Hlavní obsah

Liternetur@: Pachtíme se správným směrem?

Právo, Jakub Šofar

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Probíral jsem se sběrem, se kterým nemám to srdce se rozloučit (dojímají mě ty šiky písmenek s prošlou užitkovou dobou), a našel v novinách 15 let starý článek o studii nějakého polského badatele, který zkoumal jazyky z hlediska úspornosti, efektivnosti a stručnosti vyjádření.

Foto: Dana Javůrková
Článek

Protože pro komunikaci je důležitý prvek ekonomičnosti, jednoduše srovnal délku stejného textu v různých řečech.

Z osmi zkoumaných mu jako "nejukecanější" vyšla němčina, po ní španělština a francouzština. Čeština díky ohebnosti slov (skloňování, časování), diakritickým znaménkům či jednoslovnosti obsadila příčku nejvyšší.

Že by se naším mateřským jazykem někdy v budoucnu domlouvali matematici či astronomové, to asi nehrozí, ale takové čestné prvenství aspoň potěší. Představte si, že bychom ten náš pravidelně těžce nacházený konsenzus probojovávali třeba v němčině.

Zajímavé je, že na druhé straně někdy marně hledáme přesný překlad cizího slova a pořád pálíme okolo středu. Výraz, se kterým přišla v 90. letech americká administrativa, rogues states, označující státy jako Severní Korea, Írán, Irák apod., se v češtině překládal jako státy darebácké, zlotřilé, gaunerské, gangsterské, problematické, problémové atd.

Pořád to nebylo ono, ten správný výraz jsme dodnes nenalezli, a to už se od roku 2000 v americké rétorice prosazoval termín daleko diplomatičtější, states of concern (státy zvláštního zájmu). V tomto případě bych byl pro původní anglický výraz a nesnažil bych se ho zbytečně zčešťovat.

Existuje však jeden autor, který by nám byl schopen termín osvětlit s humorem a přitom odborně. Emeritní profesor politologie na univerzitě v Binghamtonu, stát New York, Ota Ulč, kdysi okresní soudce ve Stříbře, dovede spojit ve svých článcích edukaci a umění se satirickým pošklebkem (nevím například o nikom, kdo by uměl lépe vysvětlit termín afirmative action čili pozitivní diskriminace).

Ulč je i výborný spisovatel; dodnes jsem nenašel vysvětlení, proč se jeho kniha Špatně časovaný běženec (u Škvoreckého 1985, v Česku 1991) nestala bestsellerem. Román o emigrantovi Pravoslavu Komendovi hned na začátku popisuje naturalizační slavnost, během níž se z něj má stát Američan.

Soudce pronáší větu: Nezaručujeme vám štěstí, zaručujeme vám právo o štěstí usilovat. A Pravoslav s ní po českém zvyku pracuje: "Happiness" a "happening". Třeba jde o více než sémantickou nápodobu? Štěstí a konání. Že se něco děje. Že život není kobka bez perspektivy. Snad by se mohlo říci, že "pursuit is happiness". Honba a ne uštvaná oběť honáka. Vzrušení a pobyt na čerstvém vzduchu a ne poslední rána kudlou trefené laňce. Copak je málo houbařů, kteří houby neradi? Možnost usilovat a poznávat jako optimistický cíl. Teď jde zejména o to, zda jsem na správné adrese, zda se pachtím ve správném směru.

Pachtíme se vůbec ve správném směru? To je ta otázka!

Na uvedené stránce najdete zatím jen Ulčovy články z období 1995-2004 (posledních deset je ze září 2004), ale je jich dost na to, abyste si mohli pravidelně vyrovnávat hladinu informačního adrenalinu.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám