Hlavní obsah
Ilustrační foto Foto: Ondřej Kořínek, Novinky

Žena z lágru na Hodonínsku se rehabilitace nedočkala

Okresní soud v Hodoníně nevyhověl ve středu návrhu Ingeborg Cäsarové ze Šumperku. Usilovala o rehabilitaci sebe i zemřelých rodičů, kteří jako němečtí obyvatelé Slezska byli po válce nedobrovolně zadržováni v lágru ve Svatobořicích na Hodonínsku.

Ilustrační foto Foto: Ondřej Kořínek, Novinky
Žena z lágru na Hodonínsku se rehabilitace nedočkala

Čtyřiaosmdesátiletá Ingeborg Cäsarová táborem prošla i s rodiči. Na soud se obrátila, aby je rehabilitoval. Okresní soud v Hodoníně návrhu nevyhověl. Soud řekl, že to, co prožila, bylo důsledkem druhé světové války a zákon o soudní rehabilitaci se na to nevztahuje.

„Překvapilo mě to,“ komentoval verdikt, který padl v nepřítomnosti navrhovatelky, její právník Lubomír Müller. Je přesvědčen, že rozhodnutí je špatné a na místě podal stížnost ke krajskému soudu.

Základem případu je otázka, zda po rozhodnutí Zemského národního výboru v Brně v roce 1946 zanikl internační tábor pro Němce ve Svatobořicích na Kyjovsku, nebo zda existoval dál, ukrytý za názvem Starobinec pro Němce. Podle jeho nucené obyvatelky se jednalo jen o změnu názvu. Neocitli se v něm dobrovolně. Jako obyvatelé Bohumína německé národnosti byli internováni.

Trestáni za porušení režimu

„Ještě před koncem druhé světové války museli všichni byt opustit a pak se už do něj nemohli vrátit. Rodina přišla o veškerý majetek. Po skončení války byl její otec internován v zajišťovacím táboře v Karviné, odkud byl ,pro chorobu' propuštěn 22. 11.1945 s tím, že se na něj nadále vztahují všechna omezení týkající se Němců,“ uvedl právník.

Osudy rodiny byly složité, od 9. dubna 1947 byli jako dosud neodsunutí Němci internováni ve středisku ve Svatobořicích. Ven se dostali až 14. srpna 1949. „V té době se mělo jednat o starobinec, tomu ale neodpovídají poměry, které tam panovaly. Reálně šlo o hlídaný tábor s tvrdým režimem, tresty a bez možnosti odejít,“ připomněl právník.

Tvrdí, že přejmenování nejprve na „Starobinec pro Němce“ a později „Nemocniční středisko“ nic nezměnilo na tom, že se jednalo o zařízení, kde byli zbaveni osobní svobody a trestáni za porušení režimu. Důkazem je například „Oběžník č. 27“ ze 17. září 1947, který zdejší „chovance“ varoval, že „stráž bezpečnosti střílí na každého zběha, neuposlechne-li ihned její výzvy“.

Internace jako výsledek války

Žena se obrátila na soud, aby rozhodl, že ona i nežijící rodiče se účastní soudní rehabilitace, neboť byli bez právního důvodu zbaveni majetku a omezeni na osobní svobodě internací v Nemocničním středisku ve Svatobořicích. Soud měl jiný názor. Vnímá internaci jako výsledek války. Podle mě ale tím, že byli internováni i po 25. únoru 1948, je tady důvod, proč spadají pod zákon o soudní rehabilitaci,“ říká Müller.

Klientka usilovala především o morální satisfakci. Je to poprvé, kdy se soud zabýval svatobořickým táborem z hlediska zákona o soudní rehabilitaci, a verdikt soudu může být precedentem pro další případy,“ připomněl právník. Svatobořicemi prošly stovky lidí, jmenný seznam, včetně osobních karet, je uložený v Moravském zemském archivu v Brně.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků