Zatajila, že syn je autista. Školu žalovala o 140 tisíc pro diskriminaci

Justice ale její nárok neuznala a upozornila, že situaci ve školství nelze nahlížet optikou inkluze v době, kdy platily zcela jiné předpisy.

Počátek sporu sahá až do školního roku 2011/2012. Na základní školu nastoupil chlapec až v říjnu poté, co odešel z předchozí školy. Byl přitom přijat jako mimořádně nadaný žák bez zmínky o zdravotním postižení. Teprve po několika týdnech vyšlo najevo, že je autista.

Ačkoli se mu pedagogové ve škole i v družině snažili vycházet vstříc, docházelo ke konfliktům, které nakonec po roce vyvrcholily emočně vypjatou schůzkou matky s vedením školy, po které byl hoch přehlášen jinam.

A na starou školu zamířila žaloba. „Škola věděla o jeho postižení minimálně od začátku listopadu, ale nedokázala reagovat na potřeby a projevy dítěte, které zaměňovala za projevy neslušného chování. Byl tak obětí nesmyslného a ponižujícího trestání, například v podobě stání v koutě,“ tvrdil advokát matky.

„Absence individualizace vedla k frustraci na straně zaměstnanců školy, rodičů i dítěte. Atmosféra začala být nepřátelská, situace gradovala, došlo k vyloučení z družiny. Šlo o diskriminační zacházení, označila to tak školní inspekce i ombudsmanka,“ argumentoval advokát.

Škola pochybení odmítala. „Odpovědnost za vzdělání nesou rodiče i škola. Musí si navzájem poskytovat součinnost, což matka nedělala. Tajila diagnózu, asi chtěla syna na školu dostat. Škola se přesto maximálně snažila,“ oponoval zástupce vzdělávacího ústavu.

Matka už neuspěla se svou žalobou u brněnského městského soudu a lépe se jí nevedlo ani u odvolacího senátu krajského soudu v čele s Michalem Ryškou. Ten upozornil, že teprve rok 2016 přinesl dalekosáhlé změny v inkluzi, předtím byla právní podpora začleňování dětí se speciálními potřebami výrazně nižší.

„Zamlčení postižení bylo nefér vůči škole. Hoch se dopouštěl opakovaných kázeňských excesů nad únosnou mez. Podle školní psycholožky byl iniciátorem šarvátek, popichoval spolužáky a manipuloval s nimi. Přístup školy byl velmi vstřícný, je to vidět i z rozsáhlé e-mailové komunikace. Pokud by si učitelé měli takto psát se všemi rodiči, nedělali by nic jiného,“ upozornil soudce Ryška.

Bez povšimnutí soudu nezůstalo ani to, že matka například vepsala své poznámky do doporučení speciální pedagogické poradny, čímž dokument znehodnotila, a odložila tak přijetí individuálního vzdělávacího plánu.

Problémy byly i v družině, což nakonec vyvrcholilo chlapcovým útěkem. Situaci by tehdy mohlo vyřešit to, pokud by hoch měl v družině svého asistenta pedagoga. Jenže to předpisy neumožňovaly. „Škola tak byla systémem zahnána do pasti. A je potřeba zdůraznit, že antidiskriminační zákon není jediným zákonem na světě,“ dodal Ryška.