Hlavní obsah
Klára Vytisková se na albu pomyslně vrátila do města. Foto: Petr Horník, Právo

Zpěvačka Klára Vytisková: Měli bychom žít s nasazením

Klára Vytisková přichází se svým druhým sólovým albem. Jmenuje se Love Is Gold a ona se na něm vzdaluje rodinným tématům z debutu Home (2015). Pomyslně se vydává z vesnice do města a soustředí se na sebepoznání, respekt k sobě i bytí jako takové. Křest alba proběhne 2. června na Letní scéně na pražském Vyšehradě na společném vystoupení s Losers Cirque Company.

Klára Vytisková se na albu pomyslně vrátila do města. Foto: Petr Horník, Právo
Zpěvačka Klára Vytisková: Měli bychom žít s nasazením

Do roku 2015 jste byla zpěvačkou kapely Toxique. Když jste vydala první album, bylo srovnáváno s tím, co jste do té doby s tou skupinou produkovala.  Cítila jste v dalších letech, že se vám podařilo vykročit z jejího stínu?

Myslím si, že jsem se od toho odpoutala. Přijala jsem, že jsem sama, musím dělat rozhodnutí bez diskuze s ostatními členy kapely a odpovídám si za každý krok. Hodně mě to posunulo. Naučila jsem se stát si za svým a prezentovat své názory s jistotou.

Zastesklo se vám někdy po bytí s kapelou?

Kapelu mám na všech koncertech. Jsou v ní skvělí muzikanti, takže se pro mě vlastně v tomto ohledu nic nezměnilo. Se členy Toxique jsem nicméně v kontaktu. Konverzujeme spolu především přes e-mail a často vzpomínáme na staré časy i na to, jak jsme jezdili hrát po Evropě. Přináší to i nostalgii. A producentem většiny mých nových písniček je Viliam Béreš, který byl členem Toxique.

Klára Vytisková plánuje turné k novému albu na podzim.

Foto: Petr Horník, Právo

Pokud jde o zvuk alba, novinka se od desky Home výrazně neposunula. Souhlasíte?

V podstatě ano, ačkoli si myslím, že Love Is Gold je trochu víc elektronická. Přitom jsem šla do studia s tím, že chci nahrát kytarovou a více akustickou desku. Nakonec je to trochu jinak, a zásluhu na tom mají i producenti, zejména Vilda Béreš, s nímž jsem dělala většinu skladeb.

Vliv na zvuk mých nových písniček má i to, jakou hudbu poslouchám. A že toho poslouchám dost, sleduju, co se děje, nakupuju si nové singly, studuju v muzice detaily. Od alternativy až k popu. Líbí se mi například nové písničky Miley Cyrusové. Baví mě také kontrasty v hudbě a nové zvuky. Než jsme například u některých nových písní došli k závěrečné podobě, nahráli jsme patnáct verzí.

V melodiích, textech i harmoniích se v neposlední řadě odráží i to, co se mi děje v životě. Je pro mě důležité, aby všechno, co na tomhle světě dělám, dávalo smysl.

Když tedy prožíváte chmurné období, jsou skladby pomalejší a ponuré?

To není pravidlem. Na albu jsou spíše těžší témata, jsou však zpracovaná ve formě, která tak zatěžkaná není. Třeba písnička Ice je poměrně rychlá, zpívám v ní ale o tom, že každý máme svou kostku ledu, která jednou roztaje. Nikdo nevíme, jak je velká, nikdo nevíme, kdy zemřeme. A tak bychom měli žít intenzivně.

Obecně platí, že jakýkoli výkyv z mé životní rovnováhy vytvoří emoci, která mě vede ke složení písně. Samozřejmě se snažím si tu rovnováhu držet. Všichni ale víme, že bez výkyvů to nejspíš nejde.

Píseň Have Some Fun vznikla poté, když mi jedna kamarádka říkala, že nejraději chodí pařit s matkami. Ty totiž vědí, že na tu pařbu mají jen pár hodin, než se vrátí ke svým dětem, a tudíž si ji užijí na maximum. Opět z toho plyne, že člověk by měl žít s nasazením.

Klára Vytisková

Foto: Barbara Gorbunova

Tématem desky je také váš návrat z venkova do města. Co za tím je?

K životu potřebuju jak venkovskou vyklidněnost, tak divokost a rychlost města. Pořád bydlím na vsi kousek od Prahy, ale město pro mě bylo a je prostředím k sebepoznání. V něm jsem vyrůstala, procházela second handy, sledovala architekturu a byla sama se sebou, takže jsem o sobě hodně přemýšlela. Proto se teď k němu pocitově vracím.

Píseň Gold zpíváte s Albertem Černým z kapely Lake Malawi. Proč jste se s ním spojila?

Když se svou tehdejší kapelou Charlie Straight začínal, my začínali s Toxique. Velice často jsme se proto potkávali na festivalech a koncertech. Obě skupiny pak zanikly a my se delší čas neviděli.

Loni jsme však na sebe opět narazili na jednom writing campu. Slyšela jsem ho tam zpívat a hned mě napadlo, že by k sobě naše hlasy pasovaly. V tom duetu zpívá každý z nás milostnou písničku sobě samému. Opět to reflektuje téma sebelásky, sebeúcty.

Klára Vytisková.

Foto: Právo

Písně na novince jsou opět opatřeny anglickými texty. Neuvažovala jste v mezičase o tom, že byste zkusila zpívat česky?

Na své texty kladu velký důraz a témata v nich jsou pro mě zásadní. Koriguje mi je Američan Bradley Stratton, který dbá na to, aby měly hlavu, patu i hloubku. Jsem si ale současně vědoma toho, že ne všichni posluchači je do detailu pochopí.

Samozřejmě jsem přemýšlela o tom, že bych mohla zkusit napsat něco česky. Potřebuju k tomu ale dojít, což se zatím nestalo. Možná na další desce. Pro svou dceru Emilku jsem už ale ukolébavku s českým textem složila.

Nedávno mi jedna paní napsala, že sice neví, o čem zpívám, ale emoce mého zpěvu v ní vzbuzují silné pocity. Potvrdila mi to, co si myslím. Já totiž takhle poslouchala písničky celé dětství. Neuměla jsem anglicky, nevěděla jsem, o čem jsou, ale strašně moc mě bavily.

Jeden český text na albu přece jenom je. Jako bonus je zařazena skladba Ring-O-Ding od Marty Kubišové. Proč jste si ji vybrala?

Jsem velký fanoušek Marty Kubišové a tu písničku mám ráda. Baví mě v ní ten výlet do země, kde žijí zvonkoví lidé. Představuju si cestu tam, vyvolává to ve mně krásný hravý pocit. A navíc se mi velmi dobře zpívá.

Původně ale na albu neměla být. Vznikla ve studiu k úplně jinému účelu, proto je zařazena jako bonus.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků