Hlavní obsah
Vojtěch Kotek Foto: Profimedia.cz

Vojtěch Kotek: Můj vztah k filmům, které jsem natočil, se s dobou mění

Vojtěch Kotek za sebou má pracovně nabité období: Natáčel pokračování minisérie Marie Terezie, film Poslední aristokratka, také seriál Einstein nebo snímek Vlastníci, za který byl nominován na Českého lva. „Obecně se dá říct, že je mi asi líp, když na něčem pracuju a mám toho hodně, než když se ‚rozležím‘,“ říká herec, režisér a člen kapely TH!S.

Vojtěch Kotek Foto: Profimedia.cz
Vojtěch Kotek: Můj vztah k filmům, které jsem natočil, se s dobou mění

Film Vlastníci popisuje schůzi majitelů bytových jednotek. Byl jste někdy na takové?

Ano, byl. Bohužel.

Do jaké míry se scénář Jiřího Havelky optikou vaší zkušenosti střetl s realitou?

Musím říct, že pár svých sousedů jsem pak ve scénáři poznal. A nebyl jsem sám. Snad každý, kdo se mnou o filmu mluvil, měl stejný pocit. Přičítám to jednak scenáristické genialitě Jirky Havelky, ale také, bohužel, cyklicky se opakujícímu vzorci naší společnosti.

Zahrál jste si otce rodiny a ohromného podpantofláka. Manžela Terezy Ramby, která v jednom rozhovoru žertovala, že pokud byste zůstali párem, mohlo to tak dopadnout i ve skutečnosti. Takže otázka na tělo: Jste podpantoflák?

Ano, kolegyně Voříšková si myslí, že se svým novým příjmením získala i notnou dávku siláctví a má pocit, že zválcuje i slona. Takže teď všude tvrdí, že to byla role šitá mně přímo na míru. Proti čemuž já se s dovolením musím lehce ohradit, protože si to přinejmenším já, alespoň trochu, nemyslím a po konzultaci s mojí nynější přítelkyní prý mohu pro účely tohoto rozhovoru tvrdit téměř opak.

Po konzultaci s kolegyní Voříškovou sem musím napsat, že je pravda, že by převálcovala i slona.

Vojtěch Kotek a Tereza Ramba ve filmu Vlastníci

Foto: CinemArt

Film graduje scénou, kdy celou dobu spíš zamlklý pan Zahrádka, tedy vaše postava, vybouchne. Natočili jste ji napoprvé?

Tahle scéna, stejně jako všechny ostatní, se točila z více úhlů. Je ale pravda, že i Terezčin i můj výstup byl asi ze dvou, maximálně tří jetí celkově.

Ptám se proto, že si neumím představit, že se při ní člověk neodbourá...

No, my jsme se snažili hrát to maximálně vážně a ty emoce prožít co nejopravdověji a autenticky. Po tom, co tam Terka vystřihla na první dobrou, jsem byl úplně zkoprnělý. Dokonce i Jirka Havelka přišel od monitoru s tím, jestli to nebylo až moc a chtěl po Terce umírněnější verzi – ne tak dramatickou. Naštěstí si to ve střižně rozmyslel.

Osobně to pokládám za Terezčin majstrštyk a jsem moc rád, že jsem byl u toho. Že takhle řvala právě na mě. Popravdě jsem v tu chvíli moc nevěděl, jestli na to budu umět navázat. Nevím stále. Nicméně co se odbourávání týče, musím se přiznat, že jsem měl trochu problém ustát svoji poslední větu o matce paní Zahrádkové. Protože Terezčinu mámu Martinu, mám fakt moc rád. (smích)

Film se z většiny odehrává v jedné místnosti. V čem tkví specifika takového natáčení?

Točili jsme dlouhé scény v jednom kuse. Jeden záběr trval třeba 15 nebo i 20 minut, pak se přesunuly kamery do jiného úhlu a záběr se opakoval od začátku. Bylo strašně těžké zapamatovat si, co kdy, kdo, jak udělal.

