Hlavní obsah

Hudební skladatel Thomas Bergersen: Tíhnu k dramatické hudbě

Právo, Šárka Hellerová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Spolupráce skladatelů Thomase Bergersena a Nicka Phoenixe pod hlavičkou Two Steps From Hell začala tvorbou hudby k upoutávkám hollywoodských filmů. Slyšet jste ji mohli například v trailerech ke snímkům Avengers: Endgame, Aquaman, Jurský svět a stovkám dalších. Když si jejich tvorba získala fanoušky, začali ji vydávat pro veřejnost, skládat rozsáhlejší kompozice a koncertovat.

Foto: archiv umělce

Thomas Bergersen je Nor, který pracuje ve Spojených státech.

Článek

Jejich muzika zní ve stovkách filmových trailerů, Bergersen ale v rozhovoru pro Právo říká, že dnes už se raději soustředí na vlastní tvorbu a epickou hudbu. A 17. a 18. dubna 2020 se Two Steps From Hell vrátí do České republiky, když zahrají v pražské hale O2 universum.

Prý nemáte rádi, když jste popisováni jako skladatelé hudby k filmovým upoutávkám, což je podstatná část vaší práce. Můžete tedy Two Steps From Hell představit?

Začali jsme jako společnost, jež tvoří hudbu k filmovým upoutávkám. S kolegou Nickem jsme ji pojmenovali podle norského nočního klubu Two Steps From Heaven. Uplynulo několik let a lidé si začali naší muziky více všímat. Ozývali se, že se jim líbí a že by si ji rádi koupili. My ale neměli nic, co bychom jim mohli prodat, jen skladby určené pro filmový průmysl.

Když jsme zaznamenali poptávku, začali jsme naši hudbu vydávat a počet našich fanoušků vzrůstal. Naše hudba se od té doby posunula, řekněme, k epické orchestrální muzice. Už není jen pro upoutávky, dá se poslouchat během různých denních činností. Je vlastně jedno, o jaký jde žánr nebo jestli jsme společnost či kapela. Prostě s Nickem rádi skládáme.

Kdy jste začal pracovat pro film?

Když mi bylo dvacet, odešel jsem z Norska do Los Angeles a pracoval jsem pro společnost, jež vyvíjela nástroje pro skladatele. Potkal jsem Nicka a další lidi z branže. Oblíbil jsem si energii, která filmový průmysl obklopuje. Bavil mě ten svět plný hvězd a noblesy.

Pro mě, člověka ze země, v níž neustále buď sněží, nebo prší, to byla velká změna. Rozhodl jsem se, že chci v Americe zůstat, a začal na tom tvrdě pracovat.

Část hudby Two Steps From Hell jste složil vy, část Nick Phoenix. Skládáte i spolu?

Ne, nikdy jsme spolu nic nenapsali. Nemyslím, že bych to uměl. Nemám v povaze spolupracovat s jinými lidmi. Sám můžu dělat přesně to, co chci. Mám naprostou uměleckou svobodu rád.

Kdy jste začal jako skladatel pociťovat úspěch?

Přicházel tak postupně, že jsem o něm nikdy ani nepřemýšlel. I když jednu věc si vybavuji. V jistém období mi začaly chodit maily, ve kterých se lidé vyznávali z toho, co pro ně má hudba znamená. Bylo to skvělé. Pozitivní ohlasy od lidí je to, po čem jako umělec toužím.

Je běžnou praxí, že hudbu k upoutávkám na film tvoří někdo jiný než autoři soundtracku. Proč to tak je?

Upřímně řečeno, když jsem začínal, byl jsem tím překvapen. Nevěděl jsem, jak to funguje. Dělá se to tak proto, že jsou skladatelé filmové hudby velmi vytížení a v době, kdy vzniká filmový trailer, je film stále v postprodukci. Mají plné ruce práce s nahráváním soundtracku.

Proto přicházíme na řadu my. Navíc hudba v upoutávkách bývá často typově trochu jiná a skladatelé často nejsou pro ten specifický žánr zapálení. Je to jiný druh muziky, vyžaduje trochu jiný přístup a schopnosti.

Jaký přístup?

Nám jde především o to, abychom za krátkou dobu v posluchači probudili vzrušení. Musíme vyvolat napětí, nalákat diváka, aby chtěl film vidět. Potřebujeme, aby upoutávku zhlédl do konce, chceme získat pozornost. Je to velká výzva.

Dnes už ale víc hudby skládám pro své fanoušky než pro film. Víc mě to uspokojuje. Můžu se soustředit na delší melodie, vnuknout jim vývoj a komplexnější aranže.

Co z toho, co jste se naučil při práci na hudbě k upoutávkám, ve vašem stylu zůstává?

Některé elementy už v mé hudbě zůstanou navždy, protože sám tíhnu k dramatické hudbě. Mám rád, když hudba donutí lidi něco cítit a když dokáže změnit jejich rozpoložení. V tom je její síla. Nemusí to vždy být hlučná jízda, ale musí mít příběh. A příběh potřebuje větší prostor než jen pár minut. Snažím se ale lidi bavit.

Vy sám jste letos vydal album klasické hudby nazvané Seven. Co pro vás znamená?

Jde o symfonii, na níž jsem pracoval několik let. V mnoha ohledech je mému srdci blízká. Vypovídá o tom, kdo jsem. Je temná a emocionální, nepředpokládám, že ji každý pochopí.

Snaží se beze slov vyprávět velký příběh o životě a smrti. Je pro mě jakýmsi sonickým filmem. Nejsou v něm ale obrazy, musíte zapojit představivost a můžete ho interpretovat, jak chcete. Ze všech sil jsem se snažil vytvořit něco, co tu ještě nebylo.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám