Do letošního ročníku se přihlásilo 4266 profesionálních fotografů ze 123 zemí světa, mezi nimi i 27 Čechů. Porotě předložili 69 190 snímků, z nichž bylo oceněno v deseti kategoriích 63 autorů - z českých fotografů bohužel nikdo.

Výběr naznačuje, že fotoreportéři mnoha významných deníků, časopisů a agentur byli všude tam, kde se něco dělo. A jako obvykle je nejvíce zajímali slzy a krev. Příležitostí bylo opět dost. Loni zasáhla jižní Asii vlna tsunami, což si vyžádalo stovky tisíc obětí a svět šokoval hrůzný teroristický útok na školu v ruském Beslanu. Právě tyto snímky - jako tradičně - zaujaly i mezinárodní porotu.

Absolutním vítězem se stal indický fotograf Arko Datta, který pracuje pro agenturu Reuters. Zvítězil nepublikovanou fotografií ženy, jež oplakává příbuzného, který se stal obětí tsunami na pobřeží Tamil Nadu. Datta pojal svůj snímek skoro jako barokní obraz. Kdyby ho namaloval v 17. století Caravaggio, mohl by se jmenovat Maří Magdaléna oplakávající mrtvého Krista.

Caravaggismus v žurnalistické fotografii

Caravaggio se stal v baroku hlavním představitelem nového katolického umění. Kardinálové tehdy požadovali jasnou srozumitelnost, prvoplánovou čitelnost a vyhrocené emoce. Na abstraktním pozadí maloval biblické hrdiny s naturalismem a expresivními gesty: působili jako herci prožívající dramata na nevelkém jevišti.

Zdá se, že "caravaggismus" slaví v současné fotožurnalistice renesanci. Arko Datta jako by neudělal nic jiného, než si našel kompozici odpovídající prověřené barokní tradici. Fotograf chtěl, aby osobní bolest byla hodně drastická, ale současně, aby to byla estetická podívaná, prostě tak jako Caravaggiovy obrazy. Velmi podobně působí i fotografie jiných autorů, především známého Jamese Natchweye z USA.

Praha speciálně ocenila italského fotografa Alessandra Digaetana. Jeho série přesně představuje práci fotožurnalisty. Je to příběh zachycený digitálními obrazy. Ukazuje proměnu současné Číny. Investoři velkých firem boří staré domky v Šanghaji, aby na jejich místo postavili nové supermoderní mrakodrapy. Stará země se mění. Nikoliv však bez odporu těch nejchudších.

Digaetana zachytil osudy sedmdesáti rodin, které se nechtějí vzdát svého bydlení, ačkoliv jim stavební podnikatelé nabízejí odstupné, na které zdejší dělníci pracují 12 let. "Zaujal mě jejich pocit, že zničením toho starého přichází Čína o kus svých tradic a historie i to, že pozemky těch nejchudších se mohou stát těmi nejdražšími místy a tzv. dobrými adresami," řekl v Praze Digaetano.

World Press Photo 2005

Praha, Karolinum

do 2.října, denně 10 - 18 hodin