Hlavní obsah
Skupina Kryštof se na novém albu inspirovala popem osmdesátých let. Foto: Universal Music/Petr Hrubeš

RECENZE: Úkrok skupiny Kryštof, který se až tak nepodařil

Na předchozích osmi řadových albech dosáhla původně havířovská skupina Kryštof originálního soundu, který jí spolu se zpěvem Richarda Krajča vtiskl cejch čitelnosti. Od svého prvního alba se vyvíjela, posunula se od baladických písniček k veselejším a dbala na to, aby byla do jejích textů vpletena básnivá poetika. To vše se dělo postupně, přirozeně a nenásilně.

Skupina Kryštof se na novém albu inspirovala popem osmdesátých let. Foto: Universal Music/Petr Hrubeš
RECENZE: Úkrok skupiny Kryštof, který se až tak nepodařil

Tentokrát ale jako by jí to bylo na obtíž. Rozhodla se posunout, trochu proměnit zvuk a zpřehlednit texty. Výsledkem je album Halywůd, kolekce náladou především svěžích písniček, jejichž prvořadým cílem je roztančit a pobavit, méně již vtáhnout do děje tak, jak to Kryštof dělal v minulosti.

Změna, která na novince nastala, mohla být samozřejmě jakákoli. Že se skupina rozhodla více inspirovat popem osmdesátých a počátku devadesátých let, je nejspíš důsledkem toho, jak v posledních letech rázně kráčela za větší zpěvností. Mít pop z doby jeho celosvětového rozpuku jako inspiraci je dobrá volba. Důležité je ale rozlišit podobu světovou a naši. Kryštof se bohužel více přimkl k té naší, což vedlo k tomu, že jeho nová deska v několika ohledech pokulhává za těmi předešlými.

Písničky na albu Halywůd jsou prvoplánové, bez překvapení (nebudeme-li počítat celkovou změnu zvuku) a v textech opatřeny řadou klišé. Najdou se mezi nimi výrazné a na budoucích koncertech skupiny jistě dobře fungující, především Šampióni, také titulní Halywůd, Hned teď (Pojď být světlometem) či balada Do nebe se propadám, která asi nejvíce navazuje na předcházející tvorbu.

Jsou mezi nimi ale i skladby, které by na albu klidně být nemusely, neboť nemají potřebnou písničkovou přitažlivost. Týká se to především tandemu Co bude pak a Koupím celý vesmír.

Zvláštní kapitolou jsou v ostravském nářečí zpívaná legrácka Milan Baroš a Vánoční, duet s Karlem Gottem. Ta první měla zůstat jednorázovým pozdravem populárnímu českému fotbalistovi a neměla být zařazena na řadové album, protože v textu je na úrovni narozeninových básniček, které si píšou dělníci v továrnách. Duet s Karlem Gottem už své hvězdné chvíle zažil, takže na desce je to jen bonus. Jeho autorskou kvalitu je ale třeba ocenit.

Po mnoha písních, které už zpěvák kapely Richard Krajčo napsal či se na nich jako interpret podílel, jsou na albu k zaslechnutí pasáže, jež evokují některé minulé. Například písnička Hvězdáři, duet se slovenskou zpěvačkou Simou Martausovou, připomíná v refrénu Cestu, kterou s Krajčem a kapelou Kryštof před lety nazpíval Tomáš Klus. V písni Co bude dál jsou zase k zaslechnutí fáze, jež upomenou na píseň Tak pojď hledat břeh.

V textech Krajčo ustoupil od básnivosti a přimkl se k nekomplikovanosti. Zbavil tím písně jednoho typického znaku kapely, což celku neprospívá. Těžko by si člověk před lety pomyslel, že ho uslyší zpívat fráze „Rozpalme to pěkně za dne, vohul basy, ať klidně spadne dům, zatopíme sousedům…“ (Vohul basy), „Chci žít tak, jak chci sám, pěšky jít až ke hvězdám…“ (Chci žít) či „Ještě když jsem býval malý kluk, mi Amor svěřil šípy, taky luk…“ (Koupím celý vesmír).

Za uši tahá i nesprávný přízvuk v písních Co bude pak, kde se v refrénu zpívá „Sundej šaty, já si shodím frak, chytím tě za ruku a zmizíme do oblááák…“, či v Šampiónech, v nichž slyšíme „Až se kolem sééšeří a zaklepou nám úúú dvééří…“.

Halywůd je album, které je ve svém záměru odvážné, má náladě písní odpovídající zvuk a kapela na něm s rozhodností zašla k tomu, aby je mohla hrát ve velkých halách a vypadalo to náležitě pompézně. Síla skupiny Kryštof je nicméně v tom, co dělala předtím.

Kryštof: Halywůd
Universal Music, 45:44

Hodnocení 55 %

Může se vám hodit na Zboží.cz:
yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků