Hlavní obsah
Dirtmusic mají namířeno do Prahy. Hugo Race vpravo. Foto: archiv kapely

Hugo Race z kapely Dirtmusic: Hledáme nové způsoby bytí

Aktuální desku Bu Bir Ruya k nám přiveze skupina Dirtmusic, již založili hudebníci Chris Eckman a Hugo Race. Již 3. října vystoupí v Lucerna Music Baru v Praze. Na album přizvali tureckého umělce Murata Ertela, jenž hraje na elektrifikovanou loutnu, a perkusistu Ümita Adakale. Na koncertech sestavu posiluje český bubeník Milan Cimfe. Rozhovor poskytl australský hudebník Hugo Race.

Dirtmusic mají namířeno do Prahy. Hugo Race vpravo. Foto: archiv kapely
Hugo Race z kapely Dirtmusic: Hledáme nové způsoby bytí

Ve vaší kapele jsou aktuálně muzikanti ze čtyř kontinentů. Jsou i vaše hudební osobnosti tak rozdílné?

Ano, když o tom přemýšlím, jsme každý úplně jiný. Způsob, jakým jsme v posledních dvou nebo třech dekádách každý zvlášť fungovali a nahrávali, se divoce liší. Ale sdílíme i společné prvky, všichni pocházíme z nezávislé undergroundové muziky osmdesátých let a do jisté míry nás inspiroval post-punk a jeho politický rozměr.

Odkud Chrise Eckmana, s nímž jste skupinu založil, znáte?

Jeho hudbu jsem znal už před naším prvním setkáním. Chris příležitostně pracoval pro nahrávací společnost Glitterhouse jako hledač talentů. Díky němu získala moje kapela True Spirit nahrávací smlouvu. On je Američan a já Australan, ale skončili jsme u stejného evropského labelu. Alba, která nahrával se svou kapelou The Walkabouts, se mi velmi líbila, takže bylo přirozené, že jsme se hudebně sblížili.

S jakou filozofií jste založili kapelu Dirtmusic?

Mluvili jsme o založení kapely, která by pro nás znamenala jakýsi reset. Měla to pro nás být tabula rasa a návrat ke kořenům, které leží v akustické hudbě. Oba jsme se svými kapelami hráli elektrickou až elektronickou muziku a cítili jsme, že jsme došli tak daleko, jak to jen šlo, a potřebujeme něco čerstvého a přímočarého.

Začali jsme nahráním první desky s akustickým folkem a blues. V té době jsme netušili, kam to všechno směřuje. Nakonec jsme se dostali až do západní Afriky. První cesta do Mali na Festival au Desert změnila naši hudbu a nakonec i životy nás všech.

Minulý rok jste do kapely jako koncertního člena přizvali českého producenta a hudebníka Milana Cimfeho. Co do kapely přinesl?

Milan nahrával a mixoval první album Dirtmusic a mixoval všechny další. BKO, Troubles, Lion City. Byl součástí naší hudby vlastně od začátku. Když jsme s Chrisem přemýšleli, jak můžeme tak komplexní album, jako je nahrávka Bu Bir Ruya, převést do koncertní podoby, hned mě napadl Milan. Věděl jsem, že je fantastický basista i bubeník.

Potřebovali jsme velmi zručného muzikanta, který bude i schopný pracovat s elektronickými beaty, které naši hudbu podkreslují. Milan má v sobě obrovskou energii, když je s námi na pódiu, všechno povznese hodně vysoko.

Zmínil jste, že jste v minulosti pracovali v českém nahrávacím studiu Sono. Jaké na něj máte vzpomínky?

Je to nádherný prostor. Chris tam často produkuje nahrávky dalších umělců, je s ním propojený ještě silněji. Já mám v hlavě obraz surreálního českého venkova, nad kterým se vznáší obláčky, které vidíte jen tam. Pracovat v takovém prostředí je jako sen.

Co máte na zmíněném albu Bu Bir Ruya nejraději?

Pro mě to byl výlet, který otevírá mysl. Dostali jsme se do úplně nových hudebních oblastí, do duše Istanbulu. Líbí se mi, že všechno vzniklo přirozeně. Neměli jsme připravené písničky, všechno je improvizované. Hudba navíc odráží politické dění ve chvíli, kdy vznikala. Tahle deska přišla zničehonic s ohromující silou. Rozhodně je to jedna z mých nejoblíbenějších nahrávek, na kterých jsem pracoval.

Jak jste zmínil, nahrávali jste v Istanbulu, odkud pochází váš člen Murat Ertel, který byl v době vzniku alba v kapele nový. Řeknete mi víc o atmosféře vzniku desky?

Moc jsme se s Muratem neznali. Já jsem ho potkal poprvé a hned jsem měl pocit, že se naše energie spontánně mísí. O tom, co děláme, jsme moc nemluvili, spíš jsme vše nechávali plynout. V Muratově studiu se nachází podivné a fascinující nástroje. Zvuk jeho strunného nástroje saz je ohromující.

Byl prosinec 2016 a sledovali jsme bod zlomu uprchlické krize. V Turecku krátce předtím došlo k pokusu o převrat a ve vzduchu se vznášela atmosféra nejistoty, až nebezpečí. Z ní jsme čerpali, album na situaci přímo reaguje.

Říkáte, že jsou vaše písně výsledkem improvizace. Přiblížíte mi, prosím, jak pracujete?

My píšeme všechny písně společně. Nápady vznikají z improvizace, i texty vznikají spontánně. Aspoň zpočátku. Já pouze obvykle přinesu nějaké nahrávky elektronických rytmů, Chris pár smyček a Murat své turecké bicí automaty, které vytvářejí beaty v podivných časových vzorech. To jsou základy, na kterých stavíme. Nechceme předjímat, co vznikne. Nahrávání je pro nás dobrodružství, objevování věcí, které předtím neexistovaly. Opravdové vzrušení plyne z objevování neznámého.

Vy jste již pracoval s řadou muzikantů. V čem jsou pro vás Dirtmusic jedineční?

Jsou mou rozšířenou hudební rodinou, která vznikla z přátelství s lidmi, se kterými pracujeme. Znamená to pro mě víc než jen hudbu. Je to reflexe politické reality způsobem, který nepoučuje, posouvání hranic, překonávání omezení, přátelství napříč hranicemi a nalézání nových způsobů bytí ve dvacátém prvním století.

V osmdesátých letech jste byl součástí The Bad Seeds Nicka Cavea. Co pro vás jeho hudba znamená?

Drama, vášeň a inteligence Nickovy tvorby jsou jedinečné. Bylo úžasné s ním v raných letech The Bad Seeds spolupracovat. Je to klíčová součást mého hudebního i kreativního příběhu.

Může se vám hodit na Firmy.cz:
yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků