RECENZE: Guns N’Roses jsou v dobré kondici. Přestali se ale vyvíjet

Axl vypadal vůbec vyrovnaně a šťastně. Jeho průpovídky mezi písničkami byly strohé, občasné použití vulgarismů bylo primárně připomínkou toho, jakou cestu má za sebou a co pro rockovou historii on a jeho kapela znamenají, a nad tím vším se tyčila chuť zpívat a vášeň pro tvorbu, kterou Guns N’Roses za sedmatřicet let existence nastřádali.

Ty roky ale nebyly vždy růžové, zvláště co se osobních vztahů týká. Axl stál v čele kapely stále, ale kytarista Slash, další klíčová postava, vedle něho začal a potom dvacet let (1996-2016) chyběl. Těžko říct, jaký je dnes mezi oběma vztah. Na pódiu to nicméně vypadalo, že k sobě mají blízko, Axl ostatně položil svému kolegovi několikrát ruku na ramena.

Ze staré party je v současné sestavě ještě baskytarista Duff McKagan, jenž v ní od roku 1997 chyběl devatenáct let, aby se pak vrátil. V Praze zazpíval s punkovým akcentem I Wanna Be Your Dog, coververzi skladby americké kapely The Stooges.

Klávesista Dizzy Reed, jenž je členem skupiny od roku 1990, měl v sobotu narozeniny, a tak mu po nápovědě Axla zazpívali diváci popěvek Happy Birthday To You. Služebně nejmladší členka, klávesistka Melissa Reeseová, hrála i pomáhala ve vokálních pasážích, přičemž její hlas k tomu Axlovu bezvadně pasoval. Je skupině velkým profesním i vizuálním přínosem.

Koncert Guns N’Roses trval déle než tři hodiny. Byl ve všech ohledech rockový, se všemi klady i zápory. Muzika formace je ve své podstatě (s ohledem na styl i texty) pořádně „špinavá“, a taková v Letňanech zůstala. Zvuk byl chvílemi méně čitelný, na začátku spíše špatný, a zpěvák Axl leckdy zacházel za hranici intonační jistoty, což je v jeho případě poznávací znamení. Přitom je ale třeba dodat, že v některých okamžicích zase zářil, zvláště vystoupal-li do úctyhodných hlasových výšek či zapojil-li svůj proslulý mečivý výraz.

Všichni instrumentalisté Guns N’Roses jsou ve svém oboru neskonale kvalitní. Kytarista Slash je pak legenda a několikrát dostal prostor to dokázat. Sóla, která zahrál, nebyla jen přehlídkou rychlosti prstů. Ta jeho byla tradiční, zahraná se současným drajvem, dynamická a posluchačsky neunavující. Skvělé okamžiky v nich střídal s ještě lepšími, a když pak došlo k nástrojovému souboji mezi ním a druhým kytaristou Richardem Fortusem, byl to jeden z vrcholů večera.

Odehrán byl písňový výběr z celé historie kapely, o což u ní ostatně při každém turné od roku 2016 jde. Své dosud poslední album Chinese Democracy totiž vydala v roce 2008 a na opravdu nové skladby její publikum čeká. Upřímně řečeno, koncertnímu repertoáru by nějaké dvě tři novinky prospěly. Takhle jsou Guns N’Roses skupina, která se přestala vyvíjet.

V Praze zaznělo třicet písní, přičemž mezi nimi byla i Don’t Cry, hit, který kapela na probíhajícím turné zahrála teprve podruhé. You’re Crazy byla přednesena v elektrické verzi známé z alba Appetite for Destruction (1987), přídavková Street of Dreams zazněla naživo poprvé od prosince roku 2012, a do programu se vešly i coververze písniček od AC/DC, Boba Dylana (samozřejmě Knockin’ On Heaven’s Door) či Wings.

Pozitivní se ukázala být tendence pouštět obrazové projekce jen jako doprovod, nikoli jako obsah, jenž skladbu dotahuje do konečné podoby. Pravda, když při November Rain padal déšť a písničku Nightrain doprovázely záběry z noční jízdy vlakem, zavánělo to laciností. Téhle kapele šlo ale hlavně o pravověrný rockový koncert, při němž jde vše ostatní stranou. A toho dosáhla. Ke spokojenosti příchozích a evidentně i sebe samé.

Hodnocení: 70 %