Hlavní obsah

RECENZE: Biffy Clyro je univerzálnost zatraceně vlastní

Právo, Jaroslav Špulák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Skupina Biffy Clyro slaví čtvrtstoletí. Po prvních třech albech na začátku nultých let dala na následujícím Puzzle (2007) najevo, že má obrovský potenciál. Komerční maximum vytěžila na deskách Only Revolutions (2009) a Opposites (2013), hudební vytěžuje stále. I na novince A Celebration of Endings, která vyšla před několika dny.

Foto: Warner Music

Biffy Clyro, zleva James Johnston (baskytara), Simon Neil (zpěv, kytara) a Ben Johnston (bicí).

Článek

Na albu není tolik hitových písniček jako na dvou výše jmenovaných. Kapela na něm nicméně potvrdila svou osobitost, která je daná jak projevem zpěváka a kytaristy Simona Neila, tak hrdou poctou kytarovému rocku spojenou jak s nabízejícími se možnostmi elektroniky, tak kouzlem zvuku akustických nástrojů.

Když si zkrátka poslechnete Biffy Clyro, kteří jsou už dávno velkou evropskou kapelou a možná historicky nejslavnější skotskou, poznáte je. Přitom jsou proslulí tím, že jejich skladby znějí na koncertech mnohem syrověji než na deskách. Má to hlubokou logiku. Na albech je ve zvukově dokonale ošetřených písních tolik nuancí a zásahů, že by to na koncertech bez výrazného zapojení playbacků nebylo možné zahrát. A nad tvrdostí na nich stojí přehlednost.

Ne že by se Biffy Clyro nesnažili vymyslet dobré melodie, ale u A Celebration of Endings na první poslech zabírají především aranže, zvuk a teprve potom zpěvné linie. Biffy Clyro je nikdy takříkajíc nezazdí, tentokrát je ale nedokázali zásadně vytáhnout nad ostatní složky písní.

Foto: Warner Music

Obal nového alba kapely Biffy Clyro.

Nejlépe jsou aktuální přednosti kapely shrnuty v Cop Syrup, posledním kousku na desce. Mísí se v něm rocková až hardcoreová agresivita se schopností dovést melodii k popovým lukám, záhy dynamicky změnit charakter písně, a ještě to celé zahrát tak, aby v tomhle mixu nezmizel tradiční zvuk kapely. Je to lahůdka pro muzikanty, kteří ji hrají. Stojí v ní v několika stylových světech, hledí do elektrického i akustického a propouštějí do interpretace takovou vášeň, až z toho mrazí.

Biffy Clyro tvrdí, že žijeme v nové době, kdy světem hýbou podivné války, věčné změny a nejistota. Ačkoli bylo album vytvořeno před pandemií koronaviru, zapadá po textové stránce fantasticky do dnešní reality. Je to také konečně deska, v jejíchž textech nepíše Simon Neil o sobě, o svých démonech a problémech, ale pozoruje lidi a svět kolem sebe, z čehož vyvozuje závěry a komentáře.

Skotové jsou neobyčejně univerzální. Nové album dokládá, že to není kalkul, ale je jim to zatraceně vlastní.

Biffy Clyro: A Celebration of Endings
Warner Music, 45:19

Hodnocení: 80 %

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Výběr článků

Načítám