Hlavní obsah
Socha skladatele Ludwiga van Beethovena v Bonnu. Pomník navrhl Ernst Hähnel. Foto: ČTK/DPA

Ludwiga van Beethovena, od jehož narození uplyne v prosinci 250 let, si v oblasti populární kultury přivlastňuje kdekdo.

Socha skladatele Ludwiga van Beethovena v Bonnu. Pomník navrhl Ernst Hähnel. Foto: ČTK/DPA
Beethoven jako hvězda pop music

Například jeho 5. symfonie c-moll „Osudová“, ozvučená kapelou Emerson, Like and Palmer na astronomicky drahých elektronických varhanách značky Hammond, bývá uznale nazývána „symfonický rock“.

Téhož díla využila skupina Bee Gees v kasově veleúspěšném tanečním muzikálu s Johnem Travoltou Horečka sobotní noci. Revue Orchestra Story upozorňuje na poslední větu 9. symfonie d-moll s Ódou na radost, uměle přišpendlenou k písničce Michaela Jacksona Will You Be There.

Rodiště neboduje…

Německo by rádo mělo z Beethovena „superstar“. Místo koncertní budovy Beethovenhalle se ale ve skladatelově rodném Bonnu tyčí staveniště. Měla být po rekonstrukci slavnostně otevřena k letošnímu jubileu. Bude prý však až v roce 2024. Výmluvy v médiích, pro Německo typické, zní: Nejsou peníze. Noviny citují slova starosty: „Já už nezodpovídám za nic.“

Sdělovací prostředky jsou prosyceny reklamami na jubilejní poštovní známku, na vizuální skulptury promítané na fasádu bonnské radnice, nesrovnatelné s pohlednými sítotisky s Beethovenovým portrétem od hvězdy pop-artu, amerického umělce slovenského původu Andyho Warhola.

Bonnská Bundeskunsthalle přišla s bezbřehým tématem Beethoven: svět-občan-hudba. Plán její okázale gigantické budovy vznikl předtím, než po sjednocení dvou německých států v roce 1990 převeleli politikové status Bonnu jako hlavního města Spolkové republiky Německo do Berlína a Bonn se stal provinčním městem.

Zlatý hřeb expozice má tvořit kopie Beethovenova vlysu, obrovského díla Gustava Klimta. Originál je k vidění ve Vídni v paláci Secession. Vídeň mají na rozdíl od Bonnu čeští zájemci na dosah ruky.

Bonnská opera, kdysi pro své kvality nazývaná La Scala na Rýně, uvádí Beethovenova Fidelia. Přepolitizovaná inscenace má volat po propuštění politických vězňů v Turecku. Podle všeho ale dokládá, jak němečtí politici nemají rádi tureckého prezidenta Erdogana.

Pro média v Německu je Beethoven národní chloubou domácí hudby. Stranou zůstává, že zdědil nadání po vlámských předcích, po dědečkovi z otcovy strany Lodewijku van Beethovenovi, hudebníku pocházejícím z města Mechelen v dnešní Belgii.

…Vídeň ano

Rakušané netrpí popularizačním velikášstvím a hovoří věcně. „Vídeň jako hlavní město světové hudby si bez Beethovena nelze představit,“ napsaly vídeňské noviny Kurier. Skladatel odešel ve dvaadvaceti letech do této hudební metropole a ve svém rodišti se už neobjevil.

Výstava v Mozartově domě poukáže od 19. února na shody i odlišnosti v tvorbě trojhvězdí vídeňských klasiků Haydna, Mozarta a Beethovena. V Národní knihovně je k vidění mimo jiné originál rukopisu Beethovenova koncertu pro housle a orchestr D-dur.

Uměleckohistorické muzeum hledá vazby mezi skladatelem a výtvarným uměním, kupříkladu tvorbou Caspara Davida Friedricha nebo Augusta Rodina. Vážná témata oživila výpověď dirigenta Manfreda Honecka. Ten si přeje, aby vedle slavných pralinek kulatého tvaru s Mozartovým portrétem, zvaných Mozartkugeln, byly k Beethovenovu výročí k mání i Beethovenkugeln.

Průkopník „nové vlny“ ve filmu, francouzský režisér Jean-Luc Godard, prohlásil: „Mým scenáristou byl vždycky Beethoven.“ Revue Télérama cituje jeho slova s tím, že Beethovenova hudba zaznívá ve fragmentární podobě v téměř celé Godardově tvorbě.

Využitý i zneužitý

Využitím hudebního tématu z Beethovenovy Osudové upoutá film Atentát, tematizující osud českých parašutistů odstranivších německého říšského protektora Heydricha, který v roce 1964 s Radoslavem Brzobohatým v hlavní roli natočil Jiří Sequens.

Jako milovník Beethovena se prý ke slovu přihlásil i Lenin. Podle slov Maxima Gorkého byl nadšen sonátou pro klavír zvanou Appassionata, hudbou „božskou, nádhernou, nejkrásnější, co kdy slyšel“.

Francouzská historička Elisabeth Brissonová poukazuje na dvojí zacházení se skladatelovým odkazem. Beethovena jednak „anektovali“ neboli zneužili pro sebe nacisté, a zároveň je to „ideální postava pro šíření všeobecného souhlasu s tezí o nadřazenosti německé kultury“.

Óda na radost je hymnou Evropské unie. Po roce 1949 sloužila do roku 1952 jako náhradní hymna nově vzniklé Spolkové republiky Německo. Prvnímu kancléři Adenauerovi totiž nebylo po chuti, že mu jako rodilému Porýňanovi při oficiální návštěvě v USA zahráli Američané na uvítanou rýnskokolínskou karnevalovou odrhovačku.

Uvést věci na pravou míru hodlá zahraniční vysílání francouzského rozhlasu. Radio France Internationale dalo posluchačům ve světě k úvaze: Beethovena, hlavně Ódu na radost, vykořisťují všechny politické systémy. Diktátorské i demokratické.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků