Hlavní obsah
Skupina Gingerhead, zleva Vladimír Klein (baskytara), Eliška Pekárek Flaková (zpěv), Luboš Moravec (kytara), Tomáš Piala (bicí) a Maťo Mišík (kytara). Foto: Jan Nožička

Luboš Moravec ze skupiny Gingerhead: Jakmile tvoříme, semkneme se

V pražské formaci Gingerhead se před pěti lety sešli zkušení muzikanti. Kytarista Luboš Moravec zakládal Walk Choc Ice a hrál s Ivanem Králem, kytarista Maťo Mišík hrál v Tata Bojs, baskytarista Vladimír Klein v Gallery Of The Dirt a zpěvačka Eliška Pekárek Flaková byla členkou formace Reskata. Jako bubeník s nimi působí Tomáš Piala. Vydávají album Jediný, na čem záleží.

Skupina Gingerhead, zleva Vladimír Klein (baskytara), Eliška Pekárek Flaková (zpěv), Luboš Moravec (kytara), Tomáš Piala (bicí) a Maťo Mišík (kytara). Foto: Jan Nožička
Luboš Moravec ze skupiny Gingerhead: Jakmile tvoříme, semkneme se

Pomohlo vám v začátcích Gingerhead působení ve slavných kapelách?

Naše minulost nám pomohla, ale ne výrazně. Začátky jsme si museli oddřít jako každá jiná kapela. Někdy jsme hráli jen za párek a pivo. Jednodušší je to naopak v mediálním světě, protože lidi z něho většinou známe.

Na začátku devadesátých let jste byl u zrodu skupiny Walk Choc Ice. Jaká byla tenkrát na české scéně atmosféra v porovnání s tou stávající?

Je v tom obrovský rozdíl. V devadesátých letech lidé chodili nejenom na koncerty známých kapel, ale i těch neznámých. Vzpomínám si, že jsme v roce 1992 jeli s Walk Choc Ice hrát takříkajíc na blind do Tábora. Byl to náš snad druhý koncert a vyrazili jsme na něj proto, že jsme tam měli kamaráda, jenž v tamním klubu řekl, že má kámoše, kteří mají novou kapelu a rádi by přijeli zahrát.

Přišlo tam na nás asi tři sta lidí, což už by se dnes nestalo. Už jen v tom je mezi těmi obdobími podstatný rozdíl. Tenkrát bylo v Praze čtyřicet nebo padesát klubů, ve kterých byly denně živé koncerty, na nichž byli diváci. Dnes muzikanti musí vytvářet ke každému koncertu události na Facebooku, opakovaně zvát lidi, a když jich dorazí osmdesát, jsou z toho nadšení.

Vaše první písničky měly anglické texty. Přitom dobře víte, že v Čechách u diváků lépe funguje čeština. Proč jste na to hned nedbali?

Když jsme začínali, ne všichni v kapele jsme se dobře znali. Sešli jsme se a čekali, co z toho bude. Naše zpěvačka Eliška byla zvyklá si psát texty sama a anglicky. Chtěli jsme se vzájemně ovlivňovat a tvořit každý, jak mu je to přirozené. Byla to skupinová práce, která nám taky ukázala vzájemně naše silnější i méně silné stránky.

Už na začátku vzniklo víceméně na zkoušku pár českých textů. Když jsme písně s nimi zařadili do koncertního programu, ukázalo se, že na ně lidé reagují lépe, protože jim rozumí.

O formě textů jsme tedy už na začátku existence kapely diskutovali. První singly a EP ale byly v angličtině.

Skupina Gingerhead vydala své první album.

Foto: Jan Nožička

Album Jediný, na čem záleží už má české texty. Kdy došlo k rozhodnutí odejít od angličtiny?

Na konci roku 2017 přivedla naše zpěvačka Eliška na svět druhé dítě. Řešila pak logicky více své mateřské záležitosti, kapela nehrála a já cítil, že stagnuje. Vytrácela se i sounáležitost mezi námi a já si říkal, že to musíme znovu nakopnout.

Věděl jsem, že jakmile se vídáme, jsme na zkouškách a tvoříme, lidsky se k sobě víc přiblížíme. Semkneme se. Navrhl jsem tedy, že vydáme album. Nějaké písničky jsme měli, další jsem dopsal, a protože se Eliška nemohla kvůli mateřství tolik věnovat psaní anglických textů, řekli jsme si, že zkusíme české. Většinu jsem napsal já, další přidali Matěj Lipský, Mirek Krutina a Tomáš Roreček.

Zvuk kapely se na nové desce přiblížil k popu. Souvisí to se změnou jazyka v textech?

Nesouvisí, protože to byl záměr. V kapele jsme dva kytaristé, Maťo Mišík a já. Každý jsme úplně jiný. Zatímco Maťo má kytary a výbavu naprosto v pořádku a všechno technicky detailně vyřešené, protože tu techniku kolem kytar miluje, já nevím, jaké mám na kytaře snímače, a jsem rád, když si vzpomenu, jaké struny si mám koupit. Řeším hlavně písničky a je mi úplně jedno, jakou mám šňůru nebo krabičku. Spíš se snažím mít toho co nejméně, protože mě bytostně nebaví řešit tyto technické záležitosti.

Naopak mě v hudbě baví její barevnost a skládání. Nejde jen o zvuk kytar, ale také kláves. A protože na tvorbu nových písniček neměli ostatní z kapely tolik času, více jsem se na celku podílel a snažil se s jejich barevností pohrát. Proto jsou na desce více slyšet klávesové plochy, proto je v porovnání s našimi minulými nahrávkami tak pestrá.

Zahráli jste už nové písně fanouškům na koncertě?

Na albu je třináct písniček. Šest z nich jsme hráli už na loňských koncertech, sedm ještě lidé naživo neslyšeli. Chtěli jsme je představit 26. března na křtu a potom na jarním koncertním turné. Ty ale z důvodu pandemie nemohly proběhnout, takže nové skladby na svou živou premiéru čekají. Náš křest plánujeme uskutečnit na podzim, už se na to živé hraní moc těšíme.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků