncertech a celkově se postarat o jeho propagaci, protože celá hudební scéna zamrzla. Mohli jsme ho sice vydat, ale tím by to končilo. Navíc bylo brzy jasné, že pandemie potrvá delší čas.

Máte hotovou celou desku?

Ano, celou. Je natočená. Měli jsme hrát v létě na putovních festivalech Hrady CZ, s nimiž se propagace našeho alba měla svézt. Teď už víme, že velké festivaly v létě asi nebudou, čili ani naše koncerty na nich.

Znamená to tedy, že skupina Gipsy.cz byla vlnou pandemie zasažena velice zásadně.

Myslím si, že za posledních deset let to byl nejzásadnější zásah do jejího chodu.

O co jste přišli?

Ztráty jdou do milionů. Nejde totiž jenom o to, že jsme přišli o honoráře za koncerty, kterých jsme měli naplánovaných poměrně dost. Moji muzikanti žijí především z koncertů, takže pro ně je ta situace opravdu nepříjemná. Ztráty jdou ale i na vrub příprav alba. Mnoho věcí se vyrobilo, připravilo, a to všechno stálo peníze, které teď nedostaneme zpátky.

Co teď s tím?

Album vydáme příští rok a vše, co jsme k němu připravili, použijeme.

Rozhodl jste se začít pracovat na sólovém počinu. Co vás k tomu vedlo?

O sólové tvorbě jsem hovořil už před několika lety. Pořád ale bylo hodně práce s jinými věcmi, takže jsem ji odkládal. V polovině března jsem pak pochopil, že už není co odkládat. Beru to jako boží zásah, který mi dal příležitost věnovat se konečně vlastním písničkám.

Foto: Karolína Ryvolová

Radoslav Banga vydá letos sólovou desku i knihu.

Rozhodl jste se s nimi vstoupit do popového světa. Z první písně Plán je markantní, že jste se zbavil své největší zbraně, romského folkloru ve své tvorbě. Proč?

V první řadě je třeba říct, že jsem měl pop vždycky rád. Nejenže mě slovo pop neuráží, má pro mě naopak stejnou hodnotu jako slovo magie. Kvalitní pop je podle mě opravdová magie. Vždycky jsem ho toužil dělat.

Řada lidí neví, že jsem nezačínal jako raper. Byl jsem normální zpěvák a už někdy ve třinácti letech jsem strašně toužil lidem ukázat, že umím dobrou popovou písničku napsat i zazpívat. Nevěděl jsem jen, jakou formu zvolit.

Radek Banga musel změnit plán. Sólovou tvorbu uvádí klipem z půdy

Kultura

Romský folklor má jednu obrovskou nevýhodu. Má limity, ke kterým člověk dříve nebo později dojde. Já se u nich už objevil a peru se s tím. Pop naopak dovoluje hudebníkovi využít všech prvků, ať už jde o funk, r’n’b, rock, soul a další. Proto jsem do něho šel.

Singl Plán je z mé strany trochu opatrný. Nevěděl jsem, jak budou na tu změnu lidé reagovat a jestli mě za ten krok neodsoudí. Teď už zaplaťpánbůh vím, že ne.

Dostalo se vám pozitivní odezvy?

Ano, byla až nečekaně dobrá, od posluchačů i lidí z branže, hudebníků i producentů. Posílilo mě to v chuti pokračovat.

Kolik písniček už máte napsaných?

Je jich strašně moc. Jak jsem řekl, sólový projekt chystám už mnoho let. Charakter skladeb je ale různý, protože mé rozhodování, zda se nechám inspirovat popovým retrem nebo něčím jiným, prošlo vývojem. Jak se měnil můj pohled na věc, měnil se i charakter skladeb.

Pro co jste se nakonec rozhodl?

Jsme v České republice a ucho zdejšího posluchače jen tak něco nového nepřijme. V době největší slávy popu u nás byl totalitní režim a spousta věcí se sem vůbec nedostala. Když někomu pustím skupiny a písničky, které miluju, což jsou z velké části nahrávky z vydavatelství Motown, řada lidí to nezná.

Dlouho jsem proto hledal styl, který by byl snesitelný pro ucho českého diváka. Písnička Plán je v tom takový první krok.

Kdy vaše sólová deska vyjde?

Na podzim. Má to i souvislost s tím, že v té době vyjde má knížka (Ne)pošli to dál.

O čem bude?

Bude v ní můj životním příběh. Dlouho jsem ho vyprávěl jen dětem na školách, na které jezdím na besedy týkající se prevence. Nedávno jsem se ale rozhodl vydat ho jako knihu.

Není to příběh jenom pro děti. Detailně se zabývám tím, co se v mém životě dělo, a myslím, že pro spoustu lidí to bude ostré.

Chtěl bych tak pomoci těm, kteří prošli nebo procházejí něčím podobným. A také chci odhalit své názory nebo přinést svědectví o tom, jak funguje romská komunita, ve které jsem vyrůstal. Rád bych současně nenásilně popsal příčiny toho, proč je někdy dost problematická.

Kdyby mi někdo jiný osmatřicetiletý řekl, že píše knihu o svém životě, divil bych se. Váš život byl ale dramatický, takže mi to přijde relevantní...

Vede mě k tomu i fakt, že na besedách ve školách potkávám děti, které zažily něco podobného i horšího. Spousta se mi svěřila. Nemohu pomoci všem, to nejde. Myslím si však, že by jim mohla pomoci ta kniha. Nebo jim třeba jen ukáže lepší cestu.

Buďte konkrétní. Jaký je největší problém vašeho života?

Největší problémy jsou dva. První je bezpochyby můj táta. Neměl jednoduché dětství, děda na něj byl hodně přísný, a až jako dospělí jsme se dozvěděli, že ho nejenom mlátil, ale i mučil. Táta to pak nezvládl. Začal se utápět v alkoholu a my doma byli svědky toho, jak se dostává do stavu, kdy už mu není pomoci.

Do asi patnácti let jsem prožíval velice brutální věci, v knize je popíšu. Myslím si, že si málokdo dokáže představit, jaké to je, když je táta opravdu silný alkoholik, který ztratí pojem o tom, co je realita, a co jeho výmysl.

Druhá věc, která mě v životě tíží, je, že jsem se nikdy necítil být součástí romské ani majoritní komunity. Pro romskou jsem nebyl typický Rom, což bylo vytýkáno i mým třem sourozencům. Já si jako Rom přijdu, ale mé okolí to tak nevidí. No a řada lidí z majority má vůči mně předsudky právě proto, že jsem Rom. Jsem tedy někde mezi těmito komunitami. Strašně dlouho jsem se s tím potýkal, než jsem pochopil, že je to výhoda.

V čem?

Mohu představovat jakýsi most mezi nimi. Mám totiž naprosto nezaujatý postoj. Nemám problém vytknout něco Romům ani majoritě.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám