Hlavní obsah

Americká kapela Skillet: Na festivalech vnímáme, jak hudba spojuje

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Na Rock for People v Hradci Králové vystoupí ve čtvrtek 16. června americká skupina Skillet. Na festival přijíždí na Grammy opakovaně nominovaná rocková kapela potřetí, ale poprvé s čerstvým letošním albem Dominion. „Poselství nových písní je nevzdávat se, i když to není snadné,“ říká zpěvák John Cooper.

Foto: Rock for People

Kapela Skillet, John Cooper druhý zleva

Článek

Čeká vás nabitá festivalová sezona. Jak se těšíte a připravujete?

Nějaká příprava nás ještě čeká. Já například musím trénovat zpěv. Už jsme letos koncertovali, ale měli jsme několik týdnů pauzu a můj hlas potřebuje probudit, abych byl schopný to rozjet. Protože chystáme nový set, zkoušíme nyní i s kapelou. Přidali jsme pár novinek z letošního alba Dominion a pohráli si s pořadím písní a přechody mezi nimi.

Nemůžu se cesty do Evropy dočkat, dostáváme od tamních fanoušků mnoho zpráv, takže se velmi těším na setkání. Na létě a festivalech totiž miluji úplně všechno. Jakmile je teplo, žiju pod širým nebem a užívám si, že se na festivalech potkávají nejrůznější lidé a všichni tam jsou jen kvůli zábavě, setkávání a muzice. Člověk vnímá, jak hudba spojuje a lidé se díky ní cítí líp. A to svět potřebuje.

V České republice už jste vystupovali několikrát. Na turné se mohou zážitky asi trochu slévat, máte přesto na zdejší koncerty nějaké konkrétní vzpomínky?

V Evropě je pro nás všechno pořád svým způsobem nové a člověk si snadno otiskne do paměti různá jídla nebo jak znějí různé jazyky. Amerika je obrovská, všude se ale mluví stejně a jí se podobné jídlo. Mé nejsilnější vzpomínky spojené s Českou republikou se vážou k našemu prvnímu koncertu na Rock for People. Byl jsem ohromený, kolik lidí zná Skillet a zpívá naše písně. Také jsme tehdy měli autogramiádu, ale to už se pohybujeme na poli mlhavých vzpomínek, a na ní nám fanoušci vyjadřovali úžasnou podporu.

Se Skillet jste na scéně dvacátým šestým rokem. Vaše žena Korey říká, že jediné, co se nemění, je váš divný hlas a vášeň, kterou vkládáte do textů. Byly pro vás texty písní vždy zásadní?

Zaprvé nechápu, proč říká, že mám divný hlas. To jsem prostě já, tohle si budeme muset vyřídit. Zadruhé ano, texty pro mne vždy byly velmi důležité, samozřejmě i hudba. Ta se ale proměňovala. Náš zvuk se pohyboval na linii od hard rocku po metal, někdy jsme zněli industriálně, jindy jsme hráli s orchestrem. Zkoušeli jsme hodně rozdílných věcí.

Důraz na texty byl přitom celou dobu velký. Slova jsou pro mě podstatné i u jiných interpretů. Jsou tím, díky čemu cítím propojení s cizí hudbou a zamiluji si ji. To platí například pro Breaking Benjamin, My Chemical Romance, 30 Seconds To Mars, rozhodně i pro Linkin Park. Když poslouchám Linkin Park, mám pocit, jako by mě Chester Bennington (zpěvák kapely, pozn. aut.) znal. A že já znám jeho.

Můžete se s někým neshodovat, ale sdílíte s ním pocity. A ty byly v rokenrolu vždy důležité. Dobrý text člověku může pomoci, ať už má špatný den, potíže s duševním zdravím, ztratil někoho blízkého nebo třeba pomýšlí na sebevraždu.

Změnila se za dobu vaší kariéry role, kterou kapela hraje ve vašem životě?

Popravdě řečeno nikdy jsem neplánoval, že budeme hrát takhle dlouho. Samotného mě to překvapuje. Kapela se pro mě nestává čím dál důležitější. Nechci ani říct, že ztrácí na významu, protože ji miluji. Ale jsem ve fázi života, kdy se soustředím i na mnoho jiných věcí a užívám si je. Mám dvě děti, které už budou pomalu dospělé, je jim devatenáct a šestnáct a uvědomuji si, jak je život rozsáhlý a lze toho dělat tolik.

A také je mnoho věcí, s nimiž člověk může pomáhat, což jsme si vyzkoušeli během pandemie pomocí komunitě v místě, kde žijeme. Chci říct, že v mém životě je toho hodně, za co je třeba být vděčný. Hudba je jednou z toho, ale už není zcela nezbytná. Přesto doufám, že nás s kapelou čeká dalších dvacet pět let.

Důležitým aspektem hudby Skillet i zmiňovaných textů je vaše křesťanská víra. Vnímáte nějaký rozdíl v tom, jak k tomu přistupují fanoušci v Evropě a Americe?

Je to jiné. V některých ohledech mi vyhovuje způsob, jakým nás poslouchají lidé v Evropě. Jde jim jen o hudbu, buď se jim líbí, nebo ne. Fanoušci v evropských zemích také občas textům, které mají náboženský podtext, přisuzují jiné významy a spojují si je s vlastními příběhy. Najednou je z nich třeba love song pro mou ženu. To se mi líbí. V Americe vás lidé často soudí předem.

Čím je pro vás nové album Dominion?

Chtěl jsem prostě nahrát povzbudivou postpandemickou desku, zachytit pocit, kdy jsme zase vyšli ven a jdeme si za svými sny. Chtěl jsem, aby to byla inspirativní deska, protože posledních pár let bylo pro mnoho lidí z nejrůznějších důvodů těžkých. Poselství nových písní je nevzdávat se, i když to není snadné.

Může se vám hodit na Seznamu:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám