Hlavní obsah
Ivana Korolová na svém prosincovém křtu v pražském Paláci Akropolis. Foto: Filip Kůstka

Ivana Korolová: Můj pocit z písní je to nejdůležitější

Ivanu Korolovou znají diváci z řady divadelních inscenací, z muzikálů Tarzan, Mefisto, Pomáda či Sněhová královna, ze seriálů Četníci z Luhačovic, Ohnivý kuře či Krejzovi a také z filmů Panic je nanic, Ať žijí rytíři nebo Dvanáct měsíčků. Loni v prosinci ale vydala a pokřtila své debutové popové album Kruhy.

Ivana Korolová na svém prosincovém křtu v pražském Paláci Akropolis. Foto: Filip Kůstka
Ivana Korolová: Můj pocit z písní je to nejdůležitější

Jaká byla vaše cesta na hudební scénu?

Celkem dlouhá. Spousta lidí mě vnímá hlavně jako herečku. Pohybuju se však také na muzikálové scéně a díky tomu mě někteří považují i za zpěvačku. Vždycky jsem zpívat chtěla a také zpívala. Začalo to muzikálem, který mě přitahoval tím, že kloubí zpěv, herectví a tanec.

Později jsem vystupovala na různých akcích s hudebním doprovodem nahraným na cédéčku.

Když jsem se seznámila se svým současným manželem Jiřím Veselým, který je bubeník, dali jsme dohromady kapelu a začali vystupovat s převzatým repertoárem. Zpívala jsem písničky od Rihanny, Miley Cyrusové a dalších popových hvězd, což mě s živou kapelou v zádech moc bavilo.

U toho jste ale evidentně neskončila.

Po několika koncertech jsme se začali bavit o tom, že by nebylo od věci mít nějaké vlastní písničky. Nechtěli jsme fungovat jako zábavová kapela a hrát na plesech, svatbách a tancovačkách.

Tehdy začalo mé hledání vlastní hudební tváře. Stejně tak jsem řešila, jestli mám zpívat česky, nebo anglicky. Zkoušela jsem pracovat s různými textaři, kterým jsem vždy vylíčila, na jaké téma bych si písničku představovala, a také sama zkoušela psát. To mi ale ze začátku moc nešlo. Všechno byl prvoplánové, jednoduché, až trapné. A ani tvorba od cizích pořád nebyla to pravé.

Ivana Korolová při křtu v pražském Paláci Akropolis.

Foto: Filip Kůstka

Hovoříte o textech?

Především o textech, které jsem přinesla vždy k producentovi Arminu Effenbergerovi a ten je hodil přes palubu včetně mé hudby, která mu přišla moc muzikálová. V podstatě mi trochu zakazoval angažovat se v tomhle směru. Přestože jsme ještě nebyli dohodnuti na stylu, kterým se budu prezentovat, nechtěl, abych zpívala závratné kantilény. Podle něho nepatří na popovou scénu. Zpětně s ním souhlasím.

Proč jste na albu spolupracovala právě s Arminem Effenbergerem?

Známe se dlouhé roky a moc si vážím jeho práce, s jeho ženou jsem hrála divadlo a můj manžel s nimi hrál v kapele Cartonnage. Právě ta ve mně probudila vášeň k elektropopu, kterým se na svém prvním albu prezentuju.

Začala jsem poslouchat další zahraniční kapely podobného žánru a v hlavě se mi rodil obraz toho, jak by měla má hudba znít. Zbývalo vytvořit texty, za kterými bych si stála já i Armin. Chodila jsem za ním do studia mnoho let a odcházela domů s prázdnou. Tvrdil, že se mnou desku klidně natočí, ale zatím má dojem, že přesně nevím, co chci. A měl pravdu.

Kdy jste zjistila, co chcete?

Když jsem se spojila se svou kamarádkou, herečkou Marikou Šoposkou, a začaly jsme diskutovat o textech. Známe se sedmnáct let, máme podobné názory i humor, a tak jsme to daly dohromady. Na můj popud napsala tři texty – PMS, V tom a Budem dva. Ten poslední jsem nakonec předělala, z původního v něm zůstalo jen to ústřední slovní spojení.

