Hlavní obsah
Zuzana Maléřová Foto: archiv Zuzany Maléřové

Spisovatelka Zuzana Maléřová chápe zákruty lidské duše

Je to třicet let, co moderátorka Zuzana Maléřová poprvé usedla do studia, aby provázela posluchače nedělními rozhlasovými Dobrými rány, mnozí z nich nelení natáhnout si budík na pátou ranní, kdy pořad začíná. Před pětatřiceti lety zase napsala svou prvotinu. A svou novou, dvacátou knížku Houslový klíč s podtitulem Rozhlasová probouzení si nadělila k nedávným pětapadesátinám.

Zuzana Maléřová Foto: archiv Zuzany Maléřové
Spisovatelka Zuzana Maléřová chápe zákruty lidské duše

Těch výročí se prostě sešlo najednou trochu víc, a tak uspořádala oslavu spojenou se křtem knížky ve své oblíbené Ypsilonce. „Čím dál víc si myslím, že práce má být viditelnější než člověk sám, a tak nadělit si k narozeninám knihu je pro mě nejsmysluplnější způsob oslavy. A taky se za ni mohu trochu schovat a doufat, že spíš obdaruji své čtenáře, posluchače, a zasloužím si tak jejich gratulace a přání,“ směje se.

Na pozvánku připsala, že knihu pokřtí dva velikáni ze světa divadla a sportu. „Herec Dejvického divadla Pavel Šimčík a fotbalový trenér Antonín Barák, kteří oba skutečně měří přes dva metry. „Se svými sto šedesáti centimetry mezi nimi vypadám jako nedorostlé opožděné dítě. Témata knížky jsou někdy hluboká, tak proč je neodlehčit?“ směje se Zuzana Maléřová.

Začátek je určující

Houslový klíč, tak se jmenuje první kapitola knížky, v níž se spisovatelka vrací do dětství. „Houslový klíč určuje počátek. Písně, příběhu, zápasu, prostě udá tón. Není rozhodující, ale velmi důležitý," tvrdí Zuzana Maléřová. U ní se začátek života odehrál ve valašských horách, kde se narodila a prožila dětství. Zpěv a hudba k němu neodmyslitelně patřily.

„Buď hrálo rádio, nebo maminka zpívala. Pokud na začátku bylo slovo, když píšu, slyším ho jako hudbu,“ říká. Dnes její dcera Alžběta Bohdanová zpívá její texty na CD O lásku dál. První kapitola dala název celé knize, plné úvah, hudebních textů a básní, zážitků a také portrétů lidí známých i neznámých. Nechybí mezi nimi i známí herci, například Lenka Krobotová. Viděla ji v mnoha představeních a její ztvárnění rolí ji vedlo k přemýšlení o její osobnosti, o jinakosti její krásy i o cestě začít vnímat svou nedokonalost jako přednost. Tak vznikl její příběh.

Obal knihy

Foto: ČAS

Podobně přes setkání divadelní se zamýšlí nad dalšími osobnostmi, například Zuzanou Kronerovou, Jiřím Lábusem, Janou Preissovou či Ladislavem Frejem. I nad těmi, kteří v ní otiskli své výrazné pojetí rolí i života, i když už tady nejsou. Stella Zázvorková, Jana Březinová, Libuše Geprtová... Souvislost života a tvorby je jejím tématem, ať už se odehrává na jakémkoliv hřišti.

Jde s kůží na trh

To její bylo významně vymezeno nedělními Dobrými rány, která začala vysílat v rozhlase před třiceti lety.

„Jako mladá dívka jsem vstoupila do společnosti výsostných osobností. Kde jsem vzala odvahu si myslet, že mohu být jejich součástí, dodnes nevím. Mimochodem jeden z nich, básník a textař František Novotný, opatřil mou knihu doslovem, který je výsledkem naší společné cesty.“

Do rozhlasu ji přivedl dramaturg Radek Mácha, který ji poznal coby tiskovou mluvčí činohry Národního divadla a natáčel s ní rozhovory a pozvánky na premiéry. Všiml si, jak neobyčejně vládne mluveným slovem, jak zajímavě se dívá na lidi i události kolem sebe. Její povídání o připravovaných inscenacích nebylo nikdy pouhou informací, ale už samo o sobě zážitkem plným emocí.

