Hlavní obsah

RECENZE: Jakub Děkan sází jen na melodie. Je to ale málo

Právo, Jaroslav Špulák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

20. 11. 2020, 14:22

Zpěvák a skladatel Jakub Děkan si mezi některými svými hudebními kolegy získal přezdívku „Král refrénů“. Pokud to vztáhneme na současnou tuzemskou pop music, je to ve značné míře označení trefné. Že umí vymyslet slušné melodické refrény, dokazují i písničky na jeho novém albu A jak se máš ty? K tomu, aby byl opravdový král, ale potřebuje v mnoha ohledech výrazně přidat.

Jakub Děkan dal k novému albu i záznam akustického koncertu.

Článek

Děkan melodii ctí, tak jak se v popu sluší a patří. Lze diskutovat o tom, jestli jsou některé písně na desce podbízivé či nikoli, vzájemná podobnost některých k tomu vybízí. Pop ale takový je, takže i kdyby je měl Děkan skládat se záměrem zalíbit se mladým posluchačům stůj co stůj, chová se jako příslušník popového cechu, tedy přirozeně a očekávaně.

Jeho problémy tkví jinde. Hned v první písni nazvané Deště výrazně šišlá, což je na začátku alba tak nepříjemné zjištění, že to v předstihu bezmála diskvalifikuje další skladby. V těch je pak sice Děkanovo šišlání méně strašné, nicméně mizerná výslovnost zůstala.

Tato manýra se do české pop music dostala před několika lety, kdy s ní vyrukoval Ben Cristovao.

Lze se zaklínat generačním pohledem na novou hudbu, nicméně pokud někdo česky zpívající není schopen dobře vyslovit použitá česká slova, a tím pádem se dobrovolně připraví o možnost být srozumitelný, je to přinejmenším hloupé. Co je to za generaci, která si nerozumí...

Na albu A jak se máš ty? ovšem vlastně mizerná srozumitelnost textů nevadí. Jsou totiž plné klišé, frází, školáckých rýmů a jejich obsah je víceméně plytký (výjimkou je třeba skladba Jizvy, k níž napsal text Tomáš Polák z kapely O5 a Radeček). A rapeři, přizvaní coby hosté, to rozhodně svou slovní výplní nevylepšují. Není divu, že texty nejsou vepsané v bookletu. Na desce plní roli doplňkovou.

V písni Poprvé se například zpívá: „Ty jsi má jediná, s tebou chci zažít přesně, co prožívám, jedinou mou vyvolenou, tebe budu nosit pořád na rukou.“ V písni Zůstaň tu stát se zpěvák dobere důvodu té výzvy ve větě „Vždyť tenhleten svět už znáš“. Skladba Můza je v bookletu vepsána chybně, protože zmíněné slovo je ve správné verzi Múza.

V písničce Bylo je a bude Děkan zpívá: „Pořád ty chvíle v srdci mám, všechny tý okamžiky přemítám, každý příběh konec má, děkuju vám všem, že nejsem sám.“ Možná ale zpívá „...všechny tvý okamžiky přemítám“. Rozumět moc není.

Desku trochu zachraňuje příjemná barva Děkanova hlasu, což je jeho silná zbraň, a také hosté. Takoví O5 a Radeček dokázali písničku Jizvy přenést více k vlastnímu soundu, čímž albu pomohli k alespoň dílčí pestrosti. Kolekce má totiž značně syntetický zvuk, což obecně nepůsobí dobře.