Neměli jsme vše nazkoušené do absolutního detailu, jednak by to bylo vzhledem k rozpočtu a časové vytíženosti tohohle ansámblu nemožné a také by se mohla vytratit určitá autenticita a spontaneita, která je v případě tohohle filmu, myslím, klíčová. Takže klobouk dolů panu střihači, že to vůbec nějak slepil dohromady.

Dá se říct, že co dialog, to perla. Drželi jste se striktně scénáře, nebo Jiří Havelka připustil improvizaci?

Improvizovalo se už při čtených zkouškách. Jirka něco z toho, co vzniklo, do scénáře vepsal, co nevepsal, bylo pak navzdory tomu při natáčení stejně použito a pokud to nevystřihl, je to v tom filmu dodnes.

Věnujete se také režii, zajímá mě proto, zda, pokud jste zrovna v pozici herce, máte nutkání do toho kolegům režisérům mluvit?

Tady to bylo specifický. Tady mluvili všichni. Do všeho. A bez hlasování.

A naopak? Pokud režírujete, vítáte podněty a nápady herců, nebo jste raději, když jedou podle pokynů?

Je to kolektivní práce, ale kormidelník pak musí umět v nastalé bouři určit kurz.

Loni jste natočil i jiné projekty: pokračování minisérie Marie Terezie, film Poslední aristokratka, seriál Einstein. Historické drama střídala komedie, máte za sebou velmi plodný rok. Jaký žánr je vám nejbližší?

To nedokážu říct. Jsem moc rád a vděčný, že jsem si mohl v jednom roce zahrát v tolika rozdílných projektech. To je pro každého herce velké požehnání.

V televizní sérii Marie Terezie hrál Kotek (uprostřed) manžela císařovny Františka Štěpána Lotrinského.

Foto: ČT – Julie Vrábelová

Vítáte, když je pracovně rušno, jak bylo ve vašem případě právě loni?

Loňský rok byl pro mě velmi specifický. A musím říct, že kdybych neměl tolik práce, byl by pro mě možná ještě těžší. Obecně se dá ale říct, že je mi asi líp, když na něčem pracuju a mám toho hodně, než když se „rozležím“.

Proslavil vás film Snowboarďáci, který slavil obrovský úspěch a z vás a Jiřího Mádla udělal hvězdy. Jak na tu dobu s odstupem času vzpomínáte?

Mám pocit, že můj vztah k filmům, které jsem natočil, ať už jako herec nebo jako režisér, se s dobou různě mění. Někdy i ze strany na stranu. Každopádně o Snowboarďácích a naší spolupráci s Jirkou a Karlem Janákem platí, že se nám podařilo natočit něco, co od té doby opakují každý rok. Něco, co se zapsalo divákům do paměti, něco, s čím už vyrostla jedna generace a té to teď nostalgicky připomíná mládí.

Když tohle můžete říct o něčem, v čem máte taky prsty, je to velká klika a já si toho vážím.

Nemáte profily na sociálních sítích, což je v dnešní době u mladého člověka poměrně vzácné. Proč?

Protože moc neumím dělat sebepropagaci a nebaví mě to. Mám „tajný“ profil na Instagramu, kam dávám jenom stories, protože mě baví ten 15vteřinový formát. Baví mě, že to za 24 hodin zmizí a jsou to tím pádem jen malá okýnka do něčeho mého, která se otevřou a hned zase zavřou. A taky se bojím, že by mě nikdo nesledoval.

S přáteli z dětství máte čím dál úspěšnější kapelu TH!S, v níž hrajete na baskytaru. Muzika je pro vás odpočinek?

Je. Je to relax, je to skvělé trávení času s mými nejlepšími kamarády, jsou to skvělé zážitky, ale i jiný a svobodnější způsob vyjádření nějaké mojí osobnosti, kterou v sobě cítím. Prostě rokenrol.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků