Konrád jednal podle soudu chladnokrevně, vědomě a účelově. „Obžalovaný nepopírá, že poškozeného do hlavy zasáhl. Je třeba zmínit skutečnost, že je velice zvláštní jeho obhajoba na téma, že pokud poškozený viděl zbraň, tak mu měl přece dobrovolně vydat detektor. Nikoli se bránit jeho záměru, když viděl, že drží v ruce zbraň a říkal, že je pravá. Protože tak neučinil, tak ho holt zastřelil a označil to (chování poškozeného – pozn.red.) za sebevražedné jednání,“ řekla předsedkyně soudního senátu Hana Hrnčířová.

„Tato obhajoba se jeví jako nelogická, protože si stěží představit, že by poškozený odevzdal detektor a nešel oznámit na policii loupežné přepadení,“ dodala soudkyně s tím, že Konrád zvolil nejhorší možnou variantu, jak se v dané situaci zachovat.

Při udílení trestu soud přihlédl ke Konrádově „zatvrzelému nerespektování společenských norem a hodnot“, s ohledem na jeho trestní minulost. Na druhou stranu vzal v potaz jeho doznání i projevenou určitou lítost. „Za této situace má soud za to, že odpovídajícím trestem je trest v trvání pětadvaceti roků,“ konstatovala Hrnčířová.

Žádá doživotí

Konrád si po vynesení rozsudku a poradě s advokátem ponechal lhůtu na odvolání. Podle obhájce trvá na doživotním trestu. Konrád uvedl, že během lhůty si vše sepíše a přednese při odvolacím jednání.

Konrád v roce 2014 zastřelil v Klánovickém lese v okrese Praha-východ uzbeckého hledače pokladů, který se přiblížil k místu, kde měl Konrád ukryté nakradené šperky a další cennosti. Před soudem střelbu Konrád přiznal, tvrdil ale, že muže nejprve napadl, protože mu chtěl ukrást detektor kovů, a až během vzájemné potyčky vyšly z pistole dvě rány, které zasáhly muže do hlavy.

Třetí ránu mu Konrád následně zasadil prý z milosti. Druhý den se na místo činu vrátil s kanystrem benzínu a se slovy „Promiň, kamaráde, ať je ti země lehká“ muže zapálil. Policisté po Konrádovi pátrali téměř dva roky a dopadli ho až před rokem, když se chystal vykrást rodinný domek v Praze.

Oldřich Konrád

Oldřich Konrád

FOTO: Novinky

Dopis z vazby

Obžalovaný poslal z vazby soudkyni dopis, ve kterém se k činu přiznal a navrhl si nejvyšší možný trest, tedy doživotí. Před soudem ovšem tvrdil, že střílel proto, že se bál, že by ho poškozený mohl umlátit lopatkou. První dvě rány byly prý varovné.

„Aby ubránil 'svůj' nakradený majetek, neváhal napadnout poškozeného a usmrtit ho. Střílel z velmi krátké vzdálenosti střelnou zbraní přímo do hlavy. Dělal vše pro to, aby nebyl jako pachatel tohoto závažného zločinu dopaden,“ uvedla žalobkyně Margita Kralická, která pro Konráda navrhovala trest mezi pětadvaceti a třiceti lety vězení.

„Podle mého názoru – s ohledem na závěry znalců k osobnosti obžalovaného, jeho trestní minulosti, s ohledem na závažnost činu a s ohledem na závěry znalců, že je vyloučená resocializace obžalovaného – je nutno obžalovanému uložit trest výjimečný,“ prohlásila žalobkyně. „Ve snaze uchránit 'svůj' nakradený majetek neváhal zmařit lidský život,“ uzavřela.

Kontraproduktivní svoboda

Konrádův advokát Jaroslav Filip začal svou závěrečnou řeč poměrně zeširoka, když se vrátil k počátkům kriminální kariéry svého klienta. „Na šikmou plochu se (obžalovaný) dostal s příchodem demokracie. Stát a jeho mechanismy zde zjevně zcela selhaly, o práci přišel kvůli zdraví, když se vrátil z výkonu trestu (v roce 1990 byl odsouzen na sedm let za vydírání a pokus o vraždu – pozn. red.),“ uvedl Filip.

„Zkoušel různá zaměstnání, dostával se ale do potíží se svým zdravím. To se může stát každému z nás. Z něčeho žít musel, a tak začal opět páchat trestnou činnost,“ pokračoval. Podle Filipa byla nabytá svoboda pro Konráda kontraproduktivní, neměl práci, peníze, rodina jej zavrhla. „Vrátil se k prastarému řemeslu zloděje,“ konstatoval Filip.

„To, co se stalo, se stát nemělo a vrátit zpět to nelze, snad se jednalo o zkratové jednání. To, že mu chtěl vzít detektor kovů, určitě nebyl dobrý nápad. Kdyby nedošlo k vytažení pistole, mohla by se situace jinak vyvíjet,“ řekl obhájce.

„Osobně si myslím, že obžalovaný není v jádru až tak úplně špatný člověk, našel v sobě cestu k sebereflexi a ke všemu, co je mu kladeno za vinu, se doznal,“ dodal s tím, že uložení doživotního trestu není podle něj na místě.

„Omlouvám se za své trestné činy a lituju toho,“ prohlásil ve své závěrečné řeči Konrád.

Vyloučena resocializace

Konrád se také přiznal k dalším činům jako krádež nebo porušování domovní svobody a především pokus o těžké ublížení na zdraví. Půl roku před vraždou totiž vykrádal rodinný dům v Praze 9, na odchodu ho ale spatřil soused a jal se ho pronásledovat. Konrád na muže třikrát vystřelil.

Díky pohotové reakci muže, který se po prvním výstřelu natočil ke Konrádovi bokem a zmenšil tím zásahovou plochu, jej trefil pouze do hýždě. K tragičtějšímu následku nedošlo podle Kralické jen díky pohotové reakci muže a náhodě.

„Způsob, jakým reagoval na pronásledování, tedy že bez jakéhokoli varování nebo náznaku, rovnou z obratu vypálil po poškozeném, svědčí o tom, že se jednalo o jednání evidentně úmyslné,“ podotkla soudkyně.

Podle znalců je Konrádova resocializace vyloučená.

Konrád byl už v dubnu 1990 odsouzen na sedm let za vydírání a pokus o vraždu. Od té doby se víceméně živil trestnou činností. Pravomocně byl odsouzen za třiadvacet vloupaček, podle policie jich má ale na svědomí mnohem více. „Já za to nemůžu, že svět je založenej na penězích,“ vysvětloval svou kriminální kariéru Konrád.