Hlavní obsah

Veronika Marková: Až na nemožné rodiče mám s Bourákovou Kamilou dost společného

Svou první filmovou roli dostala Veronika Marková ve filmu Ondřeje Trojana Bourák. Zahrála si Kamilu, dceru Kristýny Bokové a Ivan Trojana. Ve snímku jich má plné zuby. Stejně tak je unavená ze života ve Šlukdorfu i ze svého kluka.

Veronika Marková: Až na nemožné rodiče mám s Bourákovou Kamilou dost společného

Film je sice o Bourákovi, ale ta, která dá všechno do pohybu, aby se její rodina nerozpadla na součástky, je vaše postava – Bourákova dcera Kamila. Jaký zážitek pro vás bylo natáčení?

No, natáčení byla sakra velká jízda. Ze začátku jsem se bála, připadala jsem si zamrzlá a trochu trapná, že ničemu nerozumím, neznala jsem filmařskou terminologii, netušila, jak se co jmenuje. Naštěstí tenhle pocit mi vydržel díky všem ve štábu zhruba tak prvních 20 minut na place. Pak už to byla pohoda.

Ale od začátku. Jak jste roli „drzého telete“ Kamily získala? Přece jen režisér Ondřej Trojan je známý tím, že si herce vybírá dost přísně.

Ano! Tohle vyprávím snad každému. Když jsem dorazila na casting s tím, že budu za chvíli hotová, cítila jsem se skvěle a sebevědomě, i když velmi pokorně. Přišla jsem do castingové místnosti, kde na mě koukal strašidelný pán – režisér Ondřej Trojan –, podával mi ruku a s úsměvem na tváři mi řekl: „Ahoj, asi bude lepší, když si budeme tykat, ne?”

To nezní tak děsivě.

V tu chvíli jsem si myslela, že je všechno v pohodě. No, jenomže pak to začalo… Tak strašně jsem se dlouho necítila, Ondřej mi přidával stále další scény, na které jsem nebyla vůbec připravená, a nespokojeně bručel: „Já ti dám nějakou připomínku a ty ji vůbec nenahráváš.“ Děs.

Odcházela jsem z dvouhodinového castingu vyplivaná, totálně bez sebevědomí a s pocitem, že herectví rozhodně není práce pro mě a že nevím, kde seženu nějakou jinou práci. No, ale pak mi zavolali, že je Kamila moje. A Ondřej, když pak jednou na natáčení v hospodě o tom strašném castingu vyprávěl, tak řekl, že už po něm věděl, že to budu já. Že jen zkoušel, co vydržím.

Kamila je osmnáctiletá holka ze severu Čech, není to žádná princezna, je zvyklá pracovat, a hlavně se rozhodovat sama za sebe… A nakonec i za své „nemožné“ rodiče. Bavila vás?

Jasně že mě Kamila bavila. Kolem patnáctého roku jsem byla Kamile dost podobná a i teď, když jsem ji hrála a Ondřej mi řekl, ať nějakou repliku zopakuji úplně stejně, tak jsem se musela zamyslet nad tím, jak jsem to udělala, protože postupem času jsem zjistila, že vlastně většinou nic nehraju. Takže ano, máme toho s Kamilou hodně společného, tedy až na nemožné rodiče.

Veronika Marková jako Kamila.

Foto: Total Helpart

Jak se vám spolupracovalo s takovými hereckými osobnostmi, jako je Ivan Trojan nebo Jirka Macháček?

Ivan je můj herecký vzor celý život. Takže jsem se na něj těšila a zároveň jsem se obávala. Na natáčení jsem se před ním schovávala jako malá holka a bála se cokoli říct, abych neudělala špatný dojem.

Ze scény, ve které mu nesu polévku a musím mu vynadat za to, jak se chová, jsem měla nahnáno celé natáčení, ale postupně ze mě strach opadl. Ivan mi dokonce několikrát poradil, pomohl a byla s ním na natáčení hrozná sranda a příjemná atmosféra. No a Jirka? S ním jsem měla svůj úplně první natáčecí den a on mi během toho dne všechno vysvětloval. Za to mu jsem hodně vděčná.

A jaká byla spolupráce s vaší filmovou maminkou Kristýnou Bokovou?

S Kristýnou jsme si rozuměly. Znala jsem se s ní vlastně úplně nejdéle, protože jsme se viděly už na kostýmce. Byla s ní hrozná prča! Asi nikdy nezapomenu na její skromný, tichý smích a na to, jak se navlékala do kostýmu. Taky mě hrozně bavilo, když jsme si zkoušely dialogy a dělaly si ze sebe navzájem srandu. S Kristý jsem trávila nejvíce natáčecích dnů. A to jsem, až na pár výjimek, měla scénu s každým.

Veronika Marková v civilu.

Foto: Jan Handrejch, Právo

První film vám rovnou přinesl i první postelovou scénu, tedy něco, co ani zkušení herci a nemají moc v oblibě. Byl to boj?

Byla jsem nervózní, ale když jsem poznala Kryštofa (Hádka) a zjistila, že je na tom stejně, nervozita opadla. Navíc nikdo mě ani jeho do ničeho netlačil. Samotná scéna boj nebyl, ale ty vteřiny před ní…

Pro roli jste musela obětovat i kus vlasů. Bylo to dobrovolně nebo pod nátlakem?

Musela. Bylo to pod něžným a roztomilým nátlakem Ondry. Nemohla jsem jinak. A nakonec jsem byla ráda. Bavily mě i moje kostýmy, většinou. Dokonce ve filmových botách chodím dodnes.

Máte po nedávné maturitě na konzervatoři, co plánujete dál?

Chtěla bych na vysokou školu a samozřejmě bych byla ráda, kdyby byla práce. A za mě jednoznačně film! Ale divadlo jsem pět let studovala a doufám, že budu mít někdy příležitost si v něm zahrát.

Bourák. Černá hudebně-taneční komedie o věčném frajerovi, kterému teče do baráku i do života. Manželku Ivana Trojana hraje Kristýna Liška Boková. Jejich dceru Kamilu pak ztvárnila Veronika Marková.

Foto: Bára Lockefeer

Jak jste prožila vyšinutou „koronadobu“, která zamíchala úplně vším a odsunula i premiéru Bouráka?

Vlastně docela skvěle. Chyběla mi sice limča na zahrádce a sluníčko, taky se bojím, že se v létě nikam nepodívám, a nevidím se tolik s kamarády. Ale začala jsem šít roušky, no a dneska už si šiju šaty. A taky jsem si pořídila kočku.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků