Váš dokument Nesvatbov o starostovi, který se snaží originálními metodami pozvednout zakládání rodin v obci Zemplínské Hámre, dostal nestatutární cenu čtenářů deníku Tagesspiegel určenou nejlepšímu filmu sekce Forum. Jaký máte pocit?

Jsem samozřejmě hrozně ráda, ale zároveň jsem také hodně překvapená, protože jsem vůbec nevěděla, že i filmy ze sekcí mimo hlavní soutěž dostávají také ceny.

Jaký byl ohlas publika?

Už jen stát před plným sálem je něco, co žádného filmaře nenechá chladným, a to jsme zažili několikrát. Největší radost mi ale udělaly reakce diváků, z nichž bylo zřejmé, že film úplně přesně pochopili. Smáli se stejně jako v Česku, ale vnímali i hlubší témata a mluvili o nich.

Režisérka Erika Hníková

Režisérka Erika Hníková

FOTO: archiv, Právo

Na co se na besedách po projekcích ptali nejvíc?

Besedy byly skvělé, trvaly až tři čtvrtě hodiny a otázky diváků i moderátora byly chytré. Lidé se zajímali o formu, jakou jsem natáčela, ale ptali se i na věci, které mě vůbec nenapadly. Například na amplión, jímž starosta mluví k občanům – to v Německu ani jinde na Západě vůbec neznají.

Ptali se mě, jestli si ho starosta sám nechal vybudovat, aby mohl vesnici ovládat, i zda je to pozůstatek komunistické éry, díky kterému starosta vládne v tehdejším stylu. Hodně také rozebírali to, že film je střetem tradičních a moderních hodnot, klasického chápání rodiny a současného stavu, kdy lidé žádné partnery nehledají. A to byl vlastně i můj hlavní záměr, když jsem film natáčela.

Přinesl vám úspěch na Berlinale pozvání na další filmové přehlídky?

Už během festivalu nás pozvali do Tel Avivu, budeme v hlavní soutěži dokumentů v Torontu, pojedeme do Varšavy i do Buenos Aires.