Článek
Do letošního ročníku se přihlásilo 4266 profesionálních fotografů ze 123 zemí světa, mezi nimi i 27 Čechů. Porotě předložili 69 190 snímků, z nichž bylo oceněno v deseti kategoriích 63 autorů - z českých fotografů bohužel nikdo.
Výběr naznačuje, že fotoreportéři mnoha významných deníků, časopisů a agentur byli všude tam, kde se něco dělo. A jako obvykle je nejvíce zajímali slzy a krev. Příležitostí bylo opět dost. Loni zasáhla jižní Asii vlna tsunami, což si vyžádalo stovky tisíc obětí a svět šokoval hrůzný teroristický útok na školu v ruském Beslanu. Právě tyto snímky - jako tradičně - zaujaly i mezinárodní porotu.
Absolutním vítězem se stal indický fotograf Arko Datta, který pracuje pro agenturu Reuters. Zvítězil nepublikovanou fotografií ženy, jež oplakává příbuzného, který se stal obětí tsunami na pobřeží Tamil Nadu. Datta pojal svůj snímek skoro jako barokní obraz. Kdyby ho namaloval v 17. století Caravaggio, mohl by se jmenovat Maří Magdaléna oplakávající mrtvého Krista.
Caravaggismus v žurnalistické fotografii
Caravaggio se stal v baroku hlavním představitelem nového katolického umění. Kardinálové tehdy požadovali jasnou srozumitelnost, prvoplánovou čitelnost a vyhrocené emoce. Na abstraktním pozadí maloval biblické hrdiny s naturalismem a expresivními gesty: působili jako herci prožívající dramata na nevelkém jevišti.
Zdá se, že "caravaggismus" slaví v současné fotožurnalistice renesanci. Arko Datta jako by neudělal nic jiného, než si našel kompozici odpovídající prověřené barokní tradici. Fotograf chtěl, aby osobní bolest byla hodně drastická, ale současně, aby to byla estetická podívaná, prostě tak jako Caravaggiovy obrazy. Velmi podobně působí i fotografie jiných autorů, především známého Jamese Natchweye z USA.
Praha speciálně ocenila italského fotografa Alessandra Digaetana. Jeho série přesně představuje práci fotožurnalisty. Je to příběh zachycený digitálními obrazy. Ukazuje proměnu současné Číny. Investoři velkých firem boří staré domky v Šanghaji, aby na jejich místo postavili nové supermoderní mrakodrapy. Stará země se mění. Nikoliv však bez odporu těch nejchudších.
Digaetana zachytil osudy sedmdesáti rodin, které se nechtějí vzdát svého bydlení, ačkoliv jim stavební podnikatelé nabízejí odstupné, na které zdejší dělníci pracují 12 let. "Zaujal mě jejich pocit, že zničením toho starého přichází Čína o kus svých tradic a historie i to, že pozemky těch nejchudších se mohou stát těmi nejdražšími místy a tzv. dobrými adresami," řekl v Praze Digaetano.
World Press Photo 2005
Praha, Karolinum
Vítěz Arko Datta říká o svojí fotografii z Tamil Nadu:
"Právě když jsem vystupoval z auta, zahlédl jsem skupinku lidí, kteří vynášeli ze člunu nějaké tělo. Vynesli je na břeh, a položili je na zem. Viděl jsem, jak ke skupině kráčí muž a žena. Muž se zhroutil - byl v šoku, jen si sedl a zíral na bezduché tělo. Žena začala naříkat a vrhla se na zem. To vše se seběhlo v několika minutách. Musel jsem se pohybovat rychle a přitom částí mysli stále myslet na kompozici obrazu. Nejprve jsem vyfotografoval celou scénu, ale tělo bylo nafouklé, nebyl to zrovna pěkný pohled, a tak jsem si říkal, k čemu by to bylo dobré, ukazovat zrovna tohle. Hrůzné detaily mohou odvádět pozornost od námětu obrazu, od celého obrazu samotného. A tak jsem po pár snímcích nechal v záběru jen ruku utonulého, nebyla to zpětná autocenzura, že bych udělal výřez z původní fotografie, ten obrázek vypadal od začátku takhle. Pak přišli lidé a odvedli toho truchlícího muže i tu ženu a odnesli tělo. Později jsem se s pomocí svého řidiče, který mluvil místním jazykem, dozvěděl, že všichni tři byli příbuzní. Víc se mi zjistit nepodařilo."
do 2.října, denně 10 - 18 hodin