„Příprava na každé vysílání bývá kolem padesáti stran. Taková malá knížka,“ prozrazuje spisovatelka, která v tříhodinových pořadech reflektuje životní radosti i bolesti své i posluchačů. A činí to, co vyžaduje i od jiných. Jde s kůží na trh. „Vždy jim chci dát něco osobního, co spojí naše úsilí v hledání opěrného bodu života, co náš společně prožitý čas promění v intimní prožitek.“

Nachází témata, která ji zasáhla, a neváhá sdělit i svou bolest. „A taky se zamýšlím, co vlastně bolest znamená. Je to závaží, které se snažíme unést a zvedat, až nás jako při cvičení posílí? Kolik času a samoty je k tomu zapotřebí? V každém případě bolest je tajemství každého z nás, nikdo se do ní zcela nevcítí. Vzpomínám si, že nám pan farář v náboženství citoval Tomášovo evangelium: „To, co ze sebe dostaneš ven, tě zachrání. To, co ze sebe ven nedostaneš, tě zničí.“ Protože naše tělo nakonec pláče slzy, které oči odmítají ronit.

Její tchyní byla herečka Blanka Bohdanová, na fotce je ještě s dcerou Alžbětou a manželem Vladem.

Foto: ČTK/Veronika Šimková

Snažím se o to ve svém psaní, přesto že jsem v osobním životě založením introvert. A trochu tajnůstkář, i když jsem sdílná a upovídaná. Vždycky jsem si víc rozuměla se zvířaty a chtěla být veterinářkou. A něco rozhodlo, že se zvířaty už mluvit umím, tak se to musím naučit i s lidmi. Celý život se o to pokouším," říká spisovatelka s velkým pochopením pro zákruty lidské duše.

Před vysíláním nespí

I proto si posluchači její pořad oblí bili a často se jí svěřují se svým trápením. „Když vysílám, snažím se hovořit ke každému z nich, někdy si vybavuji i konkrétní tváře a podoby. Je to zvláštní okruh veřejné samoty. Je neděle ráno či sváteční den, nikde nikdo, i rozhlasové chodby jsou tiché, a já cítím, že si nad ránem, v tom klidu odcházející noci, povídáme a nasloucháme.

A nesmím opomenout, že moderuji ještě Noční Mikrofórum, kde nejsem sama, ale s hostem, a společně zase zavíráme den. Takže buď své posluchače vyprovázím ke spánku, nebo jim pomáhám probudit nový den. Říkám tomu stvořit jitro.“

Ani po letech se nezbavila napětí a respektu, které před vysíláním cítí. „Vždy mám touhu nezklamat, dát tomu společnému času smysl. Den před vysíláním těžce usínám, protože jsem noční pták a jsem zvyklá chodit spát pozdě. A i když si lehnu dříve, převaluju se v posteli a přeju si, aby už odbila třetí a já mohla vyrazit. Napětí opadne, jakmile se ve studiu rozsvítí červené světlo.

Jsem člověk přípravy, ráda objevuji nové formy a nápady, nebojím se riskovat. Drží mne to ve střehu, i proto nechodím do rádia bezstarostně a s lehkostí. Zato po vysílání, když se rozezvučí telefony s ohlasy, odcházím uvolněná a v euforii. Jako když v sobě nastřádáte mnoho zážitků, držíte je uvnitř a pak je osvobodíte. A jen co to uděláte, začnete sbírat další, do nového vysílání. Houslový klíč je jejich ukázkou.“

Stejně jako předchozí knihu O květině ilustroval, a tentokrát vytvořil i grafický návrh obálky, její devatenáctiletý syn Jeroným Bohdan (22. 2. 2020 mu bude 20). Originál akvarelu lilií, do jejichž listů ukryl houslový klíč, věnoval k narozeninám své sestře Alžbětě, zpěvačce. Jeroným studuje grafický design v Dánsku, kam za ním spisovatelka spolu se svým mužem, fotografem Vladem Bohdanem, ráda jezdí. „Zamilovala jsem si zemi plnou ,hygge‘,“ netají se. Koneckonců i jedna z kapitol knihy. Severní babí léto, o tom vypráví.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků