Hlavní obsah

Herečka Martha Issová: Dana Zátopková byla silná žena, plná slunce a energie

Mezi těmi, koho velmi zarmoutila zpráva o skonu olympijské vítězky v hodu oštěpem z Helsinek 1952 a bývalé světové rekordmanky Dany Zátopkové, je i herečka Martha Issová. Hraje Danu Zátopkovou ve filmu Davida Ondříčka Zátopek. Do kin má přijít v polovině srpna.

Herečka Martha Issová: Dana Zátopková byla silná žena, plná slunce a energie

Vím, že devadesát sedm let je krásný, požehnaný věk, ale přesto, věřila jste, že Dana Zátopková přijde na premiéru filmu?

Já jsem byla dokonce přesvědčená, že zvládne tu stovku. Když jsme se viděly naposledy, byla v tak výborné formě, že to bylo až neuvěřitelné. Duševně naprosto v pořádku, energická, optimistická, při věci.

Moc mě to mrzí, jedinou útěchou je, že zemřela tak, jak si vždycky přála, ve spánku. Dala dokonce předem i přesné instrukce ke svému pohřbu, ale vzhledem k současné situaci bohužel nevím, jestli je bude možné dodržet. Člověk zkrátka míní…

My jsme měli například ještě při natáčení, když jsme chystali na podzim poslední záběr, vymyšleno, že budeme s Václavem Neužilem, který hraje Emila Zátopka, probíhat Stromovkou a ona tam bude sedět na lavičce a krmit holuby. Jenže lékař nám ji na natáčení nepustil.

Jak jste se seznámily?

Když před asi čtyřmi lety David film chystal, ale neměl na něj ještě peníze, natočil o Zátopkovi dokument. Dělal do něj rozhovor s Danou a já za nimi přišla do Stromovky. David mě představil jako tu, co ji má v celovečerním filmu hrát, ona se na mě podívala a řekla: Hlavně u toho hodu, slečno, nesmíte vypadat jako zlomená lilie.

To byla její první věta, a myslím, že ke mně přistupovala zprvu dost s rezervou. Ale pak mi nejen s cestou k ní, ale s celou přípravou moc pomohla Bára Špotáková. Vzala mě za ní do nemocnice, tam jsme si povídaly a byl to moc zajímavý rozhovor.

Byla ráda, že film konečně vznikne?

Já při tom prvním povídání pochopila, že moc nadšená není. Myslela si, že herci to nikdy nemůžou udělat tak dobře a že ten sportovní moment je tak kouzelný a jedinečný právě proto, že k němu dojde v jedinou konkrétní chvíli. Takže vlastně nemá cenu o tom točit film.

Ale díky tomu, že jsme se s ní pak viděli několikrát a povídali si s ní, začala s námi přípravy prožívat. Pouštěla jsem jí své tréninky, aby viděla, jak házím, ukazovali jsme jí videa, jak Vašek běhá, a ona nám začala být postupně moc nakloněná.

Nakonec mi dala i své osobní, ručně psané zápisky z olympiády v Helsinkách. Mohla jsem si v nich číst, jak prožívala Emilův běh i jak se ona sama připravovala. Bylo vidět, že poznala, že film nechceme ošudlat a připravujeme se nejlépe, jak dovedeme.

Naposledy jsem za ní jela, když měla sedmadevadesáté narozeniny. Byla plná energie, a dokonce mě pasovala na oštěpařku a svou čestnou náhradnici. Na to, jak krátkou dobu jsme se vlastně znaly, mám teď v životě díru jako po letitém kámošovi.

Díky setkáním s ní jste určitě lépe poznali i Emila…

Určitě. Sice je naštěstí mnoho zdrojů, z nichž jsme čerpali, ale tohle bylo osobní a mělo to úplně jinou hodnotu.

Viděla aspoň kousek filmu?

Ukazovala jsem jí video jednoho z Vaškových běhů, které jsme měli ze stadionu v Brně-Lužánkách. Myslím, že se jí to fakt líbilo. A když jsem jí pouštěla jeden svůj hod, dokonce řekla: Jo, to už se nechá.

A pak začala detailně vzpomínat na Emila, na jejich nejrůznější životní situace i na olympiádu. Vlastně vůbec nevím, odkud brala energii. Kdykoli jsem s ní byla, měla jsem po odchodu pocit, jako kdybych se napila kouzelného lektvaru. Byla otevřená, a přitom se rozhodně nedá říct, že by pouštěla ven všechno.

Byla to zkrátka moc silná a zajímavá osobnost a jsem moc ráda, že se jí to i vracelo. Celá smečka sportovců, s nimiž přišla do styku, jí zachovala věrnost, takže rozhodně nebyla opuštěná. Chodilo za ní mnoho oštěpařů i ostatních, protože jim s ní bylo dobře. Starali se o ni a nikdy ji nenechali na holičkách.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků