Hlavní obsah
Ernst van Tiel má s dirigováním filmové hudby bohaté zkušenosti. Foto: Dariusz Kula

Dirigent Ernst Van Tiel: Forman Mozarta ztvárnil výjimečně

Formanův osmi Oscary oceněný Amadeus v doprovodu živého orchestru a sboru v čele s nizozemským dirigentem Ernstem van Tielem bude vrcholem sobotního programu na festivalu Soundtrack Poděbrady. Představení mělo premiéru před třemi lety v Royal Albert Hall v Londýně.

Ernst van Tiel má s dirigováním filmové hudby bohaté zkušenosti. Foto: Dariusz Kula
Dirigent Ernst Van Tiel: Forman Mozarta ztvárnil výjimečně

V Poděbradech slavná filmová hudba zazní v podání padesáti dvou členů Filharmonie Hradec Králové a třiceti šesti sboristů Kühnova smíšeného sboru.

Pracujete s různými orchestry v celém světě. Máte nějaký rituál, kterým začínáte první zkoušku s orchestrem novým?

Je to prosté, jednoduše začneme hrát kus, který nás při koncertě čeká. Zahrajeme prvních deset patnáct minut a já už přemýšlím, co bych rád upravil. Seznámím se tak s kvalitou orchestru a pak se vrátím na začátek a pracujeme na potřebných změnách. Takto orchestr zjistí, co po něm žádám, a já zjistím, co dokáže. Jde o vzájemné poznání.

Orchestry, se kterými pracuji, jsou samozřejmě velice profesionální a dá se očekávat, že dokážou zahrát cokoli. Já se vlastně jen snažím, aby nehrály na autopilota. Občas například někde přidáme důraz, jinde muzikanty vyzvu, ať hrají přesněji.

Do Poděbrad přijíždíte s představením Amadeus Live. Kolikrát už bylo uvedeno?

Odhadem desetkrát. Je to nádherná produkce, kterou si vždy velmi vychutnám. Film Miloše Formana je geniální, o hudbě není ani třeba hovořit.

Rád vzpomínám na jeden koncert loni v Lucembursku. Konal se v den, kdy Miloš Forman zemřel. Oznámil jsem to publiku a hovořil jsem o jeho památce. Publikum mu vzdalo hold nejdelším potleskem, který jsem kdy zažil.

Co vás na filmu okouzlilo?

Byl jsem ohromen, ale především překvapen jeho atmosférou. Postavu Mozarta ztvárnil zcela výjimečně, a způsob, jakým pracuje s hudbou, je neuvěřitelný. Musel jsem na to myslet celé týdny. Dalším Formanovým filmem, který na mě udělal neuvěřitelný dojem, je Přelet nad kukaččím hnízdem.

Ernst van Tiel při příletu do Prahy.

Foto: archiv Soundtrack Poděbrady

Pro vás jako pro dirigenta pochopitelně Amadeus není první setkání s Mozartovou hudbou. Co na ní máte rád?

S jeho hudbou jsem pracoval mnohokrát, dirigoval jsem vše od Mozartovy opery po klavírní koncert. Vysvětlit jeho jedinečnost nelze stručně, zajímavých je mnoho aspektů jeho hudby. Charakteristické je právě asi to, že tvořil muziku, kterou nelze popsat slovy.

Každý orchestr je Mozartem okamžitě uchvácen. Jeho tvorba v sobě má energii, díky které se nemusím snažit ji hudebníkům prodávat, protože se prodává sama. A obzvlášť mě baví, že si tisíckrát můžu myslet, že už Mozarta znám, a přesto se vždy objeví něco nečekaného. Tím je jedinečný.

Býváte prezentován jako specialista na filmové koncerty. Kromě Amadea jste se podílel například na představeních Titanic, Star Wars, či Jak vycvičit draka. Co vás na filmových koncertech přitahuje?

Vidím to jako komplexní umění. Pro mě je to stejné jako divadlo, balet či opera. Jde o propojení vizuálního umění a hudby. Publikum cítí energii muzikantů a může slyšet každou notu, kterou skladatel pro film napsal. V kině padesát procent hudby zmizí pod dialogy, na koncertě slyšíte všechno.

Zdá se mi, že filmové koncerty jsou čím dál oblíbenější.

Podle mě je v tom budoucnost filmu i orchestrů, už kvůli té energii, kterou jsem zmiňoval. Nemyslím si, že každý návštěvník podobné akce začne automaticky chodit na symfonické koncerty, to není podstatné. Ale to, že na vlastní kůži prožije atmosféru a sílu živého symfonického koncertu, je úžasné. Navíc tyto koncerty mívají velmi vysokou úroveň. Je tu ale několik pravidel, aby to fungovalo. Musíte mít samozřejmě skvělý film s fantastickou hudbou. A té hudby musí být dost. Nemůžete vzít orchestr na pódium jen proto, aby zahrál desetiminutový soundtrack.

Kdy jste se rozhodl stát se dirigentem?

Zamlada jsem hrál v symfonických orchestrech, kromě klasické vážné hudby jsem se věnoval třeba jazzu, ale i jiným žánrům. Bavilo mě to, ale jednoho dne jsem si prostě řekl, proč nezkusit dirigovat. A doteď to jde docela dobře.

Pořád se vyvíjím. Rád hraji nádhernou hudbu s velkými tělesy. Už od mládí pro mě byla velmi důležitá muzika, která pochází z vaší země. Miloval jsem Smetanu a Dvořáka, jejich tvorba mě inspirovala k tomu, abych se stal muzikantem. Má vlast, Dvořákovy symfonie či smyčcová kvarteta pro mě byly zásadní. Chtěl jsem si zkusit je dirigovat.

Co vás na dirigování nejvíc uspokojuje?

Mou vášní je snaha dostat všechny do stavu, ve kterém naplno pocítí sílu hudby a vizuálního umění. Nikdy jsem neměl touhu stát se skladatelem. Nejde totiž jen o to napsat hezkou melodii, skladatelem musíte být dvacet čtyři hodin denně, celou osobností.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků