Hlavní obsah
Zpěvák Bruce Dickinson při svém pražském vystoupení v roce 2018. Foto: Milan Malíček, Právo

RECENZE: Velký hudební příběh Iron Maiden

Po šestačtyřiceti letech na scéně pokračují Iron Maiden v práci tak, že je jim na sedmnáctém albu Senjutsu nesnadné cokoli vytknout. Tahle britská metalová legenda se ve dvaaosmdesáti minutách hrací doby vydala z toho nejlepšího, co ve svém myšlení aktuálně má. Je to také její první album poté, co se zpěvák Bruce Dickinson uzdravil po nádorovém onemocnění jazyka.

Zpěvák Bruce Dickinson při svém pražském vystoupení v roce 2018. Foto: Milan Malíček, Právo
RECENZE: Velký hudební příběh Iron Maiden

Nástupce dvojitého disku The Book of Souls (2015) přináší deset kompozic, které jsou dlouhé čtyři až bezmála třináct minut. Ve všech případech jsou z vlastní dílny. Byly natočené už v roce 2019 v pařížském studiu Guillaume Tell pod producentským okem Kevina Shirleyho. Kvůli pandemii však vyšly až nyní.

Senjutsu je typ desky, kterou si lze užít hned na první poslech. Je přitom jedno, zda posluchač straní starší tvorbě skupiny, anebo té z posledních let. Po vydání kolekce The Final Frontier (2010) totiž Iron Maiden upřednostňují větší hudební formy, skladby mají komplikovanější strukturu a dynamiku.

Přímočarost Britů ze starých časů nesou v podstatě jen Stratego a Days of Future Past, dvě nejkratší písně na desce. Zvláště ta první se ohlíží do dob vydání desky Powerslave (1984). Pokaždé nicméně platí, že Iron Maiden ve svých písních dokázali prodat instrumentální a aranžérskou zručnost, nemluvě o talentu zpěváka Bruce Dickinsona, jednoho z těch, které na rockové scéně prostě nezaměníte s nikým jiným.

Skladby v sobě mají důmyslné melodie, překvapivé změny temp i vznešené harmonie. V základu jsou oblečené do osmdesátkových metalových střihů, nostalgii za tím ale nehledejme. Iron Maiden prostě ctí své hudební kořeny, je nemyslitelné, že by taková ohlédnutí ve svých skladbách opomněli.

Úvodní Senjutsu má v sobě cosi rituálního, hlavně díky bubnování Nicka McBraina. The Writing On The Wall je barevná, nese nádech blues, country i folku, přitom zůstává metalová. Lost in a Lost World se z poklidné éterické písně změní v metalový tahák s parádními kytarovými riffy, The Parchment s orientálním nádechem je zase přes svou členitost velmi naléhavá. Finální Hell On Earth je pak aranžérský majstrštyk.

Darkest Hour se jako metalová balada nevyhnula stylovým klišé a Death of The Celts je až příliš komplikovaná proto, že cílí hned několika směry. A posledním třem skladbám na albu by určitá redukce stopáže nejspíš prospěla.

Textová složka je již tradičně historická a literární. Jsou v ní samurajové, staré i moderní války, biblická témata či motiv bolestivé ztráty rodičů, kteří přišli ve válce o syna (Darkest Hour). Iron Maiden vnímají, že svět krvácí.

Senjutsu je velký hudební příběh. Je to jedna z nejpovedenějších desek, kterou novodobí Iron Maiden nahráli.

Iron Maiden: Senjutsu
Parlophone, 81:53

Hodnocení 90 %

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků