Hlavní obsah

Jiří Vejdělek: Doufám, že Poslední aristokratku čeká šťastný osud

Jedna z nejpopulárnějších humoristických knih posledních let, Poslední aristokratka spisovatele Evžena Bočka, vstoupí pod stejným názvem za týden do kin. Filmovou podobu jí dal scenárista a režisér Jiří Vejdělek.

Jiří Vejdělek: Doufám, že Poslední aristokratku čeká šťastný osud

Po třinácti letech od Účastníků zájezdu jste natočil film podle knižního bestselleru, přičemž dnes máte mnohem známější jméno než tehdy, což s sebou nese i velká očekávání diváků. Máte týden před premiérou trému?

Vím, že jsem věnoval Poslední aristokratce velkou péči a vložil do ní maximum úsilí. Všichni herci a štáb také. Teď se samozřejmě trochu chvěju, jestli to bude dost a jestli naši práci diváci ocení a bude jim po chuti. Takhle jsem se ale obával i u svých předcházejících komedií a potom dopadly nad očekávání dobře. Doufám, že tenhle šťastný osud čeká i Poslední aristokratku. Udělali jsme pro to opravdu hodně.

Scenárista a režisér Jiří Vejdelek.

Foto: Falcon

Poslední aristokratka je psaná jako deník, většina humoru vychází z toho, jak hrdinka popisuje a glosuje dění. Prozradíte, jaký klíč jste našel k převedení literárního humoru do dramatického, filmového tvaru?

Film je potřeba vyprávět obrazem a jednáním postav. Ve scénáři a potom na place s herci jsem se snažil vytvořit šťavnaté komediální postavy. A vrhnout je do prekérních situací. Když potom máte hraběte, který musí sám řezat dřevo a tahat uhlí, protože zámecký údržbář je hypochondr, který se bojí sáhnout na práci, když si novopečená hraběnka hraje na rozpadajícím se sídle na Lady Di, když kastelán říká turistům opovržlivě „mufloni“ a zámecká kuchařka je věčně naložená v ořechovce, tak to by bylo, aby v kině nebylo veselo.

Tatiana Dyková jako Vivien si ve filmu hraje na Lady Di.

Foto: Falcon

Změnila se některá postava oproti knize?

Právníka Bendu, který zámecké rodině Kostkových pomáhá radami i finančně, jsem udělal proti knize mladšího. Nechtěl jsem, aby to byl starší totalitní právník, ale takový mladý lev plný energie, který si touží užít nové svobody a vidět svět. To mi také dalo možnost obsadit skvělého Vojtu Kotka. Z Jess, v knize jedné z příbuzných Kostkových, jsem ve filmu udělal kolegyni a kamarádku Vivien, šmrncovní velkoměstskou šťabajznu. Táňa Pauhofová se jí zhostila s chutí a strašně jí to v té roli sekne.

Většina čtenářů má svou představu o vizuální podobě populárních literárních postav. Cítil jste se při obsazování vázán třeba tím, že jste o tom s některými čtenáři mluvil?

Ptal jsem se přátel, kteří Poslední aristokratku četli, jestli si nad jejími stránkami dosazovali do postav někoho konkrétního. Většinou mě zahrnuli popisy pitoreskních lidí ze svého okolí, které jim knižní figury připomínaly.

Táňa Pauhofová a Vojta Kotek jako Jess a Benda

Foto: Falcon

„Ten lazar Krása je celej náš strejda. Ten taky chytí vždycky všechno, včetně falešný březosti.“ Nebo: „Ta Tichá, to je úplně moje tchyně. Z ní taky táhne kořalka v jednom kuse.“ A tak podobně. Pokud jsem se pídil po hereckých představitelích, dlouze se odmlčeli a potom na mě vysypali jména herců, kteří věkově neodpovídali, nebo jsou dokonce celá desetiletí po smrti a ani za svého života by se nemohli vzájemně potkat tak, aby si spolu zahráli třeba věrohodný manželský pár.

Tak je to s představou čtenářů o obsazení často. Buď je mlhavé, nebo neuskutečnitelné. Takže obsazení zbylo opět jen na mně a mém citu.

Jak konkrétně jste hlavní role obsazoval?

Toužil jsem mít v Poslední aristokratce citlivé herce s virtuózním komediálním nadáním. A myslím, že jsem měl šťastnou ruku. Hynek Čermák v roli hraběte Kostky exceluje. Je to hotový český Louis de Funés. Tatiana Vilhelmová, dnes již Dyková, se mi kdysi svěřila, že by si někdy ráda zahrála královnu, a tak jsem jí přihrál úlohu kadeřnice, která dostane šanci stát se šlechtičnou.

Pavel Liška, Martin Pechlát a Eliška Balzerová - osazenstvo Kostky.

Foto: Falcon

Elišku Balzerovou jsem volil, protože je prostě fantastická a protože jsem věděl, že jako paní Tichá do sebe bude muset téměř v každém záběru lít ořechovku. Eliška pochází z Moravy, a tak jsem se mohl spolehnout, že ji to neskolí. Martin Pechlát, jako kastelán Josef, má vynikající suchý humor a Pavel Liška se do zámeckého hypochondra natolik vžil, že jsem za ním každé ráno do kostymémy musel posílat filmovou lékařku, aby ho důkladně prohlédla.

Jaké to je oblékat dobový film z nepříliš vzdálené minulosti?

Kostýmní výtvarnice Katarína Hollá se svými kostymérkami prohrabaly všechny naše skříně, takže i já jsem nakonec do filmu přispěl pěknými Vysloužilými kalhotami. Navíc v místech natáčení vykupovaly od místních obyvatel zachovalé kousky a v Praze, Brně a Bratislavě prošmejdily bazary, aby získaly oblečení jak pro české turisty navštěvující zámek Kostka, tak především vzácné americké kousky pro rodinu Kostkových.

Důkazem, že kostýmy  v Poslední aristokratce jsou skutečně dobové, je i to, že když jsem si oblékl bundu, ve které jsem měl hrát jednoho z „muflonů“, v kapse jsem nalezl složené staré číslo humoristického časopisu Dikobraz z roku 1993. Dokonce jsem v něm měl otištěný vlastní kreslený vtip.

Co na tom obrázku bylo?

Bylo to zimní lednové vydání. Na kresbě dva promrzlí stařečci prosí před krematoriem, aby je pustili dovnitř, aby se mohli trochu ohřát. Zjevně jsem už tehdy holdoval černému humoru.

Každý asi ví, že film se točí na přeskáčku, ale je natáčení na pěti zámcích, které ve filmu tvoří jeden, v něčem náročnější?

Náročné je to hlavně pro skriptku. Ta musí hlídat všechny návaznosti - kdo ze kterých dveří vyšel, co měl na sobě, co nesl a podobně. Pak to při natáčení vypadá i takhle: „Hergot, proč má Hynek v ruce ten ručník?!“

„Protože si ho ze scény, kterou jsme natáčeli před čtrnácti dny v Rájci, odnesl. Podívej, mám to tady zapsané: Frank - ručník, pravá ruka,“ ukazuje mi Petra Zachová tlustý fascikl, do kterého si dělá pečlivě poznámky.

„Dobře, ale to s ním teď bude pochodovat do konce filmu?“ „To nemůže, protože v následující scéně už ho neměl. To jsme točili před třemi týdny na Lemberku.“

„A co já mám teď s tím ručníkem v téhle scéně dělat?!“ „Vím já? Jsem skriptka, ty jsi rejža.“

Takže jsem musel vymyslet vtípek mimo scénář, abych se toho zpropadeného ručníku zbavil a Petra byla spokojená.

Marii hraje Yvona Stolařová, Maxe Zdeněk Piškula

Foto: Falcon

Byla jsem na natáčení na zámku Milotice, kde vás spisovatel a kastelán Evžen Boček přijal, ale pak trochu hudroval, že je to strašný blázinec. Jak jste spolu vycházeli?

Bodejť by pan Boček nebručel, když mu zámek okupovalo takové stádo filmových muflonů. Podle mě to mrzoutství chytil od kastelána Josefa nebo spíš naopak otiskl sám sebe do stránek své knihy. Myslím ale, že to mručení trochu hraje, aby se neřeklo, protože jinak je to velice sympatický člověk. Svěřil jsem mu ve filmu  drobnou roli. Dívejte se v kině pozorně, a ještě malá nápověda - přijďte včas, ať ho nepropásnete.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků