Článek
Sprejer (Tomáš Vorel ml.) a drzý pitomeček Kolman (Jiří Mádl) odrostli středoškolským lavicím a míří na VŠ. Zdá se ale, že mentálně moc nedospěli. Zejména Mádlova postava je otravná. Rozjívenec, který nic neumí, jen žebrá doma o peníze, školu v podstatě nestuduje a málo uvěřitelným způsobem balí tamní přitroublé studentky (připusťme, že o jistém specifickém druhu studentek VŠE se vždy vyprávěly vtipy, ale Vorel jako vždy přehání. Tak hrozné to být nemůže).
V zástupu povrchních fiflen se divák brzy nevyzná, ale zásadový sprejer se zajímá pouze o jednu milou, umělecky orientovanou slečnu (Eva Josefíková). Vybírá si však špatně, brzy se ukáže, že je v ní cosi shnilého.
Eva Josefíková ve filmu Vejška
Kolmanův bohatý tatínek (Jan Kraus) pak ztělesňuje esenci českého mafiánského kapitalismu, černých kšeftíčků, známostí a vydírání v takové míře, že to až brání věrohodnosti.
Kdyby Vorel vše tolik netlačil do frašky, mohl by mít jeho příběh větší emocionální dopad. Proč je podnikatelský synek karikaturou? Opravdu nemá nikdy výčitky? Proč je každá studentka jednoduchá zlatokopka a každý policista přitroublý? Příliš jasně tu vede hraniční čára mezi osamělým jezdcem Vorlem ml. a zvrácenou většinou.
Nepříliš strhující film oživují vtipy, kterých není moc, ale přesně sednou. Nejvíce hlášek přisoudil scénář Mádlovi a také slečny občas zaperlí. Třeba když se ptají evidentního podvodníka, zda hodlá svůj příjem zdanit.