Hlavní obsah
Skupina Čechomor, zleva Karel Holas (housle, zpěv), Radek Pobořil (akordeon), Matěj Lienert (bicí) a František Černý (kytara, zpěv). Foto: Michaela Hermína

František Černý ze skupiny Čechomor: Poezie může začít lidi měnit

Sérii alb Nadechnutí ještě nepokryla ani symbolická vrstva prachu a Čechomor je tu s další deskou. Jmenuje se Radosti života a k lidovým písním v jeho typických úpravách připojili členové kapely zhudebněnou báseň Františka Gellnera Napsala mi psaní. Zpěvák a kytarista František Černý přiblížil, co stálo za takto pojatou nahrávkou.

Skupina Čechomor, zleva Karel Holas (housle, zpěv), Radek Pobořil (akordeon), Matěj Lienert (bicí) a František Černý (kytara, zpěv). Foto: Michaela Hermína
František Černý ze skupiny Čechomor: Poezie může začít lidi měnit

Po čtyřech deskách Nadechnutí, které vyšly letos v červnu jako komplet, přicházíte s dalším počinem. Proč tak záhy?

Zjistili jsme, že jsme už velcí kluci. A k tomu se u nás dostavila hudební a hráčská rozkoš, která obvykle přijde v kariéře jen několikrát. Od roku 1988, kdy kapela vznikla, jsme si prošli obdobími špatnými i dobrými. Teď jsme ve stádiu, kdy nás hudba strašně moc těší a s houslistou Karlem Holasem máme kolem sebe velmi dobrý tým muzikantů i spolupracovníků. V dřívějších dobách to nebylo běžné.

S Karlem jsme teď často spolu. Do muziky máme obrovskou chuť a celé to dění provází jedno slovo. Radost.

Jak dlouho jste nové album chystali?

Dva roky, začali jsme v podstatě hned po nahrávání Nadechnutí. Vybrali jsme většinou skladby, na nichž jsme dělali už před časem. Jsou to obyčejné písničky i složitější balady o životě a smrti.

Natočili jsme je v našem studiu v Praze na Barrandově tak, jak jsme to měli vždycky nejraději, naživo. Výsledek je přesně takový, jaký jsme si představovali. Chtěli jsme na desku dostat živost, a ona tam je. Proto jsme ji nazvali Radosti života.

Stejně se jmenuje i básnická sbírka Františka Gellnera. Inspirovala vás?

Ano, je nádherná. Už před časem jsem přemluvil Frantu Táborského, kytaristu skupiny Chinaski, aby z ní zhudebnil báseň Napsala mi psaní. Udělal to a výsledek se mi moc líbí.

My se do zhudebnění té básně pustili také. Vybrali jsme jiné pasáže pro sloky a jiné pro refrén. Ta báseň si žije vlastním životem, vždyť ji už v minulosti zhudebnili jiní čeští muzikanti. Je nádhera, jak ji každý uchopil jinak.

Čím si vysvětlujete, že zrovna tato Gellnerova báseň je pro muzikanty tolik inspirativní?

Má vnitřní rytmus, a to je základ písně. Když ji čte muzikant, melodie se mu přímo nabízejí. František Gellner byl mistr.

Obal alba

Foto: Warner Music

Napsali jste hudbu i pro další písničky?

V několika případech jsme ji složili sami, zbytek jsou lidové písně. Už dlouho jsem chtěl například zhudebnit baladu Dva zbojníci, která má rovněž výrazný vnitřní rytmus. Nemohl jsem ale najít správnou melodii, až jednou přišel Karel Holas s nápadem a ono to začalo fungovat.

Písnička Pašeráci také čerpá z lidové poezie a my ji upravili už před asi třiceti lety. Donedávna jsme ji hráli jenom v hospodách. Teď jsme ji nahráli a zařadili na album. A natočili jsme ji přesně tak, jak ji hráváme v těch hospodách. Podle mě dopadla skvěle.

Když jsme pak už měli album skoro hotové, chyběla ještě jedna obyčejná jednoduchá písnička. Proto vznikla Husarská, do které jsem použil tři sloky z básně z Voničky lidové poezie od Františka Bartoše. Pro závěr jsem si pak další sloku vymyslel.

Jste milovník poezie?

Jsem velký milovník poezie a byl bych rád, kdyby se dostala více do populární hudby. Cítím obrovský rozdíl mezi texty, které pro písničky tvoří současní textaři, a desetiletími či staletími prověřenou poezií. Považuju ji za cestu k tomu, aby se mladá generace přiblížila či přímo dostala k jinému způsobu vyjadřování, než jaký dnes běžně používá.

Myslím si, že je pro ni lehčí přijmout poezii, když jí ji nějaký zpěvák zazpívá. Vím totiž, že spousta hudebních fanoušků, bez ohledu na věk, texty opravdu vnímá. Myslím si, že když se k lidem z populárních písniček dostanou krásná slova poezie, začnou se měnit. A možná se k sobě budou i lépe chovat.

Ve staré poezii ale přece nejsou jen verše vedoucí ke spořádanému životu…

To je pravda, ale takový je život. Před časem se mi dostala do rukou knížka Středověké písně cechu žákovského od Radovana Krátkého. Je to poezie jakýchsi pankáčů své doby.

Je o tom, jak žáci chodili do hospod, pili, lezli za holkama a nadávali na krále. Bylo to stejné jako dnes. My chtěli použít i básnický jazyk ze starších časů, protože nám připadne čistší a zajímavější.

Z té knížky je na desce písnička Pijácká. Když jsme se nedávno rozhodovali, k jaké natočíme klip, shodli jsme se my, lidé z vydavatelství i režisér Petr Zelenka jednoznačně na ní. Je to prostá písnička o chlastu.

Na konci alba je nahraný váš zpěv z doby, kdy vám bylo osm let. Proč?

Musím přiznat, že pořád ještě nejsem tak docela přesvědčený, že to byla správná volba. Ostatním z kapely a našeho týmu se ale ta stará nahrávka líbila a mně to postupem času začalo být jedno. Je to zpestření.

Nahrávku pořídil můj bratranec Milan Novák na kotoučový magnetofon. Byl v manipulaci s ním opravdu šikovný, dokázal na něm vytvořit třeba i dozvuk.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků