Hlavní obsah
Stanislav Komárek Foto: Academia

Obnova VŠ podle rasového a genderového klíče? Děsivý problém, říká Stanislav Komárek

Biolog a spisovatel Stanislav Komárek právě vydal knihu Zápisky z pozdní doby. Obsahuje další úvahy o přírodě, dějinách, Evropě, byrokratických mašinériích a školství.

Stanislav Komárek Foto: Academia
Obnova VŠ podle rasového a genderového klíče? Děsivý problém, říká Stanislav Komárek

Již dříve jste psal o problému oddělení práce od jídla a sexu od reprodukce, čímž jste mi připomněl Ericha Fromma, který naznačil, že ztráta řádu způsobuje dnešní deprese, nárůst počtu narušených a nešťastných lidí.

To určitě ano, ono to bylo už za Frommových dob, ale méně než dneska. Já bych povinně naordinoval francouzsky hovořícím dětem pobyt na Madagaskaru. Tam se žije asi jako v Malém Bobšovi od Josefa Jaromíra Plevy. Tam by viděly, jak rýži je nutno zasadit, posekat, přebrat, uvařit, kravku napást a podojit.

Nejdřív by upadly do šoku, týden by plakaly a pak by se vzpamatovaly a s kamarády by se nesetkávaly na internetu, ale za humny.

Horší by bylo brát malé Malgaše do Evropy, protože by objevili internet a hranolky a pak by vyvolávali revoluce, když by na Madagaskaru zase žili o rýži a salátu. Tam se jí zdravě, protože na nezdravou stravu nejsou peníze. Průměrný věk dožití je 61 let, to není málo, to bylo u nás v šedesátých letech taky.

Když jsme u internetu, mám dojem, že sociální sítě způsobují určitý druh demence, lidé sledují tisíc věcí, které nemají žádný význam. A za minutu už to nevědí. Kniha přece jen vyžaduje delší soustředění.

Proto píšu knihy. Nevím, jestli to někdo vůbec bude louskat. I když oni se vždy najdou takoví blázni, kteří by se tomu mohli věnovat i koncem 21. století. Ale nebude jich mnoho.

Internet je minimálně stejně komplikovaný jako prales. Tam je spousta komplikovaných vjemů, ale všem orchidejím a broméliím, které nejsou k jídlu, nemůžete věnovat tolik pozornosti. Jinak byste umřel hlady.

Internet má pro děti obrovskou přitažlivost. Nedávno jsem viděl tříletou holčičku, která malým růžovým prstíčkem na chytrém mobilu mačkala a jak jí mobil odnesli, spustila srdceryvný pláč a nebylo ji možné uklidnit ničím jiným než mobilem.

Je zvláštní, že něco, co tu nikdy nebylo, je tak dobře napasováno na naši přirozenost. Ale v něčem je to past. Samozřejmě internetová pornografická produkce je něco, co nikdy nebylo, a některé manželky přátel si stěžují, že je manžel zanedbává až k totálnímu nezájmu, zatímco porno miluje.

Jde o hloupnutí?

Je otázka, co je inteligence. My většinou testujeme IQ testy, doplňování číselných řad. Nejsou i jiné typy inteligence? Třeba „chyť v pralese pásovce“. Typů nadání je spousta. Vlaštovka chytí v letu 200 km/h mouchu, my to vykládáme jako instinkt, je to velmi specializovaný typ inteligence. Ta je z větší části vrozená.

Člověk, který vyrostl v jiném prostředí, se nutně jeví ostatním jako hlupák. Jde-li příslušník lovecko-sběračského kmene s Evropanem na lov, nestačí žasnout, že jedná jako malé hloupé dítě.

Samozřejmě radost z toho nemám. Já jsem vyrostl z části ve středoevropském lese. Internet používám, ale je mi do značné míry cizí. Je to hloupnutí v tom smyslu, jak jsme inteligenci a postřeh chápali doposud. To nepochybně. Vede-li něco k frustracím a neurózám, jistě to člověku nedělá dobře.

Ne že by na Madagaskaru bylo tak krásně, rád jsem odjel, ale tam deprese nejsou. V jihočeských městečkách 60. let taky deprese nebyly, byl strach z toho, že přijdou estébáci. Ale deprese? To jsme si dovolit nemohli - jako děti.

Četl jsem vaše úvahy o vysokém školství. Píšete o lidech, kteří mají pocit, že mají právo na přijetí kamkoliv. Na Univerzitu Karlovu každého nevezmou, tak zavítají na soukromou. Každý tedy bude mít soukromý diplom ze soukromé školy. Docela katastrofa, ne?

Je otázka, jestli to bude katastrofa. Bude-li ho mít každý, bude to jako by to neměl nikdo. Nadání k jednomu typu studia ve společnosti mendeluje kolem Gaussovy křivky. Řekl bych, že dobrých biologů se u nás narodí tak deset do roka. To je stejné jako s muzikou, dá se to trochu nacvičit, ale...

Má to i pozitiva, absolventi vysokých škol, byť i soukromých, se méně rvou a opíjejí než průměrný horník ostravsko-karvinského revíru za mého dětství. Ale cílem je ideál vyššího středního úředníka roztáhnout na celou populaci. Je to zčásti dobře a zčásti zle.

Skutečně děsivý problém nastane, když se obnova vysokých škol bude dělat podle klíče rasového, genderového, věkového...

Ale to už se někde dělá...

Právě o tom mluvím, ty diplomy pak budou mít všichni. Jsou dvě metody, jak vysokoškolský diplom zneplatnit, jedna se dělala v 50. letech, kdy doktora filozofie poslali čistit kanalizaci, a druhá nenápadnější, je, že diplomy rozdáme všem.

Aby jim to nebylo líto!

Ano, aby jim to nebylo líto. Já se taky domnívám, že sociální pracovníci se budou v budoucnu se svými klienty převážně mazlit. Aby jim to nebylo líto.

Na vysokých školách strašně narůstá byrokratizace, formalizace a internetizace. Není mi líto, že brzy půjdu do penze. Vzpomínky na 90. léta jsou neopakovatelné, nastalo jaro národů a to si podruhé nevyvolám.

Vysoké školství bylo v krizi mnohokrát. Jsou dvě věci, které nemusí souviset s vysokým školstvím nutně, a to je inteligence a vzdělání. V ideálním případě tyhle tři věci spadají v jedno, ale dočkejme věcí příštích.

Překvapilo mě vaše přirovnání EU k Sovětskému svazu. Je to byrokratická mašinérie, ale rozdílů je příliš mnoho. Připadá mi to trochu divoké.

Pokud řeknete, že něco je něčemu podobné, neříkáte, že je to identické. Věc je identická jen se sebou samou. Kolik analogií musí něco mít s něčím, aby to bylo podobné? Ten Sovětský svaz je míněn velmi pozdní, řekněme z roku 1980, který pamatuju. Už se nejednalo o systém krvavý, byl velmi byrokratický a také velmi národnostně heterogenní a kontrola periferních oblastí nebyla velká.

O přirovnáních je takový starý židovský vtip, kdy mladý čerstvě vystudovaný rabín odchází do Ameriky a učitel mu na cestu dá moudrost: Život je jako hluboká studna.

On si to zapamatuje. Za čtyřicet let je v New Yorku známým rabínem a při cestě do Evropy zastihne svého učitele na smrtelné posteli. Říká mu: Mistře, 40 let jsem o tom přemýšlel a pořád se mi nezdá, že by život byl jako hluboká studna. A stařeček řekne: Když myslíš, tak teda není. A zemře.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků