RECENZE: Beyoncé přináší písně tak na jeden rok

Ve srovnání s předcházejícím počinem se na něm Beyoncé odklonila od politických a feministických témat a rozhodla se pro optimismus, naději, slušnou dávku arogance i erotické šimrání. Nabyla přesvědčení, že lidé budou opět připraveni žít, cestovat, milovat se a smát. V textu písně Break My Soul dala výpověď v práci, aby se mohla soustředit na lásku. Očekávala renesanci a chtěla být její součástí.

Nevyšlo to úplně, vždyť svět se dál kroutí v nesnázích. Pokus je to nicméně sympatický. Renaissance je především pestrou hudební i stylovou koláží. Desítky producentů a tvůrců, kteří se na ní podíleli, seskupili více či méně zdařilé nápady. V písních lze tím pádem ocenit hravost, s níž se vrhali do práce a povětšinou syntetickou hudební náplň vyráběli.

Je zvláštní, kolik tvůrců, jimž se dostává celosvětové pozornosti, v posledních letech usoudilo, že z popu dneška je dobré vytěsnit nosný melodický nápad a místo toho napěchovat určitý časový prostor krátkými hudebními záblesky, barevnými zvuky a s nimi na pozadí se pokoušet vyvolat dojem, že plytká melodie je ta pravá. I deska Beyoncé je silná jen v detailech, ne jako celek. Styl na ní vítězí nad obsahem.

Jsou na ní afrobeatové rytmy, house, funk, gospel, hip hop, disko, pop i soul. Na rytmické písně se dobře tančí, u méně přímočarých se může třeba přemýšlet o tom, ze které dávno vydané skladby jejich části jsou. Budiž přičteno Beyoncé k dobru, že to přiznává. I to je jedna z popových cest dnešní doby. Zapomněla zatím jen na zpěvačku Kelis, která se teď zlobí, že o použití části své písně Milkshake nebyla předem informována a že Beyoncé poděkovala jen jejím autorům, nikoli jí coby interpretce.

Tvůrce písniček lze jistě za některé nápady pochválit. Bylo by koneckonců divné, kdyby z takového množství alespoň některé nestály za řeč. Renaissance je nicméně album tak na jeden rok. Jeho osobitost, neboť osobité je, na počátku roku 2023 ocení kritici při výročních anketách a pak se po něm pomalu slehne zem. Nenabízí nadčasové písně.

Beyoncé na něm demonstruje odhodlání pokračovat v uměleckém růstu. Nehodlá usnout na vavřínech, chce dál určovat směr vývoje moderního popu, chce jej měnit, zkoušet mu vrátit prestiž. Objevila nový způsob svého hudebního vyprávění. Revoluce to ale není.

Hodnocení: 65 %