Mělo to ale konečně ksicht a Armin mi na jeho základě asi po pěti letech našich diskuzí a odmítání řekl, že mu stojí za to pustit se do práce na mých písničkách. Věděl už také, jakým hudebním směrem bych se ráda vydala. Zamilovala jsem si elektropopové kapely a neustále mu opakovala, že skotští Chvrches jsou geniální, což si myslím ostatně pořád. Jako první pak vyšel singl PMS.

To bylo v roce 2018, album vyšlo v prosinci 2019. Pracovali jste na něm nepřetržitě?

Intenzivní práce začala v srpnu 2018. V tom čase byly k vydání nachystané písně PMS a V tom. Měli jsme pocit, že druhá jmenovaná má takový horký latinskoamerický šmrnc, a bylo by dobré si ji ušetřit na další léto.

Vyšla tedy PMS a čekali jsme, jak na ni lidé zareagují. A protože byly nakonec reakce pozitivní, pracovali jsme na dalších písničkách. Potom vyšel singl Kruhy, následně V tom a bylo jasné, že chceme natočit celou desku.

Začal vám producent věřit?

Dlouho nevěřil tomu, že to myslím vážně. Říkal mi, že už pracoval s několika zpěváky, kteří chtěli mít cédéčko, ale neměli dostatek ambicí, a tak si ho po vydání položili doma do police a tím pro ně kariéra skončila. Čekal, jestli si to nerozmyslím.

Jenže já mu pořád nosila nové a nové nápady, až došel k závěru, že to myslím vážně. Řekli jsme si, že nebudeme pokračovat dalšími singly, ale doděláme k tomu desku.

Ivana Korolová, herečka a zpěvačka.

Foto: Jan Kolář

Jak moc jsou texty ve vašich písničkách autobiografické?

Z velké části ano. Jsou to zkušenosti a názory mé nebo blízkých lidí. Snažím se, aby měly nadhled a zároveň se nad nimi mohli posluchači zamýšlet. Marika mě takříkajíc nahodila na větev a já začala psát sama. Vždycky jsem jí to poslala a ona buď přispěla nápadem a pozměnila nějakou frázi, nebo mi řekla, že ji to baví tak, jak to je hotové. Stejný způsobem to probíhalo s Arminem.

Text k písni Esoterika je například reakcí na to, jak mi po vydání prvních skladeb různí lidé sdělovali své názory, které se velice lišily. Hodně jsem o nich přemýšlela, diskutovala jsem s Arminem a bojovala s pocitem, že to, co dělám, není dost dobré. Potom jsem si ale uvědomila, že jsem se svými písněmi spokojená a že můj pocit je to nejdůležitější.

V protisměru je písnička o nešťastné lásce. Je také osobní?

Není, protože jsem už řadu let ve svém vztahu spokojená. Inspirací k napsání textu mi byla nepříjemná životní situace, do níž se dostala má blízká osoba. Tak mě to vnitřně štvalo, že jsem se rozhodla hodit to na papír.

Budete koncertovat?

Ráda bych. Jsme s kapelou připravení a snažíme se, aby live set zněl hodně podobně jako samotná deska. Odehráli jsme teď v dubnu náš první online koncert, ale můj plán byl absolvovat na jaře s kapelou menší turné a na něm v několika městech písně z alba představit. V září jsem ale zjistila, že jsem těhotná, a tak se turné muselo přesunout. Zatím to vypadá, že bude na podzim.

Ivana Korolová s kmotrem svého alba Xindlem X při prosincovém koncertu v pražském Paláci Akropolis.

Foto: Filip Kůstka

Takže za přesunem vašeho turné je váš požehnaný stav, nikoli pandemie koronaviru…

Ano. Stihli jsme uspořádat celkem velký koncert v prosinci v pražském Paláci Akropolis, na němž desku pokřtil Xindl X. Ale z dalších koncertů zatím sešlo, což by se vlastně stejně stalo kvůli pandemii.

Omezíte po vydání alba své herecké a muzikálové aktivity a budete více zpěvačkou?

Přála jsem si být v budoucnu nezávislá na tom, co mi které divadlo či režisér nabídnou. Zatímco na divadelních prknech a před kamerou ztvárňuju nějakou roli, písně mi umožňují být sama sebou. To mě láká a ráda bych se věnovala zpívání mnohem víc, ideálně půl na půl.

Divadlo miluju a nechci ho opouštět. Koneckonců i kvůli tomu, že mě společně s natáčením filmů či seriálů živí. Díky tomu jsem si mohla zaplatit celou desku i všechny videoklipy.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků