Článek
Jan Řezáč: Deliria aneb Malá příprava pozůstalosti (1)
Přijde doba, kdy chápání výtvarného umění bude tak rozšířené a jiné, že se lidé dovědí z obrazů o jejich tvůrci víc než ze životopisných a vykladačských dat a údajů. Dnešní specialisté nemají dostatečné představy o tom, jak se budou vyvíjet, třebaže někdy oklikami, všechny lidské schopnosti. Umění dvacátého století ve svém celku dosud uniká pracovním možnostem umělecké teorie, napsal autor ve výtvarné monografii o Amedeu Modiglianim vyšlé v roce 1960. V české kultuře se vždy hýbalo mnoho osob, ještě víc jich bylo ohýbáno, ale skutečných hybatelů bylo nemnoho: to jsou ti s vizemi a s intuicí, organizátoři a zakladatelé (potlesk na rampách je většinou nezajímá, jejich hlavy nepotřebují být oslaveny vavřínem).
Jan Řezáč k nim bezpochyby patří, stačí namátkou vybrat, na čem všem se podílel: revue Světová literatura, nakladatelství Odeon (a jeho předchůdci), Pressfoto, Josefu Sudkovi připravil první velkou monografii... Kniha obsahuje 35 chronologicky uspořádaných textů (články, studie, proslovy, úvody a další z let 1960-2004) a bilanční rozhovor Vědomé pokračování.
(Concordia)
Z překladů:
Edith Templetonová: Gordon
Vždy, když se chystal mne zmocnit, toužila jsem po tom, aby mne rozdrtil, a zlomil, a možná právě toto byl důvod, proč jsem mu dělala potíže. Možná jsem se tak bránila jen proto, abych jej vyprovokovala a on mne skutečně zlomil a rozdrtil. Zároveň měl můj odpor ještě jeden význam. I já toužila po tom jej rozdrtit, zlomit. Pokaždé, když jsme spolu byli v posteli, jsem doufala, že se mi to podaří a že jej budu moci vtáhnout do své temnoty. Pokaždé, když jsem potom opět nabyla smyslů, otevřela oči a viděla, jak zcela nezúčastněně chodí oblečený ve svém županu po místnosti, cítila jsem nával zklamání, jenž ovšem zas přispíval k hloubce onoho rozkošného pocitu porážky.
Autorka těchto řádek se narodila v Praze roku 1916 jako Edita Passerová, prožila bohatý život (její druhý manžel byl např. lékařem nepálského krále) a v roce 1966 vydala v Londýně pod pseudonymem Louise Walbrooks román Gordon o osudovém vztahu psychiatra a pacientky, román o násilí nejen fyzickém, ale i psychickém či verbálním. O tom, co v nás dříme, o ukrytém ohni slastné destrukce a sebedestrukce. Teprve v roce 2003 vyšel "zakazovaný" román pod autorčiným pravým jménem.
(Přeložil a doslov napsal Ladislav Nagy. Odeon)
Władysław Serczyk: Ivan IV. Hrozný
Car vší Rusi a stvořitel samoděržaví
Vláda Ivana Hrozného je pro naprostou většinu vykladačů prvních dekád dějin SSSR předobrazem stalinské epochy. Moskevský velkokníže Ivan IV. Vasilijevič (1530-1584), despota a krutovládce, který první přijal carský titul, dokončil sjednocení země. Po 250 let věnovala Rus všechny své síly a schopnosti jen jediné ideji: přežití. Podařilo se jí to uskutečnit dokonale, ale musela za to zaplatit vysokou cenu. Tou byly zaostalost a izolace od okolního světa. Monografii polského historika doplňuje doslov českého odborníka na ruské dějiny Pavla Bočka Kořeny a ideové předpoklady reforem i zločinů cara Ivana Hrozného.
(Přeložil Miroslav Balcar. Nakladatelství Lidové noviny)