Hlavní obsah
Zrní pokračují v hudebním hledání. Foto: Zuzana Veselá

RECENZE: Na cestě Zrní jde právě o tu cestu

Inspirující poletování nad žánry i způsoby uchopení skladeb v podání Zrní pokračuje. Kladenská pětice si opět náležitě vychutnala svobodu, kterou hudební svět tvůrcům a interpretům skýtá, a tak je Nebeský klid jejím nejpestřejším albem.

Zrní pokračují v hudebním hledání. Foto: Zuzana Veselá
RECENZE: Na cestě Zrní jde právě o tu cestu

Zrní si za necelých dvacet let existence vytvořilo charakteristický sound, který dnes korunuje barva hlasu zpěváka Jana Ungera. Tento sound je páteří všech skladeb, na ni se nabalují další hudební nápady a stylové proměny.

Již na předešlém studiovém albu Jiskřící (2017) se kapela přimkla k elektronickým zvukům. Pomohl jí v tom slovenský producent Jonatán Pastirčák, který s ní zůstal i na novince. Spojil se s českým kolegou Ondřejem Ježkem a vytvořili vyzrálý a nápadům otevřený tandem.

Vedle produkce a elektroniky je v písních klíčová i chytrá práce s aranžemi. Nápadů měla kapela dost. Nepředkládá je posluchači jako hluboké hudební umění, byť její skladby dávno takové porovnání snesou, nýbrž jako dotažené autorské záměry.

Obal alba skupiny Zrní.

Foto: archiv kapely

Patrné je to třeba v Dneska už na horu nevylezu, není to potřeba, ve které se znenadání objeví silné industriální výpady, či v písni Mír a déšť a odpuštění, v níž se formace nechala ve finále unést syntetickým řinčením možná až příliš. Velmi pozvolna do něho předtím přešla z gospelové nálady, to když podnikla mezižánrový výlet.

Každá skladba na albu má nové kouzlo. Neposlušnost je alternativní pop s dávkou klukovského uličnictví, 3 minuty před východem slunce naléhavé volání po spravedlnosti a míru, Štír a motýl má psychedelický cejch vytvořený instrumentálním minimalismem, v podobně laděných Sirénách zase vše prosvítí krátká kytarová pasáž v závěru. Poletíme spolu na bílém koni je pak Ungerův duet s Lenkou Dusilovou, ve kterém se dobře sešly barvy hlasů obou protagonistů.

Přirozeným vrcholem desky je až duchovně naladěná skladba Dva utonulí na mělčině řeky Rio Grande, která svou relativně mírnou atmosférou celý hudební příběh zklidňuje a mimoděk svým zvukem podotýká, že Zrní byla kdysi folková formace.

Od té doby ale ušla pořádný kus hudební cesty, na které s každou novou deskou dokáže překvapit. Zdá se, že jejím cílem je právě ta cesta. A celá její diskografie pak ukazuje, že to vůbec není špatná volba.

Zrní: Nebeský klid
vl. náklad, 43:19

Hodnocení: 85 %

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků