Hlavní obsah
Petr Janda složil nové písničky a s kapelou chystá album. Foto: Best I.A. - Michal Matyáš

Petr Janda: S Olympikem šedesátku dáme

V březnu oznámil klávesista Jiří Valenta, že po čtyřiatřiceti letech odchází ze skupiny Olympic. V prohlášení vysvětlil, že tak činí kvůli svému neutěšenému zdravotnímu stavu, nicméně dodal, že neumírá. Zbytek kapely teď v konkurzu hledá nového hráče. Připraveno je také album a v plánech je už i oslava šedesáti let na scéně. Na otázky odpověděl zpěvák a kytarista Petr Janda.

Petr Janda složil nové písničky a s kapelou chystá album. Foto: Best I.A. - Michal Matyáš
Petr Janda: S Olympikem šedesátku dáme

Kdy jste začal mít tušení, že by od vás mohl Jiří Valenta odejít?

Upřímně? Už před dvaceti lety.

Proč?

Jeho problémy se postupně zhoršovaly. Nechci k tomu víc říkat, protože toho o nich tolik nevím, ale všechno se to odvíjelo od psychiky.

Přesto, co vás napadlo, když odchod oznámil?

Řekl jsem si, že je dobře, že to udělal teď. V zemi už byl nouzový stav, takže kapela nehrála. Také nám umožnil v klidu se připravit na oslavu šedesáti let na scéně, která proběhne za dva roky. Máme čas najít nového klávesistu, nazkoušet s ním repertoár a dodělat novou desku. Na svůj odchod si vybral tu nejlepší dobu.

Olympic ještě s Jiřím Valentou. Zleva Martin Vajgl (bicí), Petr Janda (zpěv, kytara), Jiří Valenta (klávesové nástroje) a Milan Broum (baskytara).

Foto: Best I.A. - Michal Matyáš

Na obsazení jeho postu jste ihned vyhlásili konkurz. Jak probíhá?

Zatím přišlo asi padesát muzikantů, z nichž zhruba pět procent spadá do kategorie bizár. Jsou to lidé, kteří si neuvědomili, o co jde. Z vystoupení některých z nich jsem měl pocit, že na klávesové nástroje hráli naposledy v dětství.

Kvalita zbývajících je ale velmi dobrá. Ze hry některých je cítit, že mají zalíbení v jazzu, jiní v popu, další v rocku. My spíše hledáme někoho, kdo tíhne k hard rocku. Když někdo zahraje něco od Jona Lorda, bývalého hráče Deep Purple, ještě víc zpozorníme.

V tuto chvíli máme vyhlédnutých pět lidí, které sledujeme dál. Jelikož mám připravené písničky pro novou desku, dali jsme jim demonahrávky a oni do nich natočili klávesový part podle vlastních představ. Tím zjistíme, jak jsou kreativní. Každý to pojal jinak, a nikdy by mě nenapadlo, že přístup může být tak rozdílný, přitom vždy velmi přínosný.

Kdy bude jasno, kdo do Olympiku nastoupí?

K těm pěti může přibýt ještě někdo další, protože uzávěrka konkurzu je 15. května. Hned 28. a 29. května budou konkurzy pokračovat ve studiu A v Propasti, kde si s vybranými uchazeči kapela zahraje. S každým tři písničky. Následně 30. května odehrajeme koncert pro rádio Frekvence 1, na kterém si s námi každý klávesista zahraje tři skladby, jež se naučil. Z něho uděláme reportáž na naše stránky a vyzveme fanoušky, aby nám pomohli nového člena vybrat. Dáme jim příležitost, aby byli u toho.

Hovořil jste o tom, že chystáte nové album. Vaše dosud poslední, Trilobit, vyšlo v roce 2018. Kdy jste začali pracovat na novém?

V lednu letošního roku. Když jsem v polovině února letěl do Ameriky, měl jsem většinu skladeb hotovou. Po mém návratu vznikly ještě další čtyři. Deska ale rozhodně nebude mít více než čtyřicet minut.

V šedesátých letech měli Beatles, Rolling Stones a další slavné kapely smlouvu postavenou tak, že vydají dvě alba v jednom roce. Všechna přitom byla skvělá. To je pro současné muzikanty skoro nepředstavitelné, natož proveditelné. Naše novinka vyjde dva roky po Trilobitu, takže zase tak rychlí nejsme.

Načasování vydání je ale podle mě velmi dobré. Věřím, že když do kapely vybereme dobrého a osobitého klávesistu, bude mít album přece jenom trochu jiný zvuk.

Petr Janda stojí v čele Olympiku.

Foto: Best I.A. - Michal Matyáš

Bude mít nějaký koncept?

V kapele na ně máme různé pohledy, a nevím, jak se to vyvrbí. Bude ale docela tvrdé, rockové. Znamená to tedy, že písničky opět nebudou zajímavé pro rádia. Určitě ale budou zajímavé pro naše fanoušky, a to je nejdůležitější.

Kdy album vyjde a jak se bude jmenovat?

Mělo by vyjít letos v září. Oficiální název ještě nemá, ale existuje název pracovní - Dukáty. Možná totiž zparafrázujeme píseň Znám jednu dívku, ta má dukáty z Prodané nevěsty. Vyzkoušeli jsme to a vznikl parádní metal.

V dubnu vyšla reedice vašeho koncepčního alba Prázdniny na zemi...? z roku 1980. Vzpomenete si, jak vznikalo?

Bylo to v době, kdy Olympic byla v podstatě popová skupina s repertoárem, který by žádná rocková parta nehrála ani omylem. Sedmdesátá léta s námi prostě zatočila. V roce 1979 jsem se ale opět spřátelil s textařem Zdeňkem Rytířem. Jak jsme tak kuli plány na to, co budeme dělat dál, vystřelil na mě větu, že už nechce psát jednotlivé písně, ale chce udělat jedno celé album, jako projekt, tedy desku, koncertní provedení a televizní zpracování.

Vrhli jsme se na to naprosto šíleně. Rytíř mi dal devět témat, říkali jsme z legrace, že Beethoven napsal taky jen devět symfonií, a já je opatřil hudbou. Nikdy jsem nic takového nedělal, ale strašně mě to bavilo. Měl jsem ke skládání k dispozici elektrickou kytaru, mikrofon, dva synťáky, krabici, do které jsem kopal, a kazetový magnetofon. Tak to celé vzniklo. Bylo z toho cítit něco mimořádného, všichni byli nadšeni.

Taková je situace v Olympiku.

Foto: archiv kapely

Jak trávíte dobu koncertního volna?

Dělám si pořádek v archivu a fotografiích, v nichž se už nashromáždila spousta věcí. Také skládám, protože si říkám, že čím víc písniček budeme mít, tím lepší na album vybereme.

Rovněž se samozřejmě starám o děti a manželku, chodíme na procházky, povídáme si a netrpíme ponorkou. Koronavirová krize nám vrátila rodinný život, což je fajn.

Chybí vám koncertování?

To ano. Řeším to tak, že každý týden hraju online pro fanoušky. Pokaždé jiné písničky. Už jsem jich odehrál více než čtyřicet a teď těžko hledám takové, které se dají odehrát jen na kytaru a neztratí ze svého půvabu.

Pomáhám si tím, že jsem si koupil nový nástroj, po kterém jsem léta toužil. Je to šlapátko, na kterém je naprogramovaných pět zvuků, které lze ovládat nohou. Do toho ještě hraju na klávesy. Je to docela složité, šlapátko a zvuk kláves ovládám nohou. Bubeníci by s tím problém neměli.

Naznačil jste, že se za dva roky chystáte oslavit šedesátiny kapely. Máte už představu, jakým způsobem?

Tu šedesátku dáme. Už se o ní bavíme a plánujeme. Rozhodně odehrajeme několik koncertů v pražské Lucerně. Nadchlo mě, že Spirituál kvintet vyprodal čtrnáct koncertů, které měl do ní naplánované. To je naprosto neskutečné.

Rádi bychom také absolvovali česko-slovenské turné složené ze šedesáti koncertů. A myslím si, že oslava šedesátky nebude naše poslední.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků