Článek
Námětem pro vznik hry je situace z roku 2004, kdy mladá žena Rebecca Loosová uvedla, že měla poměr s nejslavnějším fotbalistou své doby Davidem Beckhamem. Britský publicista a mediální poradce Max Clifford se rozhodl z možná drobné aférky udělat skandál století a udržet jej na titulních stranách světového tisku dlouhé týdny.
Clifforda hraje Plesl, Beckhamovu sekretářku hraje Elizaveta Maximová, v dalších rolích bulvárních novinářů, jejich spolupracovníků anebo obětí diváci uvidí Miroslava Hanuše, Kryštofa Hádka, Boba Klepla, Zuzanu Stavnou či Lucii Pernetovou.
„Je to absolutně současné téma. Především Maxův slogan ´Pravda neexistuje´. On byl fenomenální, a i jen desetina jeho zdramatizovaného života vydá na pěknou komedii a napínavou zápletku,“ řekl o inspiraci ke své komedii Zelenka. Clifford stál za největšími skandály své doby. Přes 30 let cynicky žongloval s intimními informacemi ze života světových celebrit. Jedněm pomohl ke vzestupu a slávě, druhým do vězení.
Jaroslav Plesl
Zelenka se pokoušel v inscenaci přijít na kloub tomu, co žene kupředu člověka, kterému není nic svaté. „Navíc se můžu trochu otřít o tu nudnou hru s flekatým koženým míčem, a naopak se trochu zastat bulváru. Prostě vrátit do světa rovnováhu, což přesně dělával i Max,“ řekl s nadsázkou. Při psaní sice vycházel z existující kauzy, ale velký prostor dal své fantazii. Takže přestože vycházel ze skutečných událostí, nejedná se o dokumentární drama na jevišti.
Režisér, scenárista a dramatik Zelenka patří k nejoriginálnějším českým filmovým i divadelním tvůrcům, jeho divadelní hry slaví velké úspěchy i v zahraničí. Jeho prvotina Příběhy obyčejného šílenství, vzniklá ve spolupráci s Dejvickým divadlem, dostala i filmovou podobu. Ze stejnojmenné divadelní hry, kterou Zelenka také napsal pro Dejvické divadlo, vznikl před několika lety komediální seriál Dabing Street.
Zelenkovy filmy dosáhly téměř kultovní slávy. Počínaje debutem Knoflíkáři z roku 1997 jsou poznávacím znamením jeho tvorby vedle absurdního humoru a lidských deviací také neúcta k institucím, k zaběhaným historickým výkladům, společenským konsenzům či národním mýtům.