Hlavní obsah
Peter Aristone natáčel nové album v době, kdy se v jeho životě děly dramatické věci. Foto: BrainZone - Ondřej Pýcha

Zpěvák a hudebník Peter Aristone: Začal jsem přicházet o své bohémství

Nenápadný, talentovaný a pracovitý muž československé hudební scény. To je zpěvák, hudebník a skladatel Peter Aristone. Po nedávno vydaném druhém singlu Far přišel v pátek se svým druhým řadovým albem The Hit. S produkcí mu pomáhal Mark Plati, bývalý spolupracovník Davida Bowieho.

Peter Aristone natáčel nové album v době, kdy se v jeho životě děly dramatické věci. Foto: BrainZone - Ondřej Pýcha
Zpěvák a hudebník Peter Aristone: Začal jsem přicházet o své bohémství

Proč se album jmenuje The Hit?

V době jeho vzniku se v mém osobním životě děly velmi dramatické věci. Navíc jsem dovršil čtyřicítku a vešel jsem tak do stadia určitého bilancování. Měl jsem pocit, že dostávám jednu ránu za druhou, přičemž jsem každou z nich zachytil v písňovém textu. Proto jsem nakonec zvolil název The Hit, tedy Úder.

U nás je ale slovo hit spojené s úspěšným uměleckým dílem a já zvažoval, jestli není na škodu, že se album, které nevznikalo cíleně jako hitové, jmenuje právě takhle. Nakonec jsem si řekl, že je to dobře. Třeba to někoho vyprovokuje k tomu, aby si ho poslechl.

Za všemi písněmi si stojím. Můj spoluproducent Mark Plati se mi snažil být maximálně nápomocen a nic mi nediktoval.

Stávalo se vám v minulosti, že vám někdo něco při nahrávání diktoval?

Dělo se to v podstatě vždycky. Musím ale přiznat, že s odstupem času se ukázalo, že to bylo ku prospěchu věci. Při pracovním procesu na nové desce jsem nicméně cítil, že už mám dost zkušeností na to, abych si ji udělal podle sebe.

Kdy byl tlak z okolí největší?

Paradoxně jsem ho nejvíce cítil při natáčení minialba Gold v roce 2016. Dělal jsem ho s producentem Sachou Skarbekem, který je velice direktivní. Je to vůdčí typ, jenž tlačí interpreta do své představy. I v mém případě ji měl zcela jasnou, jenže ta má byla úplně jiná.

Když byla deska hotová a já si ji poslechl, nebyl jsem s ní po zvukové stránce vůbec spokojený. Řekl jsem mu, že ji nevydám, protože jsem chtěl intimní zvuk, o čemž jsme se ostatně před začátkem nahrávání bavili, zatímco on namíchal velký, až stadionový.

Pak jsem si dal měsíc na rozmyšlenou. Sdělil jsem mu, že když si za tu dobu budu o minialbu myslet pořád to samé, nevydám ho. Ono se to ale změnilo. Během dalších poslechů jsem v jeho zvuku našel vlastnosti, s nimiž jsem se dokázal ztotožnit. Navíc v mém okolí nebylo člověka, který by neřekl, že je to skvělá nahrávka.

Vaše nové album The Hit je velmi pestré. Co vás k tomu vedlo?

Poslouchám spoustu hudby a denně objevuju řadu nových interpretů. Při tom jsem si všiml, že v dnešní době jsou písně na albech často slité do jednoho zvuku a kvůli tomu málokterou desku doposlouchám do konce. Obvykle mě baví tři čtyři písničky, zbytek je pro mě stereotypní.

Vždycky si přitom vzpomenu na kapelu Queen, která nahrávala opravdu pestré desky. A nebyla to jenom ona, v šedesátých až osmdesátých letech byla alba obecně víc pestrá než potom. Tahle jejich vlastnost mi dnes chybí, proto jsem chtěl, aby The Hit tu pestrost mělo.

V textech jsou zaznamenány vaše momentální stavy, pocity a pohledy na věci kolem. Proč to tak je?

V písních je pro mě důležitější sdělení a odkaz než produkce, hitovost či stylovost. Na albu The Hit je to markantní, je naprosto upřímné, ze všech mých nahrávek nejméně vykalkulované.

Je žánrově tak různorodé, že jsem vůbec netušil, jestli písně z něho dokážou být vedle sebe. Natočili jsme jich třiadvacet a vybrali jedenáct, které k sobě nejvíce šly.

Peter Aristone vydal nové album.

Foto: BrainZone - Ondřej Pýcha

Jaké události vás při tvorbě písní potkaly?

Začal jsem vnímat, že ztrácím absolutní uměleckou svobodu. Bylo to hodně dané tím, že se mi s narozením druhé dcerky rozrostla rodina. Cítím za ni samozřejmě odpovědnost a musím se postarat o to, aby fungovala, abychom měli z čeho zaplatit složenky a podobně.

Jenže já byl v minulosti velký bohém, zatímco teď jsem začal cítit, že o to bohémství přicházím. Velmi těžko jsem se s tím srovnával.

To je ale otázka volby…

Máte pravdu, to je jasné. Ale láska je silná věc, a když přijde, není nic nad ni. V ten moment člověk nepřemýšlí o tom, co by mu mohla vzít.

Víte, mám vlastní bublinu, ve které často žiju a rád se do ní vracím. Nabízí mi únik od reality, vytvářím si v ní svět podle svých představ, pomáhá mi. Kdybych ji neměl, asi bych se zbláznil. Je to trochu naivní, ale díky tomu dokážu fungovat.

Američan Mark Plati, spoluproducent vašeho alba, pracoval v minulosti s Davidem Bowiem. V čem vám byl nejvíce platný?

Vybral jsem si ho mimo jiné právě proto, že má za sebou spolupráci s Bowiem. Když jsme se před časem v New Yorku setkali, hodně o ní hovořil a já nabyl přesvědčení, že pro práci na mé další desce je ten nejlepší.

Když někdo dokázal ustát více než deset let práce s Bowiem, být mu pravou rukou a plnit jeho náročné vize, je to přesně člověk, kterého potřebuju.

Bowie byl komplikovaný muž, se kterým nebylo možné hnout, když se pro něco rozhodl. Dělal si, co chtěl a co cítil. Dosáhl v něčem velkého úspěchu, ale nechtělo se mu v tom pokračovat a vrhl se na něco jiného. I proto měl často problémy se svými vydavateli. Nevycházel vstříc jejich představám.

Nehledal jsem producenta, který by měl vše pevně v rukou. Hledal jsem producenta, jenž by mi pomohl naplnit mé vize. A Mark to uměl, byl od Bowieho zvyklý to tak dělat.

Bude vaše spolupráce s Platim pokračovat?

Dveře jsou otevřené. Je tu však otázka financí. Bude záležet na tom, jestli si ho příště budu moci dovolit.

Může se vám hodit na Zboží.cz:
yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků