Článek
Navíc přijel do tehdejšího Československa v pravý čas. Všechny umělecké styly a fenomény doby, které ho zaujaly (kubismus, surrealismus, poetismus, proletářská poezie či Osvobozené divadlo), byly již dávno definované a na naší scéně etablované. Zároveň demokratická Evropa, jejímiž členy byly Československo i Itálie, žila těsně po druhé světové válce naplno, protože chtěla dohnat vše, co za šest let kvůli bojům v kultuře, a v životě vůbec, zanedbala. Totalita však už stála před našimi dveřmi a po nastolení její vlády to měl Ripellino těžké. Ačkoli byl velmi levicově zaměřený, srpnovou okupaci 1968 odsoudil, a proto mu byl poté vstup do ČSSR zakázán. Jeho frustrace a stesk však měly pozitivní vyústění. V roce 1973 totiž napsal své zásadní dílo Praga Magica, tedy Magická Praha, jehož originální rukopis je součástí expozice.
Jádrem projektu je ukázat dva paralelní příběhy, které se jako červená nit táhnou výstavou. V galerijních prostorách lze obdivovat to nejlepší, co za půl století vzniklo v oblasti československého výtvarna, fotografie, literatury, divadla i filmu. Kromě toho se každý návštěvník může zamyslet nad tím, jak se vlastně cizinec dívá na naši zemi a proč mu tak těsně přirostla k srdci.
Odpověď je možné hledat v názvu výstavy. Obrat Praha byla krásnější než Řím totiž pochází z básně Jaroslava Seiferta Světlem oděná z roku 1940. V podstatě vysvětluje, proč mu naše metropole přišla interesantnější než Věčné město. Pokud bychom mohli parafrázovat známé rčení o cestách vedoucích do Říma, mohli bychom tehdejší umělecký kvas u nás charakterizovat obratem, že všechny cesty umění tehdy vedly do Prahy.
Kurátorky Martina Vítková a Petra Patlejchová pro lepší orientaci ve spleti stylů a směrů rozdělily expozici na několik tematických kapitol. První je Praha poetická, následují Kubismus, Devětsil, Exotické výlety, Surrealismus a Skupina 42 a město stroj.
Vizuálně velmi silný je oddíl věnovaný surrealistickému vidění světa. V centru místnosti se zavěšený na dvou lankách houpe černobílý obraz od Toyen Oči. Jako by návštěvníka dílo sledovalo po celou dobu setrvání v tomto psychedelickém kabinetě, ve kterém kromě Toyen dominují díla Štýrského či Istlera, oscilující mezi horečnatou snovostí a erotickou fantaskností.
Téma města už odkazuje k modernímu vidění světa, k futuristickému pohledu na industriální budoucnost lidstva, a hlavně k vyzdvihnutí estetiky velkých aglomerací. Hudečkův olej Antény poukazuje prostřednictvím technického zařízení, které si rozparcelovalo éter, na přetechnizovanou dobu, která teprve přijde. Matalův Balkon s bicykly ukazuje rozmontovaná torza jezdících strojů. Připomínají sloní hřbitov a rudé slunce, visící nad siluetami domů, působí jako vztyčený prst.
Samostatnou kapitolu představuje olej Stříhali dohola malého chlapečka od Bohumíra Matala z roku 1946. Pod ním je úryvek stejně nazvané básně od Josefa Kainara z téhož roku. Dodnes není zcela jasné, které dílo bylo první a inspirovalo to druhé. Jako další nadstavba pak působí fakt, že báseň inspirovala zpěváka a kytaristu Vladimíra Mišíka k vytvoření známé písně.
V katalogu kurátorka Vítková uvádí, že kritik F. X. Šalda charakterizoval kavárny jako důležitou součást života avantgardy. To je v době, kdy má termín pražská (či jiná) kavárna pejorativní náplň, velmi důležité. Stejně tak důležité je i pochopit, proč vlastně mělo pro cizince naše umění tak velkou hodnotu.
Může se vám hodit na Firmy.cz: