Článek
Máte poměrně široký rozptyl, od malby přes figurální sochařství až po restaurátorství. Jak to přišlo?
Přišlo to postupně od mala. Jako každé dítě jsem si kreslila a už jsem s tím nepřestala. A v průběhu života jsem se přiblížila k různým druhům umění, které jsem si chtěla vyzkoušet. Ze všech výrazových prostředků je však pro mě nejbližší malba.
Je vaší takříkajíc srdeční záležitostí?
Ano, je. Bez malování si život nedovedu představit. Pokaždé, když něco namaluji, mám podobný pocit, jako je zamilovanost. Sochařství jsem si jen vyzkoušela a restaurátorství je krásný způsob, jak vydělat peníze.
Ještě je mou srdeční záležitostí animovaný film. Nemám ambice je točit, ale ráda pomáhám při výrobě rekvizit a prostředí. Velice obdivuji režiséra Jiřího Bartu, kterému jsem pomáhala při natáčení pohádky Na půdě. Je mi vzorem profesním i lidským.
V současné době pracuji pro režiséra Filipa Pošívače, který točí svůj první celovečerní film. Je autorem ilustrací mnoha knih pro děti. Myslím, že je to výrazný talent, který brzy bude jistě známý v celém světě.
Co nejraději malujete?
Nejraději se věnuji malbě vlastních obrazů. V současné době mě nejvíce přitahuje malba hub. Ráda si sednu do lesa k houbě a maluji ji v jejím prostředí. Ráda maluji symbiózu hub a lesa. Všechno najednou se vším na světě souvisí, i když jste uprostřed lesa a úplně sami.
Malujete i se svou dcerkou. Vaše pastelové malby byly vybrány do britské soutěže v Londýně, kterou pořádá Asociace britských umělců. Jak se vám to podařilo?
Byla jsem se svou dcerou nonstop a neměla čas na své realistické obrazy. Tak jsem ty nejkrásnější čtvrtky ze stoprocentní bavlny dala v plén. Rozhodla jsem se, že když na ně nemám čas sama, pomalujeme je spolu.
Nebavilo mě vysedávat na pískovišti. Potřebovala jsem malovat a má dcera potřebovala mě. Tak jsem spojila dvě své lásky, dceru a malbu. Z toho vzniklo několik kreseb a obrazů. Přihlásila jsem je do Londýna, kde každoročně asociace umělců The Pastel Society pořádá výstavu a vždy vybere pár šťastlivců z celého světa, kteří mohou vystavovat s nimi. Nikde nebylo specifikováno, že by obrazy měly být tvořeny s dítětem. Nakonec byl náš obraz vybrán a vystavovaly jsme spolu s nejlepšími umělci v Anglii.
Plánujete nyní nějakou svou výstavu u nás?
V nejbližší době ne. Patřím mezi umělce, u kterých vlastní propagace není silná stránka.
Pořádáte ještě výtvarné kurzy?
Už ne. Většina lidí, kteří ke mně pravidelně chodili, byli výborní malíři. Měla jsem pocit, že jim musím dát ze sebe vše, a úplně jsem zapomínala na své potřeby. Nakonec jsem postupně výtvarné kurzy opustila, ale vztah ke konkrétním lidem mi zůstal. Dnes už jen jezdím jednou za rok do Provence, kde učím české nadšence do malování krajinomalby.
Omezuje vás nějak koronavirus?
Ve své práci žádné omezení nevnímám. Jsem u práce většinou sama a nikoho tím neohrožuji ani neomezuji. Jen pokud jde o pořádání výstav a vernisáží, je to lehce omezující. Jinak mám pocit, že tato plošná nemoc nám tak trochu životní tempo snížila na rychlost, která mi je velice příjemná. Moc bych si přála, abychom všichni měli více času na své nejbližší i bez koronaviru.