Hlavní obsah
Foto: Dana Javůrková

Liternetur@: Pachtíme se správným směrem?

Probíral jsem se sběrem, se kterým nemám to srdce se rozloučit (dojímají mě ty šiky písmenek s prošlou užitkovou dobou), a našel v novinách 15 let starý článek o studii nějakého polského badatele, který zkoumal jazyky z hlediska úspornosti, efektivnosti a stručnosti vyjádření.

Foto: Dana Javůrková
Liternetur@: Pachtíme se správným směrem?

Protože pro komunikaci je důležitý prvek ekonomičnosti, jednoduše srovnal délku stejného textu v různých řečech.

Z osmi zkoumaných mu jako "nejukecanější" vyšla němčina, po ní španělština a francouzština. Čeština díky ohebnosti slov (skloňování, časování), diakritickým znaménkům či jednoslovnosti obsadila příčku nejvyšší.

Že by se naším mateřským jazykem někdy v budoucnu domlouvali matematici či astronomové, to asi nehrozí, ale takové čestné prvenství aspoň potěší. Představte si, že bychom ten náš pravidelně těžce nacházený konsenzus probojovávali třeba v němčině.

Zajímavé je, že na druhé straně někdy marně hledáme přesný překlad cizího slova a pořád pálíme okolo středu. Výraz, se kterým přišla v 90. letech americká administrativa, rogues states, označující státy jako Severní Korea, Írán, Irák apod., se v češtině překládal jako státy darebácké, zlotřilé, gaunerské, gangsterské, problematické, problémové atd.

Pořád to nebylo ono, ten správný výraz jsme dodnes nenalezli, a to už se od roku 2000 v americké rétorice prosazoval termín daleko diplomatičtější, states of concern (státy zvláštního zájmu). V tomto případě bych byl pro původní anglický výraz a nesnažil bych se ho zbytečně zčešťovat.

Existuje však jeden autor, který by nám byl schopen termín osvětlit s humorem a přitom odborně. Emeritní profesor politologie na univerzitě v Binghamtonu, stát New York, Ota Ulč, kdysi okresní soudce ve Stříbře, dovede spojit ve svých článcích edukaci a umění se satirickým pošklebkem (nevím například o nikom, kdo by uměl lépe vysvětlit termín afirmative action čili pozitivní diskriminace).

Ulč je i výborný spisovatel; dodnes jsem nenašel vysvětlení, proč se jeho kniha Špatně časovaný běženec (u Škvoreckého 1985, v Česku 1991) nestala bestsellerem. Román o emigrantovi Pravoslavu Komendovi hned na začátku popisuje naturalizační slavnost, během níž se z něj má stát Američan.

Soudce pronáší větu: Nezaručujeme vám štěstí, zaručujeme vám právo o štěstí usilovat. A Pravoslav s ní po českém zvyku pracuje: "Happiness" a "happening". Třeba jde o více než sémantickou nápodobu? Štěstí a konání. Že se něco děje. Že život není kobka bez perspektivy. Snad by se mohlo říci, že "pursuit is happiness". Honba a ne uštvaná oběť honáka. Vzrušení a pobyt na čerstvém vzduchu a ne poslední rána kudlou trefené laňce. Copak je málo houbařů, kteří houby neradi? Možnost usilovat a poznávat jako optimistický cíl. Teď jde zejména o to, zda jsem na správné adrese, zda se pachtím ve správném směru.

Pachtíme se vůbec ve správném směru? To je ta otázka!

Na uvedené stránce najdete zatím jen Ulčovy články z období 1995-2004 (posledních deset je ze září 2004), ale je jich dost na to, abyste si mohli pravidelně vyrovnávat hladinu informačního adrenalinu.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků