Hlavní obsah

RECENZE: Spasitel je kniha pro příznivce chytrých lidí

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

26. 12. 2021, 10:55

Jestliže patříte k fanouškům sci-fi, pak vás novinka Andyho Weira Spasitel spolehlivě vtáhne do děje. Ovšem v případě, že jste předtím četli jeho prvotinu Marťan, zřejmě se neubráníte srovnání obou příběhů. Je pravda, že v lecčems jsou si podobné. Něco je ale přece jen jinak.

Článek

V Marťanovi Weir představil astronauta Marka Watneyho, který nešťastnou náhodou uvízl na rudé planetě a musí využít všechny své znalosti, aby v nehostinném prostředí přežil, dokud k němu nedorazí záchranná mise. V ledové pustině to zvládne díky vynalézavosti a bramborám, které tam dokázal vypěstovat.

Hrdina románu Spasitel je na všechno sám. A to doslova. Ryland Grace byl kdysi nadějný molekulární biolog, který napsal kontroverzní akademickou práci zpochybňující předpoklad, že život vyžaduje kapalnou vodu. Vědecký svět to nevydýchal, a tak Grace učí přírodní vědy ve střední škole. Nic z toho si však na počátku příběhu nepamatuje.

Probudí se na podivném místě, obklopen elektrodami a senzory, a netuší, jak se tam dostal ani co se s ním vlastně děje. Prostřednictvím vzpomínek však postupně zjišťuje, že v sázce je mnohem víc než případná snaha o vypěstování brambor nebo o záchranu jeho života. Díky svému brilantnímu uvažování má časem jasno: Rotace je více než desetkrát rychlejší, než by měla být. Hvězda, na kterou se dívám, není Slunce. Jsem v jiné planetární soustavě.

Ano, Grace je na vesmírné lodi, která uhání do hlubin vesmíru, a je to právě on, kdo musí zachránit Zemi. Dva další členové posádky se totiž z řízeného kómatu neprobrali a jsou mrtví.

Zatímco Watney byl od Země „na dohled“, Grace míří k Tau Ceti, která je vzdálená 11,9 světelného roku. Důvod je prostý, na Slunci byla objevena anomálie. Výkon naší hvězdy se začal snižovat a rychlost tohoto poklesu je exponenciální.

Kniha je rozhodně zajímavá, ale trochu moc dlouhá, a to bez ohledu na to, jak rychle čtete. Je také prošpikována fyzikálními výpočty, které budou běžní čtenáři nejspíš přeskakovat, protože jim nebudou rozumět. Také některá fakta vybočují trochu z logiky věci. Například výkonné pravomoci, které OSN svěřila jisté Evě Strattové, nepůsobí příliš věrohodně. A proč se stal náhradníkem mise právě Grace, kterého akademici vyobcovali ze svých řad? Při znalosti pozemských poměrů by se chtělo říct, že do takového kolosálního projektu by určitě „kecalo“ mnohem víc lidí.

Kniha je tedy pro milovníky originálních příběhů a ty, kteří fandí chytrým lidem.