Článek
Ke čtivosti publikace přispívá, že autor rychle a elegantně překonal nejnudnější pasáže hudebních biografií. Totiž úvodní kapitoly věnující se školní docházce, rodinným záležitostem či hudebním začátkům. Šimeček je zvládl popsat ve dvou krátkých částech (Léta gymnazijní, Zásah osudu) a poté šel k meritu věci, totiž účinkování v novovlnné kapele Letadlo.
Pokud by ovšem autor zůstal pouze u výčtu kapel, ve kterých hrál, a doplnil to letopočty, začal by se čtenář brzy nudit. Proto do děje vkládá zajímavé a překvapivé minipříběhy.
Díky tomu čtenář zví, že jednoho dne přivedla do zkušebny jeho skupiny žena svého mladého syna, který hrál na klávesy, a žádala, aby ho přijali za člena. To se nestalo, protože se Šimečkovi a spol. zdál příliš malý. Škoda, protože Michal David (ano, to byl onen hoch) mohl hrát mnohem lepší hudbu než normalizačně vykastrované italo disco.
Dále bezpochyby překvapí, že kudrnatá holka, která po jednom koncertě Letadla v pražských Vysočanech přemlouvala členy souboru, aby ji vzali coby zpěvačku, byla jistá Hana Zaňáková, dnes Lucie Bílá. Nebo že zlatý slavík Dalibor Janda stál o to, aby Šimeček zasedl za bicí v jeho doprovodné skupině Prototyp.
Součástí knihy je album, které představuje záznam koncertu skupiny Toyen z newyorského klubu CBGB v roce 1991. Při poslechu devíti skladeb si je možné udělat představu, o čem autor v knize vlastně píše.
Je třeba dodat, že pražská skupina, která měla u nás již velmi dobrou pozici, neváhala předělat své texty do angličtiny. A nejen to, zpěvák Petr Chromovský je dokázal vypilovat tak, že jeho angličtina nezněla směšně.
I z tohoto důvodu je kniha Praha Calling inspirativní. Byly to totiž doby, kdy „Praha nad Temží“ dokázala vyprodukovat skupiny, které měly kvalitu, zdravé ambice a hudba byla pro ně životním stylem i potřebou.
Může se vám hodit na Zboží.cz: