Hlavní obsah
Ester Geislerová a Johana Ožvold jsou nejen kolegyně, ale i kamarádky. Foto: Mall.tv

Ester Geislerová a Johana Ožvold o seriálu Terapie sdílením: Převládá komediální žánr

Úryvky intimních online konverzací ze stejnojmenného projektu se nechali inspirovat autoři hraného seriálu Terapie sdílením: O esemeskách a lidech, jimiž jsou Ester Geislerová, Johana Ožvold a Karel Spěšný. Jednotlivé epizody uvádí každou neděli až do 13. prosince internetová televize Mall.tv. Tvůrci chystají i tematický dokumentární podcast, který bude od prosince k poslechu na Audiotéce.

Ester Geislerová a Johana Ožvold jsou nejen kolegyně, ale i kamarádky. Foto: Mall.tv
Ester Geislerová a Johana Ožvold o seriálu Terapie sdílením: Převládá komediální žánr

Jak se z krátkých a výstižných esemesek stane webový seriál?

Geislerová: Cesta byla náročnější, než se může na první pohled zdát. Když začaly chodit zprávy na instagramový účet Ester&Josefina, představovala jsem si hlasy a intonaci lidí, kteří je píšou, a dosazovala si příběhy, které se odehrávají na pozadí.

Původně jsem zamýšlela esemesky složit v dialogy, což bylo zajímavé jako výtvarný koncept, kdy si dáte všechny ty esemeskové výkřiky do tmy od různých lidí z celé republiky dohromady a poskládáte je do srozumitelnějších rozhovorů. To však nedrželo jako celek a bylo potřeba vymyslet pevnou dramaturgickou kostru vhodnější pro televizní podobu. A tam jsem měla štěstí na Karla a Johanu.

Ožvold: Pracovali jsme se zprávou nebo více zprávami z jednoho dialogu nebo třeba i se třemi zprávami z různých zdrojů. Příběhy jsme stavěli na základě stěžejní esemesky, která je hybatelem děje nebo pointou. Pak jsme dofabulovali kontext a situace, které se za zprávou skrývaly.

Seriál má osm epizod. Původní projekt Terapie sdílením přitom zahrnuje nespočet zpráv. Podle jakého klíče jste vybírali ty, které jste zfilmovali?

Geislerová: Vytiskla jsem stovky esemesek, které jsme s Karlem a Johanou procházeli. Nakonec jsme vytřídili zhruba šedesát těch, které nás nejvíc bavily a v nichž se objevovalo třeba i téma komunikace jako takové. Poslali jsme je scenáristům a občas jsem jim naposílala i čerstvé, které se hodily pro rozvíjení děje.

Ožvold: Počet dílů nevycházel z požadavku tvůrců, dalo by se jich vymyslet mnohem více, ale z rozpočtu určeného na tento projekt. Z daných esemesek jsme zvolili ty nejvíce dějotvorné. Původní idea byla, že by každý díl napsal někdo jiný. Nakonec jsme ustálili o něco menší tvůrčí tým, než jsme předpokládali, a scénáře jsem vedla společně s Karlem Spěšným a producentem Milanem Kuchynkou.

Johano, kromě vás do režisérského křesla usedli také Tomáš Pavlíček, Jitka Rudolfová, Jan Vejnar a Luboš Kučera. Jak se různil jejich přístup k látce?

Ožvold: Honza Vejnar si díl sám napsal i natočil, byl velice pečlivý a hlídal si celé vyznění. Ostatní si předem připravené scénáře trochu upravovali. Doufám, že to pro ně byla zajímavá zkušenost, protože jde o krátký tvar, na kterém se dá dobře vyzkoušet něco nového.

Limitace byla v počtu natáčecích dní, kdy se tvůrci museli vejít do jednoho až dvou. Překvapilo mě, že i přes toto omezení chtěli režiséři ve většině případů natáčet standardním způsobem. Mám na mysli například formu záběrování. Já jsem si na základě této limitace zkusila mnohem punkovější způsob natáčení, který vyžadoval specifickou a pečlivější práci ve střižně.

Některé esemesky mezi partnery jsou vyloženě komické, jiné spíše hořké. Bude převažovat komediální linka nebo se v seriálu najdou i vážněji laděné díly?

Ožvold: Rozhodně převládá komediální žánr, ale i s malým dozvukem hořkosti, smutku nebo existenciální výpovědi.

Geislerová: Přestože se většině esemesek umíme společně zasmát, protože humor je nejlepší terapie, pročítám i hodně printscreenů, které v sobě nesou smutný ocásek. To se skvěle prokreslilo do seriálu. Smíšené pocity jsou esencí Terapie sdílením.

Ester, vy se objevíte v díle Rozmaž to pořádně coby jedna z protagonistek.

Geislerová: Tato epizoda je o něčem, co všichni dobře známe, a to o míjení se, neporozumění si v komunikaci a o strachu ze zklamání. Hlavní téma je online seznamování a vytváření si domněnek a předsudků.

Proč se podle vás staly takzvané rozchodové věty takovým fenoménem?

Geislerová: Podle mě je to dáno vizuální blízkostí, jednoduchostí a stručností zpráv a snadným ztotožněním se s jejich příběhy. Myslím, že rádi šmírujeme, jaké vztahy mají ostatní lidé. Všichni máme zkušenost s partnerskými průšvihy a nepříjemnými esemeskami.

Promítla se do úryvků konverzací pandemie covidu-19?

Geislerová: Rozhodně. Během první vlny, kdy jsme byli nuceni být od sebe v karanténách a byli jsme odkázáni na online prostředí, někteří partneři přišli o intimní chvíle, které si vynahrazovali přes mobily. Nastaly i různé strasti se seznamováním. Přes displej se k vám těžko dostává vzájemná chemie. Lidé si dávají karande, tedy rande přes videohovor, sice se svíčkami a večeří, ale vše po internetu. Bohužel stoupl i počet napadení a domácího násilí, k čemuž se vyjadřuje vztahový poradce Honza Vojtko v našich videích na IGTV.

Ožvold: Vysledovali jsme větší míru rozchodů přes online platformy. Honza v chystaném podcastu přiblíží i to, jakým způsobem se dá humánněji rozejít, když není možné se fyzicky setkat. Jako podpůrný projekt k propagaci seriálu máme krátká videa nazvaná Máme problém…, v nichž odpovídá Honza Vojtko. Ve čtyřicetidílné sérii řeší otázky vztažené k jednotlivým uveřejněným epizodám.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků